Polibek Choroby
Tom Gottwald
Není to vlahý vítr, co se žene Sibiří, ale smrt. Osada za osadou vymírá v bolestech a oběti ve smrtelné agónii vyznávají lásku něčemu, co by snad mohla být i bytost. Píše se rok 1908 a zastavit děsivou epidemii, při které v láskyplném objetí umírají desetitisíce lidí, přichází Michail Gerasimov. Snad nebude nový úkol pro talentovaného lékaře experimentální medicíny příliš a ubrání se polibku Choroby. Poznejte strhující příběh trpké lásky, infikované krve a šokujícího poznání. Příběh, v němž postavy pouze mlhavě tuší, zdali spí nebo bdí, a noční luna nad jejich hlavami skrývá nejtemnější tajemství.... celý text
Přidat komentář
Jako debut musím sklonit autorovi poklonu. Do Polibku Choroby jsem se totiž naprosto okamžitě začetl. A přitom stačilo málo. Otevřít první stránku.
Autor si přichystal zajímavé téma, které je svým pojetím napínavé hned od začátku. Deníkové zápisky, vyšetřovačka, mystično kolem toho. A pak najednou bum, šok, výbuch a z celého námětu se stává úplně jiný žánr. Zajímavé, promyšlené a originální.
S knihou jsem se seznámil na autorském čtení. Tom Gottwald by měl stát na jevišti a ne v knihovně. Jak přednesl prvních pár kapitol knihy, to byl výrazový koncert. Ty hlasy postav a skrze mluvu vyjádřené charaktery mi zůstaly v hlavě a přenesl jsem si je do četby.
Polibek Choroby je sladce divný příběh. Někdy až verneovsky detailní a s velmi zvláštním zlomem. Tady narážím na přechod z první do druhé části - je to až žánrový skok, ale v příběhu je nakonec smysluplný a nechá čtenáře nahlédnout do (asi) autorovy představy o původu tajemného tunguského meteoritu. (Rozhodně je v tématu a formě hodně inovativní.) Stránky v knize ubíhají, ale musel jsem ji číst velmi pozorně, protože autor občas vytáhne drobnost z dřívějška a promění ji v důležitý moment aktuálního děje.
Debut to stojí za to. Těším se, co vymyslí příště.
Prvotina autora a mě se moc líbila
Velmi zajímavá variace na téma Tunguské události z roku 1908.
Pravda, knížka je lehce žánrově schizofrenní, ale já mám tyhle schízy ráda, takže jsem si užila první i druhou část a hltala stránky zvědavostí, co z toho nakonec bude. Celkový koncept knížky mě fakt překvapil. Deníkové zápisky jsou vždycky osvěžující, doktor byl tak trochu ňouma, Petrohradská policie mě často pobavila a pointa knížky mi přišla vyloženě vtipná....
'Celý tento svět byl pro ni primitivní, ale hudba.... Tou by si jeho obyvatelé mohli podmanit celý vesmír.'
Věřím, že to není poslední autorova kniha a budu se moc těšit, co vymyslí příště.
Četli jste Rituál Adama Nevilla a užili jste si naprosto božskou první část knihy a pak s lehkým zklamáním po twistu dočítali tu druhou? Tak takhle nějak se možná budete cítit u Polibku Choroby. A nebo taky ne, pokud vám zásadní zvrat sedne.
Výprava doktora Gerasimova na Sibiř kvůli hledání léku na smrtící nemoc knížku jednoznačně táhne. Střídání deníkových zápisků, výslechů po návratu a skvěle popsané atmosféry v carském Rusku je dobrodružně - hororovou laskominou, ke které nemám nejmenší výtku a užil jsem si jí takřka na jeden zátah. Tady Tom Gottwald exceluje.
Problém mám s druhou částí, která nahodí sci-fi prvky, nikoliv ve stylu Ledového pekla (v což jsem doufal), ale v mnohem technologičtější a komplikovanější podobě. V tu chvíli pro mě začal příběh, a jeho možná až zbytečná překombinovanost, postupně ztrácet kouzlo. Autor píše fakt dobře, takže jsem knihu neodložil, ale nadšení tady uvadalo. Na druhou stranu, respekt za to, že má koule obrátit to pečlivě předtím budované naruby. Bejt hardcore sci-fi fanda, rozhodně si to užiju víc.
Rusko na samotném počátku 20. století a záhadná nemoc, která se šíří Sibiří a přerůstá v epidemii. Expedice doktora Gerasimova vyráží z Petrohradu na dalekou Sibiř, aby přišla záhadné Chorobě na kloub a pokusila se objevit lék na její vymýcení.
Jedním slovem - SKVĚLÉ! Polibek Choroby mě zaujal už svou anotací, která tak trochu slibovala postapo o boji se zákeřnou nemocí, která v případě nenalezení léku může pozabíjet velkou část populace. Částečně tomu tak i bylo, jenomže tohle není postapo jak ji známe z katastrofických filmů o konci světa, ale sci-fi. V průběhu vyprávění nastává pro někoho celkem radikální zlom. Zvrat, který zamíchá kartami. Tento "přechod" mezi první a druhou částí, na které je kniha rozdělena, nemusí všem sednou. Vše záleží na tom, jak rychle se čtenář zvládne vzpamatovat z šoku a přizpůsobit se autorovu příběhu.
V knize se objevují útržky z deníku doktora Gerasimova, které naprosto přirozeně přecházejí v klasické vyprávění a byť se tu trochu skáče z východního Ruska na západní, čtenář se celou dobu orientuje a příběh šlape jak hodinky. Velké překvapení! Než jsem začala knihu číst, byla jsem přesvědčena že autor je cizinec. Ach, jak jsem se to spletla! Upřela bych tak chválu další nové české spisovatelské tváři, která si zaslouží pozornost! Doufám, že autor tímto kouskem nekončí a moc ráda bych si od něj časem přečetla další takto skvělou scifárnu. Doporučení!
Moje nadšení nebude až tak velké jako u ostatních čtenářů. Každopádně souhlasím, že první polovina byla mnohem lepší: zajímavý příběh, dostatečně tajemný, aby vás to nalákalo k dalšímu čtení. Pak ale přijde dějový zlom, který není až tak překvapivý, když cestou pečlivě sbíráte drobečky nápovědy, a navíc se začne svižný děj rozpouštět ve spoustě technických detailů, zbytečné popisnosti a bohužel i zbytečných dějových odboček.
Celkový nápad je rozhodně zajímavý a jeho propojení se skutečnou dějinnou události nápaditý. Ale těch mrtvol už bylo trochu moc i na petrohradskou policii. Chtělo to pár redakčních škrtů, trochu si pohrát s dialogy a ujasnit si, jestli to bude sci-fi, kriminálka, thriller, vědecko-fantastické dobrodružství nebo milostný román.
Doufám, že autor bude v psaní pokračovat, protože fantazie a styl mu rozhodně nechybí. Pokud jste milovníci sci-fi, klidně si k hodnocení jednu hvězdu přidejte.
A musím uznat, že obálka se fakt povedla! Ten nápad s obráceným R, jako odkaz na azbuku je perfektní!
Když se to šíří mezi lidmi a ti po kvantech umírají, tak je to smrtelná nemoc. Nebo ne? Proměnit smrtící epidemii, která zasáhne tisíce lidí, vlastně ve scifi o sebeobnově loajálního cizáckého artificiálního pracovníka (nebo pracovnice) a zamontovat do toho detektivku a milostné drama a ještě to celé nastavit jako prozaicky uchopenou hypotézu o původu "tunguské záhady" šikovně doplněnou o reálie - no něco takového člověk jen tak nečte. A čte se to samo.
Dobrá věc to je. Zejména v první části, která nechávala čtenáře v nejistotě, mě to bavilo hodně. Nebyl jsem si dokonce ani jistý, jestli autor nastražil stopy zápletky neúmyslně nebo naopak přímo počítal s tím, co všechno si čtenář domyslí. Ve druhé části knihy se pak mé domněnky potvrdily, nicméně hra se čtenářem tím skončila a došlo ke splétání nitek a uzavření děje. A jakkoli mám rád, když do sebe příběh logicky zapadá jako puzzle, ve druhé části to ztratilo šmrnc. Snad přílišnou popisností, překombinovaností či samoúčelností některých postav/míst v ději.
Četlo se to ovšem samo; za příběhem je vidět velká slovní zásoba i studium dané problematiky. Ono knize mimo výše uvedené není nakonec mnoho co vytknout, protože místo, období i charaktery příběh táhly kupředu velmi obstojně. Nad průměrem je i obálka knihy (okamžitě si vybavím wendigo), která odkazuje víc na horror než na dark sci-fi. Obrácené R je cool!
Polibek Choroby okouzlí temněji zaměřené sci-fisty a přemýšlivé čtenáře.
Na knihu jsem se hrozně těšila a většinu první části mě neuvěřitelně bavila. Zažrala jsem se do popisu carského Ruska a Sibiře, umírajících lidí a atmosféry. Když došlo na humor, byl taky dobrý a typický pro tohle období.
A pak přišel šok a odhalení konce první části a začátku druhé části... a příběh mě ztratil. Byl dobře napsaný, vystavěný, funkční na všech úrovních. Nebyla to špatná kniha! Jenže moje očekávání bylo zbouráno a narušeno a místo, aby moje reakce byla: "Hustý zvrat, to se málo vidí." byla moje reakce: "Co? Neeeee!" Asi jsem chtěla víc biopunku a míň scifi :).
Nadšenci do scifi hororu si knihu ale rozhodně užijou.
Co mi ale drhlo bylo označení slova "sajrajt" v pohledech všech postav a to i těch, které by o něm věděli trochu víc.
Tak tohle mě opravdu hodně, hodně bavilo! Výborně pojatá prvotina prosycená až lovecraftovským kosmickým terorem, který se ve formě podivné Choroby šíří rozlehlou Sibiří a kosí desetititíce lidských životů. Případ přijíždí vyšetřovat mladý, ale velmi chytrý doktor Gerasimov. jenže tady něco nehraje. A nejsou to jen podivná náhlá těhotenství žen v zapomenutých osadách, není to ani zvláští lékařovo chování, který po návratu z bohem a carem zapomenutých končin jedná poněkud podivně. Strašně se mi líbily narážky na typickéruské chování, i celá atmosféra knihy, v nichž se střídalo několik pohledů společně s deníkovými zápisy. Chytré to bylo a moc dobré!
Kniha o epidemii nemoci, která je hlavně na Sibiři (odehrává se to na začátku 20. století) .... kniha je rozdělena na 2 části... a jestli jsem to pochopila správně... nemoc (Choroba) byla zavlečena na Zemi z vesmíru... nebylo to špatné čtení, ale znovu bych se do ní nepouštěla...
Tahle kniha si plný počet hvězdiček zaslouží. Nejen za skvělý, originální příběh, ale hlavně za úžasný wau efekt, který vám při čtení doslova vyrazí dech. Takový zvrat jsem opravdu nečekala. Ale ono to ve finále je naprosto jasné a logické. Knihu určitě doporučuji. Od začátku do konce se nebudete moci odtrhnout od stránek, protože budete chtít vědět, jak to s Chorobou skončí.
PS: Tome, těším se na další tvoji knihu.