Polnočná knižnica
Matt Haig
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479402/bmid_polnocna-kniznica-onV-479402.jpg
4
3787
3787
Nora má tridsaťpäť a život plný premárnených príležitostí. Cíti, že všetkých sklamala. Otca, pretože sa nestala úspešnou plavkyňou; brata Joea, keď sa rozhodla opustiť čoraz populárnejšiu hudobnú skupinu a tiež snúbenca, s ktorým sa rozišla dva dni pred sobášom. V depresii, pohltená ľútosťou a pocitmi viny sa rozhodne spáchať samovraždu. Ocitá sa však v akomsi medzisvete zvanom Polnočná knižnica. Knihy tu nie sú obyčajné – každá predstavuje inú verziu Norinho života, ak by sa kedysi rozhodla inak. Dostáva možnosť prežiť jednotlivé príbehy a napraviť minulé chyby. No pátranie po dokonalej alternatíve má vždy nejaké „ale“ a Nore sa nedarí získať všetko, čo by chcela. Čas sa kráti a kým sa knižnica medzi životom a smrťou nadobro rozpadne, musí vybrať. Rezignuje alebo sa vráti do pôvodného života a pokúsi sa veci napraviť?... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2021 , Ikar (SK)Originální název:
The Midnight Library, 2020
více info...
Přidat komentář
Tato kniha ve mně velice rezonovala a doporučuji ji každému, kdo rád čte... Nenápadné téma, který řeší hodně z nás a donutila mě zamyslet se i nad mým životem/příběhem...
Hodně zajímavé téma, které mě donutilo uvažovat nad tím, co kdyby to byla možnost. Kam já bych se chtěla vrátit, do jakého života bych chtěla vstoupit. Určitě by to byla zajímavá zkušenost a myslím si, že stejně by nakonec každý skončil tam jak je, jako ostatně i Nora.
Anotace mě nadchla, ale nadšení mě během prvních pár kapitol opustilo.
Když pominu, jak mi hlavní hrdinka byla nesympatická, tak hlavním důvodem byla nedotaženost knihy. I po dočtení jsem měla spoustu nevysvětlených otázek.
Bylo zřejmé, jak příběh zkončí, asi to byl jediný možný závěr, ale ani tak se mi nelíbil. Kniha měla velký potenciál, ale byla pro mě zklamáním.
"Včera jsem si byla jistá, že nemám žádnou budoucnost a nedokázala jsem svůj život přijmout. A přestože mi ten stejný zpackaný život připadá stejně zpackaný, něco jsem v té temnotě objevila - naději, potenciál."
V tomto životě jsem Moravák, fluktuant, milovník piva, cestovatelský ďáblík, zrzek, mluvím dvěma cizími jazyky, uběhnu maraton, hraji šachy, fandím Liverpoolu, jsem "Drop Out student vysoký, rodina je pro mě vše, prakticky nejím maso, nejlepší kamarád bydlí o dva baráky výš, mám nějak rád Ukrajinu i Rusko (což asi nedává smysl), konflikt v Izraeli mě ale tolik nezajímá, jsem liberál a raději mám dovolenou v horách než u moře - a jsem za to rád, protože díky tomu mě tento vesmír dovedl i k této knize a zase jinému stylu uvažování.
Tohle mi hodně sedlo a jen to podpořilo to, v co už dlouhé roky věřím. Každé malé rozhodnutí změní tok událostí a vyhodí tě na jiné křižovatce. Máme potenciál udělat si sami ze života naprosté peklo popíráním, odsuzováním, výmluvami, nedostatkem disciplíny a sebevíry, stejně tak ale může ten samí člověk žít na obláčku, být produktivní, emocionálně i finančně stabilní, cílevědomí a naprosto fascinující - aneb jak psal Nořin oblíbený Thoreau - "nezáleží na tom, na co se díváš, ale co vidíš". Občas si každý musí projít přerodem stejně tak jako Nora. Bohužel mnozí z nás nemají půlnoční knihovnu, která by jim dala zakusit jako Noře, jaké to je být glacioložkou, rockovou hvězdou, nebo významnou vědkyní a spisovatelkou. Realita je realita a je nutné pochopit, že některé věci jsou dány a lidi jsou jen lidi, no a s některými věcmi nepohneme. Nemáme půlnoční knihovnu, ale máme opravdové knihy, nezažijeme všechny životy a všechny profese, ale nějaké přece - nepřečteme všechny knihy, nezhlédneme všechny filmy, nepolíbíme všechny ženy, nenavštívíme všechna města, ale je to skutečně zapotřebí? Je to kvantita a ne kvalita a v naší době, která nás nutí přecpat se a udusit se množstvím všeho je občas dobré někam si napsat "Less is more". Je to nastavení mysli a kniha spolu s knihovnicí Elmovou se často ptá na dobrý otázky kupříkladu: každý mladý vám řekne, že chce být úspěšný a mít peníze - co je v jejich podání úspěch a co by udělali s penězi už vám neřeknou. Člověk hloubá nad tím coby kdyby a taky jsem si představoval vesmír, ve kterém jsem se dal na gympl a né na obor, jež mi byl cizí. Každopádně jsem dospěl k tomu, že člověk dělá různé chyby, ale cesta a možnosti nikdy nekončí a já bych byl strašlivě ochuzen o moc a moc zkušeností, zážitků a lidí, kdybych byl někdo jiný a žil jiný život. Tuhle knihu jsem četl souběžně s mně velmi drahou osobou a to mít někoho, s kým si člověk lidsky sedne, souzní a může se bavit o tom jaký by to bylo být popelářem, otcem trojčat, cirkusákem, nebo pašerákem a recidivistou je k nezaplacení. Matt Haig je sám o sobě člověk s nelehkou, o to působivější historií a bylo mi ctí, vniknout do jeho světa. Knihu bych dal každému, kdo má výčitky a hrabe se ve své mizerné minulosti, místo toho aby viděl sklenici z pola plnou a nebál se, že každou chvíli praskne. Musíme si projít i tím těžkým, abychom mohli růst.
"Neboj se snít ve velkém. Můžeš se stát úplně čímkoli. Protože v jednom z těch životů tím někým jsi"
Opravdu nádherná knížka. Začátek se mi četl velmi těžce , tak nějak jsem se do hrdinky dokázala vcítit a je mi těhle lidí velmi líto a myslim, že jich je kolem nás spousta. Nikdy jsem nic podobného nečetla, protože tenhle typ knih nevyhledávám, ale tohle mě opravdu vtáhlo a četlo se to samo. Na pokraji života a smrti si Nora vyzkouší žít jiné životy, životy, které si nevybrala ta pravá Nora. Velmi hluboké, moc hezky napsané řekla bych člověkem, který s těmito stavy má zkušenosti. Ideální čtivo na deštivé melancholické vecery, když jste doma sami :-). Rozhodně si od tohoto autora přečtu další knihy.
Nechapu, ze tady nekdo kritizuje počínání hlavní hrdinky.. Ano, plácá se životem, ale kdo občas ne ? :-)
Když téma deprese otevře někdo, kdo sám trpí...lépe se pak derete skrze slova a ponoříte do pocitů...Hledání lepšího života, mamon všedních dní. Beznaděj proměňující se v naději. Tohle bylo velmi citlivě zarámováno, do světa knih... Co kdybychom měli možnost, žít jinou allternativu svého života, co bychom si vybrali? Kdo miluje život a ani jednou nepochyboval o smyslu svého bytí, knihu nejspíš nepochopí.... Za mne ale skvělý počin a vhled do filosofující mysli, která balancuje nad propastí bytí a nebytí....
Jaká kniha je? No, začátek je velmi depresivní, a jak tu jiní psali, i já měla pocit, že ji přes tu negaci odložím. Nakonec jsem to neudělala a knihu dočetla. Závěr: staré dávné ponaučení... Nelitovat! Vše co uděláme je z nějakého důvodu a jsme díky těmto rozhodnutí, tam, kde jsme. Trochu jsem se viděla v hlavní postavě... někdy ty nejjednodušší otázky, jsou ty nejtěžší a s tím spojené odpuštění sobě samotné.
Máme kolem sebe plno krásy jen nesmíme být slepí "není důležité na co koukáme, ale co vidíme".
Kniha s velmi zajímavým nápadem byla k mému překvapení emocionálně velmi náročná. U samotného začátku knihy jsem se velmi bála, že ji ani nedočtu. Ovšem, jak se později ukázalo, tak se četla sama. Hlavní hrdinka Nora se mi už od začátku velmi líbila a měla jsem celkem i pochopení pro její psychický stav. Pro mě osobně třeba z této knihy vyplívá to, že život není vždy jednoduchý, ale to že to vzdáme není rozhodně řešení. Popravdě, né jednou jsem se zamyslela, přesně jako Nora, kam by můj život směřoval, kdybych se tenkrát rozhodla jinak. Ale jak jsme četli v knize, né vždy to může znamenat lepší konec. Knize nemám co vytknout a proto si odnáší 5 hvězdiček.
(SPOILER)
Tohle byla naprosto famózní kniha. Bavila mě od začátku do konce a nemohla jsem se absolutně odtrhnout. Velice se mi líbilo zpracování, jednotlivé alternativní vesmíry a celá ta idea a atmosféra knihy. Další věc, co se mi líbila, byla ta přítomnost filozofického dumání a jak skvěle to bylo na sobě vše propojení.
!Ale, co autorovi neodpustím je ten konec. Posledních pár kapitol se těšíte z toho, že si hrdinka vybrala alternativu, kterou ji zkrátka přejete, a celé to jde během pár stránek stranou. Nicméně i tak musím konstatovat, že to bylo velice pěkně ukončené.
O prázdninách jsem si poslechla jeden rozhovor o tom, co jistý muž prožíval v rámci klinické smrti. Je to téma, na které se vždycky chytím, protože tak nějak mě zajímá, co je mezi životem a smrtí a taky, jestli teda existuje nějaký Bůh/entita/bytost... Nicméně...
Když tedy tento muž umíral a potkal Boha (říkejme mu tak), ptal se ho, proč umírají malé děti? Ten mu na to odpověděl, že dal člověku nekonečno možností volby. A že každá volba vede k určitým následkům, k určitým cestám. Třeba právě ke smrti dítěte, která může být jistým způsobem rozhodnutím rodiče nebo někoho jiného, pro něj blízkého.
A přesně o tomhle byla tahle kniha. Vyprávění o tom, jak by vypadaly životy hlavní hrdinky Nory, kdyby se v daném okamžiku života rozhodla jít jiným směrem, než jakým se rozhodla jít. A to právě ve chvíli, kdy se rozhodla ukončit svůj život.
Takže pro milovníky kvantové fyziky, filosofie, neuroplasticity mozku a psychologie jako dělané! Není to úplně jednoduché čtení, já taky jsem poněkud náročnější čtenář, ale díky beletristickému pojetí byla Půlnoční knihovna prostě bomba!
Tak co? Neříkejte, že jste si nikdy nepoložili otázku, jak by vypadal váš život, kdybyste se rozhodli jinak, než jste se rozhodli...
Jiné zaměstnání? Jiná škola? Jiné místo bydliště? Jiný partner? Jiny způsob života? Jiní přátelé? Prostě jiné rozhodnutí...?
Kniha se zajímavým nápadem byla zklamáním. Nešťastná holka má šanci vyzkoušet nepřeberně životů ve kterých je pořád nešťastná, aby přišla na to, že ten původní život je nejlepší. Chvíli je to zajímavé, pak stále stejné a nakonec se čtenář už jen těší, kdy to podle očekávání skončí.
Neotřelý nápad, dobrý začátek, hluboké filozofické myšlenky a.... Pořád dokola to samé. V půlce jsem měla sto chutí to zavřít. Nora je snad nejvíc nesympatická postava za poslední rok, co jsem potkala. Ani taková ani maková, prostě mochla ve vleku svého života, jakéhokoliv ze svých životů...
Tohle čtení mě bavilo.
Líbilo se mi jak si Nora zkouší nové životy až dojde k poznání, že jaký život povede je opravdu jen na ní a musí udělat,ta správná rozhodnutí.
Četlo se to samo, a rychle mi to uteklo.
Četlo se to výborně, moc mě to bavilo, konec nebyl úplně překvapivý, směřovalo to k tomu.
Požitek z knihy zachránilo posledních asi 30 stran. Do té doby měla jednu zásadní chybu - extrémně nesympatické postavy. Včetně té hlavní. Doslova mě s*aly. Teprve posledních 30 stran bylo velmi příjemných a plných naděje a zachránilo to celou náladu z knížky. Dávám 4 hvězdičky z 6.
Kniha se mi moc líbila, dohnala mě k přemýšlení k úvahám o životě a smrti. Sama si kolikrát říkám..kdybych tenkrát udělala, neudělala..a ano jak vidno, ona to nemusela být výhra..přiznávám, že některé dlouhé filozofické úvahy jsem vynechávala a spíše jsem byla zvědavá na prožívání životů..ale jinak zas mě dobrá kniha, chválím:-) a doporučuji.
Knihu jsem četla natřikrát, nedařilo se mi začíst, nakonec jsem se zacetla až od půlky knihy. Líbilo se mi uvažování o různých vesmírech a filozofické myšlenky, a za to dávám 4 hvězdy. Jinak bych hodnotila jako průměrný příběh. Možná jsem také měla velká očekávání kvůli recenzi kamarádky. Nebýt čtenářské výzvy, knihu bych asi odložila na dobu neurčitou.
Dávám tři krásné hvězdičky. Ponurý start se projasnil s přibývajícími stránkami. Od prvního návratu do knihovny byl konec předvídatelný. Ale mně se některé ty filozofické úvahy a myšlenky v mezičase a prostoru zažité zamlouvaly. Konec stál na hraně mezi "akorát" a "hrc drc".
Štítky knihy
sebevražda naděje deprese psychoterapie zklamání knihovny alternativní vesmír fantasy britská literatura alternativní realitaAutorovy další knížky
| 2022 |  Půlnoční knihovna |
| 2018 | Vězeň času |
| 2011 |  Radleyovi – Upíři odvedle |
| 2016 | Důvody, proč zůstat naživu |
| 2022 | Kniha útěchy |
Tahle kniha na mě svého času vyskakovala všude možně a nevypadala vůbec špatně, takže jsem jedné slevové akci nakonec podlehla. A to byla chyba. Sice se mi hodí do výzvy, ale to je asi tak všechno.
Nejdřív strašně dlouho trvalo, než se Nora vůbec rozhodla zemřít, ty hodiny před tím se docela vlekly. Pak přišla půlnoční knihovna, což samo o sobě mi přišlo jako docela zajímavý nápad. Ale na přeskakování do alternativních životů mi jedna věc neseděla. Sama Nora je dost případ, pro psychiatra.
Asi ve třetině knihy jsem si s děsem uvědomila, že asi vím, jaká bude pointa. Ano, s děsem. Uhodnout ve třetině knihy vraha, to si tleskám, ale pochopit takhle brzy pointu... Jasně, za to kniha nemůže, ale už mě to potom prostě tolik nebavilo. Možná ještě ta část s Hugem, ale jinak... A protože s pointou jsem se nesekla, tedy nijak výrazně, ani ten konec mě nepřekvapil. Možná, že kdyby nebyl tak děsně happy, dala bych o hvězdičku víc.