Polní žínka Evelínka
František Nepil
Půvabnou, lehounkou Evelínku mají rádi všichni – polní zvířátka, ptáčci i děti. Však jim také pomáhá, seč jí síly stačí – zachraňuje lasičku, zouvá křepelátka a učí zajíce hrát polku... Ze všech nejvíc ovšem učarovala Francínkovi. Milovat polní žínku však dá obyčejnému smrtelníkovi pořádně zabrat! Z nového vydání příběhů dýchne na malé i velké čtenáře laskavý svět českých pohádek. 4. vydání... celý text
Přidat komentář
"Víkendovka"
Krásný příběh o malé , ale bystré víle Evelínce. Nejen ilustracemi a krátkými příběhy, ale hezky mi pasuje do dětské výzvy v letošním diáři DK. (Téma: název knihy o třech slovech)
Včetně zvířat a děti si ji oblíbil kluk Francínek a to tak,že jí na přivítanou švihl bičem za bolestné od něho dostala jahody ( teda, vlastně si je mohla leda tak namalovat ) a sama otevřela ordinaci , aby pomohla svým zvířecím svěřencům.
Knížku ani LP s úžasným hlasem Eduarda Cupáka už nemám, tak musím dát zážitky z paměti. Je to roztomilá knížka, která voní českou přírodou, na polích se vlní v obilí mák, heřmánek a chrpa a mezi nimi kráčí ladným krokem víla, polní žínka Evelínka. Má krásné dlouhé zlaté vlasy, zelenomodré oči, pas útlý jako vážka a každý jí má rád a chtěl by se s ní kamarádit. Od bezkonkurenčně nejvtipnější postavičky z příběhu, nevymazleného sysla až po kdejaké jiné milé i trudomyslné zvířátko. Sysel je nejčastějším návštěvníkem, potřebuje každodenně různé masáže, hnětení nožiček a hlavně hrozně moc, moc pomazleníčka, protože jeho maminka měla moc dětí a na hlazení neměla čas.
Milují jí i lidé, nejvíc Francínek, který jí myslím i srdce z lásky na pouti koupil, do šátku zabalil a s tím srdíčkem to dopadlo nějak polámaně. A co přesně to bylo za příhody s tím chlapečkem (Ondrouškem?), který v horku hltavě pil ledovou vodu, div se z toho nezalknul? Evelínka je dobrá víla, která nad každým bdí, každý jí potřebuje a která léčí bylinkami, úsměvem i dobrým slovem.
Jedna z nejoblíbenějších dětských knih, která voní nejenom českou krajinou, ale i mým vlastním městským domovem. Když se snesl večer a já byla v župánku připravená jít do postýlky, sedla jsem si ještě na chvilku ke kvetoucím květinám v květináčích, z okna se dívala na noční oblohu a snila o létě a dobrých bytostech, které tu jsou pro nás všechny. Pro zvířátka, lidi i pro malé čtenáře.
A ilustrace i grafická úprava knihy, ta byla taky moc fajn. Mám jenom já dojem, že takové kouzelné, typicky české, nepodbízivé knížky, už dneska nikdo psát neumí?
Půvabná kniha, kdysi dávno jsem koupila dceři LP, kterou namluvil pan Cupák, a nyní jsem ji přečetla i vnučkám.
Štítky knihy
pohádky pro děti česká literatura víly, rusalky české pohádky pohádkové postavy
Autorovy další knížky
2001 | Já Baryk |
1986 | Kolik je na světě krás |
1987 | Pět báječných strýčků |
1983 | Dobré a ještě lepší jitro |
2007 | Střevíce z lýčí |
Polní žínka Evelínka...
Jako dítě školou povinné jsem poslouchala gramofonovou desku namluvenou panem Eduardem Cupákem stále dokola. Jak já jsem ji milovala! ;-) Půvabné vyprávění o Evelínce, která vypadá trochu jinak než ostatní děvčata a žije v polích, si prostě nejde neoblíbit. A potom jsou zde ještě i Francínek s přísnou paní matkou, Ondroušek a samozřejmě celá řada zvířátek. Tohle všechno dohromady vytváří jednu krásnou knihu, kterou si mohou přečíst nejen děti. Mně se líbila i nyní, kdy už dávno nejsem malá, a má svoje velké kouzlo stále, protože tyto milé příběhy jsou - aspoň podle mého názoru - nadčasové.