Pole
Kevin Thomas Maher
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/169325/bmid_pole-D2g-169325.jpg
4
73
73
Román začíná velice nevinně, jako zábavné a vtipné čtení typu „Bylo nás pět z Dublinu 80. let...“ Hlavní hrdina, dosud zmítaný pubertou a zamilovaný do starší spolužačky, se však stává sexuálním otrokem katolického kněze. Noční můra o zlu, násilí, traumatech, úskalí bigotního náboženství. Skandální debut irského autora.... celý text
Přidat komentář
Jako když se Vám v kastrolu speče v řídkém odvaru z Mlíkaře Vernon Bůh Little s patřičně uleželým Poláčkem. První dvě ingredience doporučuji servírovat samotné bez tepelných úprav a Poláčka buď nechte v babiččině spižírně, nebo ho prostě vylijte do odpadu ať nezabírá místo. Stejně se za ta léta dávno zkazil. Kdybyste to celé neovoněli těžkými společenskými tématy, které vždycky na moment otupí vnímání Vašeho počinu jako celku, možná byste si po požití mohli pokládat otázku, jestli se kvůli takovému výsledku vůbec vyplatí špinit nádobí. Navíc je z toho někde vzadu na patře cítit takový ten nakyslý humor univerzitního románu, u kterého musíte při konzumaci pořád přemýšlet, jestli tam patří, nebo jestli jste tam nevrazili něco žluklého. Špatně vám po tom nebude, ale druhý den v práci recept nejspíš taky rozdávat nebudete.
Tohle je teda strašně nepredvidatelna kniha, ktera vas neprestava prekvapovat. Moc me bavil jeji styl a ton, ale tech temat a motivu tam autor nasazel az moc na muj vkus. Nicmene si ji urcite prectete.
Jedná se o první knihu (debut), kterou autor napsal. Kniha má 3 části. Zpočátku jsem zvažoval, jestli knihu vůbec dočtu do úplného závěru. Napadlo mě, že si raději vyberu jinou knihu a tuto knihu odložím na jindy. Nakonec jsem se postupně prokousával knihou a zdárně jsem se dostal na konec knihy. Knihu hodnotím průměrně.
Autor čerpal ze zážitků vlastního dospívání. V knize se vyskytují autobiografické prvky. V knize jsou nastolena témata násilí extrémních nacionalistů a zneužívání dětí duchovními. Tato témata nejsou v irské literatuře příliš zpracovaná.
Hlavní postavou je Jim Finnegan, kluk z Dublinu. Je mu 13 let. Seznamujeme se s jeho kamarády, s jeho rodinou (má 5 sester), sledujeme běžné problémy kluka, který je v pubertě. Bylo mi sympatické, že jezdil na kole ve svém okolí. Zamiluje se do starší kamarádky.. Jim prožívá také krušné chvíle, ale připadalo mi, že se svým problémem příliš nebojuje, jakoby to svým způsobem přijal, ačkoliv trpěl. Na jeho místě bych více bojoval, ale z druhé strany si uvědomuji, na jakém místě se nacházel a že to vůbec nebylo jednoduché, aby se třeba někomu svěřil. Negativní prožitky hlavního hrdiny se autor snažil zlehčit a psal je odlehčeně, nebyly vyhroceny do takové míry, jak bych očekával, ale to byl autorův záměr. V knize si můžeme udělat názor na vztahy mezi Iry a Angličany. V knize se dočteme také o léčitelství, což byla celkem zajímavá část. Závěr knihy mi připadal přitažený za vlasy a řekl bych nevěrohodný. O závěru knihy jsem dlouho uvažoval..
Čtení se mi zpomalovalo v důsledku složitých anglických jmen, která autor vymyslel. V knize se také vyskytují vulgarismy. Za negativum považuji také to, že autor v přímé řeči nepoužívá uvozovky.
V DOSLOVU se autor svěřuje s následujícím: "Samozřejmě jsem nikdy nechtěl napsat román o pohlavním zneužívání dětí duchovními. A aby bylo jasno, moje první knížka žádný román o zneužívání dětí není. Ani zdaleka. Je to román, který jsem naopak dlouho napsat chtěl, totiž příběh dospívání v Dublinu osmdesátých let, který měl mít spád, být čtivý a místy třeba i trochu legrační... jenže jsem také chtěl, aby byl věrný skutečnému životu v Dublinu té doby.."
Bohuzel jsem knihu nedocetla....jaksi jsem ani po tretine knihy nebyla schopna rict o cem vlastne ctu...nezazivny dej protkany radoby vtipnymi prihodami, ktere byly spis nasilne a trapne...spousta sprostych slov....
Kniha mi nesedla...zkusim za nejaky cas znova...
Podle recenzí a popisu knihy jsem čekala něco víc, výsledek byl takový: začátek ušel, prostředek taky nebyl úplně špatný a konec zdlouhavý a nudný, navíc mi připadal úplně mimo. Štval mě Mozzo, otec hlavního hrdiny, sestry, ke konci Saidhbh a částmi i hlavní hrdina. 'Pinďour' a 'blinkání' tomu taky moc nepřidali. Je to rozhodně něco co jsem ještě nečetla a dozvěděla jsem se, jak asi vypadalo dospívání v Irsku kolem roku 1984, takže to úplná ztráta času nebyla, ale něco k čemu bych se chtěla vracet to taky není.
Zpočátku mě kniha bavila, ale jak jsem četla dál a dál, začala mě díky zbytečným detailům spíš nudit a když se k tomu přidalo “léčitelství” tak jsem začala odpočítávat stránky do konce. Věřím, že je něco “mezi nebem a zemí”, ale tohle mi přišlo až moc, především závěr a la happy end - umírající otec, kterého vylečí díky tomu, že nad něj dá na chvílu ruce.... tím to autor zabil úplně
Znam se se sestrou autora a opravdu jich bylo tolik sourozencu. Tim vsak podobnost nastesti konci. Nemohla jsem se odtrhnout, tak moc jsem chtela hlavniho hrdinu chranit, vzit ho do naruce a pomoci mu zapomenout. Svou silou vsak toto pnuti zapudil a ja na nej byla pysna. Jednoduse jsem si cely pribeh prozila a jsem moc rada, ze muze byt soucasti moji knihovny
Shoduji se úplně s komentářem Jančislavy. První polovina knihy dobrá, pak už trochu nuda kolem toho léčitelství a hospody. Chování hlavního hrdiny mi nesedělo k věku 14 let, ale spíš k vyššímu věku. A ještě něco: jak může životem už značně otlučený a skoro dospělý kluk furt používat slova jako "pinďour" a "poblinkat"! Ale to je asi práce překladatelky? Nevím.
No já nevím, čte se to sice jedním dechem a fórky jsou fajn, ale je to celé úchylné. Od začátku až do konce. Takže mě v podstatě ani v závěru už nic nemůže překvapit. Čtivá ptákovina, kterou člověk zabije nějaké to odpoledne. Autor má talent, psát umí. Jen ještě - o čem vlastně?
Kniha svým příběhem zajímavá. Líbilo se mi popisování vztahů v rodině, jejich prožitky. Část o zneužívání ve mě vyvolala pocit hnusu a bezmocnosti, ale ke knize patří a zapadla do ní. Poslední část mě vcelku nudila, bylo to snad téměř zbytečné. Celkově mi to místy přišlo nudné nebo zdlouhavé a někdy i chaotické, proto dávám tři hvězdy. Jinak za přečtení stojí a já nelituji, že jsem jí četla.
moderní irská pohádka o tom jak toužíme chránit všchny, které milujeme, o tom že ďábel na sebe bere lidskou podobu a bůh je láska, která nám pomůže překonat i to nejhorší... v příběhu se ke všemu neuvěřitelně snoubí naivita dětského pohledu s děsivou realitou sexuálního zneužívání, což z knihy dělá i velmi zajímavý čtenářský zážitek nejen po příběhové, ale i po formální stránce...
Knížka, ke které se jednou rád vrátím... Líbila se mi velmi, a jen lituji že ji asi brzy někdo zfilmuje, a asi to , jak už to tak bývá, zkazí. Pocity které jsem měl při čtení příběhu se přenést na plátno nedají.
Je to jedna z nejlepších knih o dospívání, co jsem kdy četla. Bála jsem se zpracování tématu, ale je to opravdu především kniha o dospívání, vztazích v rodině a životě. Hlavní hrdina se autorovi povedl jako málokomu a jeho vyprávění je smutně-humorné tím nejlepším způsobem, s odbočkami a přirovnáními, které jsou nevšední a zajímavé. Příběh je nabitý dějem, situacemi a postavami, ve kterých se lehce orientujete a přitom jste každou chvíli překvapení tím, jak je to dobré, moc dobré... zvláště první a druhá část knihy (poslední část celý zážitek trochu rozředila).
Knížka, která začíná jako idylické vyprávění o dospívání a jeho nástrahách. Časem se však z vyprávění o bezstarostném zrání stává tak trochu noční můra. Kniha je to velmi čtivá, zajímavá a chytlavá. Trochu mě zklamal závěr příběhu, který mi přišel trochu moc rychlý a ne úplně uvěřitelný.
Moc dobré, čtrnáctiletý kluk v Irsku v 80. letech, bigotně katolická země x děti jakožto sexuální otroci kněžích. Početná rodina a problémy k tím spojené, "Otec farář" jakožto lék na všechny problémy. První klučičí lásky versus následky, které nejsou zdaleka tak idylické. Knížka rozhodně není procházkou růžovým sadem, ale vypravěč je nesmírně vtipný a trefný. Jeho popisy bych semtam tesala. Trošku mi neseděl závěr knihy a "čakry", to ale nic nemění na tom, že se jedná o velice svěží dílo a Kevina Mahera rozhodně budu sledovat.
Tato kniha me naprosto dostala. v pozitivnim i negativnim smyslu toho slova.
umeni vypravet pribeh na opravdu vysoke urovni - nejde tolik o pribeh samotny, jako o to, jakym zpusobem ho Kevin Maher lici - zpusobem, ktery se zavrta pod kuzi a neda vam v noci spat dokud knihu nedoctete to tak hodnoverne, ze mate pocit, ze je kniha velice autobiograficka.
bohuzel, je knizka z meho pohledu "zabita" svoji dost lacinou pointou na konci. jakoby spisovatel nevedel, jak pribeh zakoncit, a touzil, aby to byla za kazdou cenu pecka. prvni dve tretiny to bylo ciste nervydrasajici blaho. posledni tretinu jsem cetl se zvednutym obocim a povzdechem "boze proc?" a na samem konci "achjo..."
skoda...
Pole
(SPOILER) Po přečtení anotace jsem čekala úplně jiný příběh. To by mi tak nevadilo, ale začalo mi lézt na nervy otevření mnoho témat, jejichž zpracování se zdálo odbyté. Popravdě by mi stačilo sexuální zneužívání a nechtěné těhotenství, to léčitelství bylo už na mě moc.