Politika
Aristotelés
Druhý po staletí nejčtenější Aristotelův spis se svým výkladem života v obci a jeho předpokladů, druhů soužití dle jednotlivých ústav, jejich proměn a podmínek jejich existence řadí ke klasickým dílům politické a sociální filozofie, politologie a k analýzám přirozeného světa člověka. Jedná se o kapesní vydání bez příloh.
Literatura naučná Filozofie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2009 , Petr RezekOriginální název:
Πολιτικά
více info...
Přidat komentář
Vzhledem k nedostatku času, který jsem schopen řeckým filosofům (a jejich relativně jednoduché filosofii) věnovat, je moje pochopení této filosofie bohužel malé. Sice student, ale jiného oboru, než filosofie, s časem je to tedy spíše… bídné. Proto jak Platónovy, tak nyní Aristotelovy (a příště Ciceronovy) spisy prolétám celkem rychle a vyhledávám v nich pouze to, co je pro mne zajímavé z hlediska historie státovědy.
A Aristoteles je v tomto ohledu o něco zajímavější než Platón, s jeho filosofií ideálů. Aristoteles je mnohem… praktičtější, reálnější. Konec konců, nemýlím-li se, byl to on, kdo se navrátil k sokratovskému filosofování a pokusil se, na rozdíl od Platóna, přiblížit filosofii reálnému životu, hledal úzkostlivěji propojení filosofie a politiky. Proto je mi osobně o něco bližší, proto je mi líto, že jsem Politiku měl pouze ve formátu pdf, nikoliv fyzicky a nevěnoval jsem jí proto dostatečné množství pozornosti.
Ale alespoň jedna, dvě poznámky. Je zajímavé, jako moderní problém Aristoteles hned ve třetí knize řeší (pro první dvě knihy mám samostatné komentáře, čili hledejte u Politiky I a Politiky II). Materiální ohnisko ústavy. Kdo o tom nikdy neslyšel, jedná se o problém poněkud nejednoduchý, jelikož jeho terminologie je neustálená, dovolte mi poznamenat, že ctím Molkovo rozdělení. Tedy, klauzule (imperativ) věčnosti (nezměnitelnosti) je cosi jiného, než materiální ohnisko ústavy. První zakazuje změnu (odebírá ústavozákonodárci pravomoc) určitých ustanovení ústavy, to druhé je definičním znakem dané ústavy, dané obce. A to druhé Aristoteles řeší, po které změny je obec stále touž obcí? A kdy už takovou není a rozpadá se? To jsou otázky neskutečně soudobé a je úžasné vědět, jak prastaré jsou.
Dost zajímavé je Aristotelovo dělení obcí. Myslím, že jeho Království, aristokracie, politea, demokracie, oligarchie a tyranida, je dělení, které se vžilo a je dnes stále používáno, rozhodně víc, než to jednoduché Platónovo, ačkoliv i to má dnes ještě místo. Aristoteles zachází ještě dál a zcela fantastickým způsobem dělí jednotlivé typy obcí na další subtypy, například čtyři druhy království a podobně. Když jsem psal poslední seminární práci na střední škole, rozhodl jsem se komparovat naši ústavu s Rousseauovou definicí demokracie. K tomu jsem považoval z nutné shrnout historický vývoj forem vlády a hned na Aristotelovi jsem si málem vylámal zuby….
Ale co, víc toho sem psát nebudu z důvodů výše napsaných. Je to zajímavá knížečka, která určitě má schopnost zaujmout. A konec konců, je to jeden z historických základů filosofie a státovědy, takže sakra, číst to má velice dobrý smysl.
bez cnostneho cloveka nemoze byt ani idealny stat zalozeny na cnosti resp. blazenosti. asi takto by som to cele zhrnul. velky suvis s etikou nikomachovou - prv je vhodne precitat ju a potom nasledovat politikou.
Pratelska rada: Nez si prectete Politiku, kupte si od Platona ustavu a prectete prve ji.
Nectete mezi tim zadnou jinou knihu a pak se vrhnete hned na Politiku.
Dalsi vec, nemejte predsudky pred otroctvim, menecenosti zen a dalsima dnes politicky nekorektnima tematama.
Bystry ctenar pochopi ze jsou to silne pilire fungujiciho demokratickeho statu.
Kdo si mysli ze to je blbost, uvedomte si ze to byla jedna z nejdele fungujicich demokracii sveta.
Kdo si mysli ze zijeme v demokratickem state, bude Aristotelem probuzen.
Keď si odmyslíte niektoré prvky späté s dobou (otroci, menejcennost žien) a miestami predsa len zbytočne podrobne popísané rozdelenie rôznych štátnych mechanizmov, je to stále dielo, ktoré veľmi presne definuje termíny ako štát, občan, či jednotlivé druhy ústav.
Nieje to teda len akýsi historický relikt, naopak, pomôže veľa vecí pochopiť. Napríklad aj to, aké nedostatky majú rôzne súčasné ústavy a ako sa dodnes používajú metódy staré tisíce rokov.
Dielo má aj svoju veľkú dobovú výpovednú hodnotu a jednotlivé tvrdenia sú bohato podložené konkrétnymi príkladmi.
Veľmi by ma zaujímalo, ako by Aristoteles popísal súčasné fungovanie ústavy, ktorú dnes nazývame demokraciou. Niesom si celkom istý, či by ju demokraciou vôbec nazval.
Len pre informáciu, Politika je z časti písaná ako kritika Platónovho Štátu (čo som pred čítaním nevedel), takže pre kontext je dobré začať s Platónom.
Aristoteles v knize Politika popisuje mravní společenství občanů v dokonalém státě, založeném na zákoně a ctnosti. Podle Aristotela je politika etika v praktickém smyslu. Politik musí být člověk staršího věku. Musí být zkušený a schopný, spravedlivý a ctnostný.
Aristoteles se také hojně věnuje kritice a interpretaci stávajících ústav. Výsledkem je taková syntéza toho nejlepšího z každé ústavy. Dochází k závěru, že nejvýhodnější je smíchat zásady demokratické a aristokratické, kde bude střední stav, jakožto podle Aristotela stav nejušlechtilejší, tvořit těžiště státu.
Štítky knihy
etika demokracie vláda společnost společnost a politika stát ústava politologie monarchie člověk a společnostAutorovy další knížky
2008 | Poetika |
1996 | Etika Níkomachova |
1995 | O duši |
2003 | Metafyzika |
1998 | Politika |
Vynikající publikace.