Políbila Dubčeka
Karel Steigerwald
Dějovým pojítkem hry je leitmotiv osudového políbení. Příběh ústřední postavy, studentky Jaruny, začíná, když se několik let před pražským jarem seznámí v poetické vinárně Viola s americkým básníkem Allenem Ginsbergem, kterého políbí, protože miluje poezii. Posléze políbí Alexandra Dubčeka, někde v továrně, kde pracuje poté, co byla režimem vyhozena z vysoké školy. A nakonec by měla políbit i Brežněva… Josef Mlejnek v recenzi hry uvádí: „To jsou malé dějiny, ty velké jsou co do provádění na jiných, jen se občas nahodile promítají do těch malých.“... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2008 |  Horáková, Gottwald |
| 1998 |  Nej... Povídky z Playboye II. |
| 2006 | Co s námi bude? |
| 2018 | Šumava patafyzická |
| 1999 | Obrana sprostých slov |
Ve fiktivním setkání Ginsberga se sovětskými a československými pohlaváry 60. let autor střídá básníkovy verše s vyčpělými klišé. Absurditu doby velmi dobře vykresluje dialog Gisnberga s Brežněvem.
BREŽNĚV Básník? Hahaha! Kolik mají básníci vojáků? Já, mám armádu větší než svět. Četl jsem ty tvý slátaniny! No tak... Něco mi zarecituj, vtipnýho.
GINSBERG Vacheli, vyšly hvězdy/ na silnici v Coloradu padl soumrak/ auto se pomalu plazí po pláni
BREŽNĚV No a co? že se stmívá a jede auto?
GINSBERG V jiném městě před sedmadvaceti lety/ vidím na zdi tvůj stín/ sedíš na posteli v kšandách/ stínová ruka zvedá revolver k tvé hlavě/ tvůj stín se kácí na podlahu
BREŽNĚV No a co? zastřelil se člověk. U nás se taky mnozí zastřelili. Nepochopili nic. (s. 46/47)
Rušila mě dvojjedinost Jaruny - Jaruna (20) a Jaruna (50).
DUBČEK Akú si mala špecializáciu?
JARUNA (50) Sovětskou literaturu a podobný p......y. Já jsem, soudruhu tajemníku, z problematický rodiny holiče. Mě by jinam než na Rusáky nevzali, protože tam nikdo normální nechce. A i z těch Rusáků mě kvůli Ginsbergovi vyrazili.
DUBČEK poznám Ginsberga. Americká kritická poezie. Kapitalismus není jen pěkná věc, říká Ginsberg. Všechno se musí napravit. Oni i my. (s. 36)
JARUNA (20 - k Dubčekovi) Nezlobte se, ale oni vám všichni kecaj. Máte kolem sebe samý ližprdele. Vybrali mě,abych vám dala kytku, tak já vám řeknu, jak to je... všechno. Ať to slyšíte. Protože, nezlobte se na mě, co vy taky někdy říkáte... (s. 35)