Pokušení svatého Antonína
Gustave Flaubert
Román, jehož předlohu Flaubert našel nejspíše v Goethově Faustu. Jejich společným prvkem je člověk a ďábel. Vize, která předvádí v šíleném mumraji všechny fantazijní výtvory, jimiž lidstvo zaplňovalo v průběhu své historie prázdnotu nebes klenoucích se nad jeho proměnlivým hemžením. Klasické dílo světové literatury - Pokušení Svatého Antonína (La Tentation de Saint Antoine) - je knihou, na níž francouzský spisovatel Gustave FLAUBERT (1821-1880) strávil prakticky celý tvůrčí život. Byla publikována ve třech verzích (1849, 1856 a 1872), definitivní verze pochází z roku 1874. Námětem díla jsou známá pokušení, kterým byl vystaven svatý Antonín Veliký na poušti – téma často reflektované ve středověkém i moderním umění. Kniha je psána formou divadelního scénáře a pojednává o jedné noci, kdy byl svatý František vystaven zvláště trýznivým pokušením. Autora k napsání knihy inspiroval obraz s tímto motivem, který viděl v Paláci Balbi v Janově. Kniha je považována za vrchol Flaubertova díla, třebaže jeho nejznámějším dílem je román Paní Bovaryová.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1929 , Hynek (Alois Hynek)Originální název:
La Tentation de saint Antoine, 1874
více info...
Přidat komentář
Dramatický text popisující v groteskním světle pokušení provázející aksezi ranně křesťanského sv. Antonína. Je konfrontován nejen s "nepravými" kulty, bohy a sektami, ale také s celou tehdejší diskusí kolem výkladu Písma a života Krista. Setkává se tak s pohanskými bohy, s gnostiky, ariány atd., v závěru i s bájnými zvířaty a alegorickými postavami Ďábla, Vilnosti a Smrti. Vše se fiktivně odehraje během jediné noci, kdy je pochybami zkoušený Antonín vystaven mnoha, velmi obrazně propracovaným, halucinacím a vizím.
Štítky knihy
francouzská literaturaAutorovy další knížky
1973 | Paní Bovaryová |
1959 | Citová výchova |
1920 | Salambo |
2004 | Byli jednou dva písaři |
1929 | Pokušení svatého Antonína |
Snové, plné historických jmen, sekt a náboženských směrů, o jakých jsem ještě neslyšel. Z vědomostí mi toho moc nezbylo, zůstal jen pocit.
Už po přečtení dvou písařů, jsem smeknul před Flaubertovymi vědomostmi a sečtělostí. V jeho době bez internetu, musel v knihovnách a archivech strávit moře času. A taky musel být hrozná bedna...