Politika, jaká nemá být
Petr Fiala
„Možná máte také pocit, že s politikou není něco v pořádku. Nemluvím ovšem k těm z vás, kteří jste takový dojem měli vždy a politiku považujete za špatnou, nezajímavou a nepotřebnou. Hluboce se mýlíte, samozřejmě, vždyť politika je nezbytná součást života společnosti, je důležitá a může a má být dobrá. Kdybych si myslel něco jiného, jistě bych o ní nenapsal tolik textů. Pokud jste ale přesvědčeni o důležitosti politiky, zajímá vás její kvalita, jen máte pocit, že se v poslední době nějak „pokazila", že je jiná a že se v ní a jejím prostřednictvím neřeší ty problémy, které jsou podstatné, že je stále obtížnější věřit nějaké straně, že opravdu udělá to, co slibuje, že jsou politici jaksi horší než dříve, že jde mnohem více o konkrétní ekonomické zájmy než o hledání řešení, jež je dobré pro společnost, že je v politice najednou nějak moc nevůle, byrokracie, korupce a nenávisti - pak vás zvu k četbě této knihy." autor v úvodu knihy... celý text
Přidat komentář
Vcelku zbytečná kniha, která nemůže nikomu, kdo sleduje politickou scénu, nijak pomoci. Je plná klišé a pouček, která dávno neplatí, nebo ani neplatily. O politice se v této knize nic nového, natož objevného, nedozvíte. Když si uvědomím, že tato kniha mě připravila o bezmála 200 Kč...
Autorovy další knížky
2009 | Evropská unie |
2000 | Komunismus v České republice |
2017 | Profesor na frontové linii |
2010 | Evropský mezičas – Nové otázky evropské integrace |
2010 | Politika, jaká nemá být |
POLITIKA BY NEMĚLA BÝT REALITY SHOW, proto je tato kniha pro hodně lidí nudná, pro velkou část společnosti dokonce i zbytečná. Protože nejde čtenáři pod ruku, je plná rad, vizí, ideálů, jde svou koncepcí proti mínění převažující části české společnosti (autor je ostatně pravicově orientovaný konzervativec, zatímco dnešní realita je silně socialistická). A proč taky neříct z plných plic, že českou společnost politika vlastně vůbec nezajímá, a pokud ano, sklouzává se k tendenčním a velmi povrchním hodnocením. Kniha Petra Fialy, jednoho z nejvýznamnějších českých politologů, je v podstatě deskripcí ideální formy (z onoho pravicově-konzervativního pohledu, což je čestné přiznat). Formy, které je ta reálná stále více vzdálená. To ale nic nemění na oprávněnosti takovýchto knih, zvlášť v kontextu hloupých receptů ve stylu Okamury a podobně. Boj o ideály má vždycky smysl, ať už se výsledek může jevit sebevíce ztracený v mlze. Schválně se někdy zkuste začíst do spisů Tomáše G. Masaryka, které nově vycházejí už dobrých dvacet let a je jich už několik desítek svazků, tisíce stran. A jsou to tisíce stran o morálce, o tom, co je správné, o tom, co je špatné. Nudné teoretické věci, řekli byste, ale já myslím, že právě tyto věci měly a mají smysl, i kdyby to byl jen fetiš pro pár stovek intelektuálů.