Polovina tebe
Brit Bennett
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537768/bmid_polovina-tebe-663626256b1cb.jpg
4
246
246
Vignesova děvčata si budou jako dvojčata vždycky podobná jako vejce vejci. Avšak potom co vyrostou v malé černošské komunitě a v šestnácti letech se rozhodnou pro útěk, se liší nejen jejich všední životy, ale i všechno ostatní: jejich rodina, společnost, v níž se pohybují, a dokonce i jejich rasová identita. O mnoho let později jedna ze sester žije se svou dcerou ve stejném městečku, z kterého se před lety pokusila uniknout. Ta druhá se usadí ve světě bílých a její manžel o její minulosti neví zhola nic. Přesto, že sestry dělí mnoho kilometrů a stejně tolik lží, jejich osudy zůstávají propletené. Jaký vliv bude mít na příští generace, když se cesty jejich dcer protnou?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2021
,
Témbr
Originální název:
The Vanishing Half, 2020
Interpreti: Zuzana Slavíková
více info...
Přidat komentář
Musím přiznat, že mám z téhle knihy rozpolcené pocity. Na jednu stranu se mi líbila, ale místy mi přišla taková (nechci napsat "nezáživná"), ale ... jo místy mě prostě nudila. Nevím, možná nejsem "cílovka", možná mi kniha nesedla do období. Přece jen jsem ji četla á 14 dní... - což je dlouhé období i na mě :(
Taky se přiznám, že jsem konec čekala jiný - ten v knize mi přišel takový neucelený. Ale zase ať nezním až tak negativně - líbilo se mi propojení Judy a Kennedy a jejich minulosti.
Zjišťuji, že se mi líbí knihy z prostředí jižanských států, protože jsou to knihy se zajímavým dějem, jehož součástí jsou také rasové problémy. Nikdy mě nenapadlo, že rasovými problémy mohou (nebo mohli) trpět afroameričané mezi sebou a to jenom proto, že jsou někteří světlejší a někteří tmavší. Ale líbilo se mi, jak potomci (Judy, Kennedy) těchto lidí nastavili svým předkům zrcadlo a chopili se těchto problémů s vlastní invencí a přetvořili je k něčemu lepšímu.
Když jsem knihu četla,říkala jsem si, že je taková pestrobarevná. Černá, bílá, homosexuálové, trans...Je to kniha o hledání i popření své vlastní identity. Ale jak se říká, krev není voda a žít celý život ve lži a strachu, nevím jestli to člověku přinese štěstí a najde to, co celý život hledal.
Na knihu Polovina tebe jsem na internetu zaznamenala vskutku pozitivní ohlasy, a jelikož to má celkem zajímavou anotaci, rozhodla jsem se vyzkoušet. A nelituju, protože tohle byl zajímavý čtenářský zážitek.
Je to celé postavené na protikladu, který tu nastaví dvě sestry-dvojčata. Jak odlišný život můžete mít, když přijmete svoji barvu kůže a i okolí vás vnímá jako černošku - nebo jak jiné to může být, když předstíráte, že jste běloška. V knize je to vysvětlené o mnoho blíže, jak to "funguje" a proč to bylo možné. Kniha tím vlastně nastavuje zrcadlo společnosti žijící v 2. polovině 20. století v USA - tomu, jak byli vnímáni lidé odlišné rasy. A nutno říct, že pro tuto společnost to není příliš hezká vizitka.
Odlišný život dvou sester se tu pak přenáší i na další generace, jejichž osudy se tu zajímavě proplétají a víc tím podtrhují tu mezeru (či skoro propast), kterou mezi sebou vytvořila dvojčata.
Zároveň se ale dá říct, že je tahle kniha o hledání svého místa na světě. Ať už postavy dělají jakákoliv rozhodnuté, čtenář jim to snad nemůže ani vyčítat - každý hledáme své místo ve světě, svoji hodnotu, každý řešíme otázku, kým vlastně jsme. A tady to je zachycené opravdu výborně.
Kniha je psaná hodně citlivě, což je na místě vzhledem k tématům, která příběh vypráví. Přitom je ale velmi čtivá a dokáže si čtenáře k sobě připoutat. Přesto ale nehodnotím plným počtem hvězd. Občas jsem měla totiž, že jsou některé pasáže trochu zkratkovité, nedořečené - měla jsem dojem, že mezi některými pasážemi jako by byly určité časové skoky a mně dělalo trochu problém se orientovat. Ale možná je to jen moje vlastní nepozornost, nevím...
Každopádně 4 hvězdy z 5 jsou určitě na místě.
Stella a Desire, dvojčata - světlé černošky. Tak světlé, že když se jedna z nich rozhodne proniknout do světa bílých, jde to jako po másle. Zádrhel je v tom, že si v podstatě musí změnit identitu a od své rodiny se distancovat, neb časově se příběh nachází asi tak v polovině 20 století, kdy obvzlášť ve vyšší americké společnosti přetrvává rasová netolerance. Stella si tedy výrazně materiálně polepší a vlastně má i docela hezké manželství a rodinu. Avšak i před svými nejbližšími svůj původ tají. Žije ve lži a trápí se. A trápí se i její sestra Desire, které se vypařila ze života.... A pak se náhodou potkají jejich již dospělé dcery, které to celé začnou rozmotávat. Zajímavý čtivý příběh i když se nejedná o hluboké psychologické či sociologické dílo.
Velmi zvláštní příběh dvou světlých černošských dvojčat, která se rozdělí a každá z dívek si jde svou cestou. Krev ale není voda, a tak se jejich cesty po mnoha letech opět propojí.
Citlivě zpracované téma o tom, jak jedna lež nabaluje další, až není cesty zpět. A také se i zde popisuje děsivost rasismu.
Audiokniha
Spletitý, zajímavý příběh o vyrovnávání se s vlastní identitou, nejen tou rasovou.
Poslání knihy i celý příběh mě oslovil a obdivuji množství propracovaných postav a spletených příběhů, které autorka vytvořila. Ale narovinu se přiznávám, že jsem knihu střídavě četla dvě měsíce. Střídala se u mne období, kdy jsem byla pohlcena příběhem, pak jsem knihu odložila, protože jsem na ni neměla náladu, pak mě opět pohltila a tak pořád dokonala. Z množství postav v knize mi utkvěly v hlavě jen ty hlavní.
U této knihy jsem sáhla vedle, nemohla jsem se začíst. Kniha mě neoslovila, za mě slabší průměr.
09/2023
Moje pocity z téhle knihy jsou podivně rozpolcené asi tak jako Stellin život.
Chvílema jsem se do téhle knihy fakt ponořila a bavila mě, chvílema jsem si říkala, proč že to vlastně čtu a že už si přeju, aby byl konec. A nenechalo to ve mně žádný velký dojmy, prostě jsem dočetla, protože mi to nedočítání nejde. A bílí černoši, to fakt existuje (přijde mi dost vtipný, že po zadání slova Mallard do Google na vás vyskočí...prachobyčejná kachna!)?
Stella byla na facku, Jude sympatická, bavil mě Early.
Teď vlastně zjišťuju, že nemám, co bych dalšího napsala, protože nevim. Stačí to jako dojem z knihy?
3 ušmudlaný hvězdy, 50 % a víc ani ťuk.
Skvělý příběh o rodinných vazbách, o tom co mohlo být a nebylo, ale i o tom, co by teoreticky nemělo být a bylo! O tom kolika cestami se nás život může ubírat a o tom jak si (ne)můžeme být blízcí na základě blízkosti našich genů. Když mě Polovina tebe opustila bylo jasné, že chci více! Chci vědět jak pokračovaly životy a vztahy postav žijících v této knize! To však neznamená, že by se příběh zdál nedokončený. Vše, co mělo být řečeno, řečeno bylo a každý drobek pochybnosti jen zajistí, že se vám kniha v hlavě zabydlí i po dočtení poslední stránky. A to je ten stav, který mám po dočtení moc ráda! Tedy - většinou, ale zrovna pro Polovinu tebe to platí.
„Své vlastní já přece člověk nenajde, jak na něj někde čeká – musí si ho vyrobit sám. Musí stvořit osobu, jíž chce být.“
Přesně to je asi základní myšlenkou americké autorky Brit Bennett v knize Polovina tebe.
Stella a Desiree jsou dvojčata z černošské komunity, v níž se po dlouhé generace „pěstuje“ světlá kůže, která je za určitých podmínek snadno zaměnitelná s opálenou pletí bělochů. Na útěku z rodné vesnice se nakonec jejich cesty rozejdou a stanou se každá někým úplně jiným. Obě pak přivedou na svět dcery, o nichž by od pohledu sotva někdo mohl uvažovat jako o sestřenicích. Světe div se, jejich cesty se však protnou.
Při četbě mě napadaly spousty myšlenek, které se s hlavním tématem knihy pojí: je to jen o tom, jaký obraz o sobě vytvářím v očích ostatních? Nebo jde hlavně o mé vnitřní já a nezáleží tak úplně na tom, jak si to přeberou ostatní? Připouští se vliv spolutvůrců mé osobnosti, případně i vliv okolí, nebo bych vůči němu měla být rezistentní a být sebevědomým autorem sebe sama jen a pouze svým vlastním rozhodnutím?
Právě tím, jak moc mě kniha nutila přemýšlet nad takovými otázkami, si mě docela získala. Na dějové lince pak vlastně ani tak moc nezáleželo, protože byla hlavně rámcem a katalyzátorem mých úvah. Přesto bych v ní asi klidně vypustila osobnost Reese, který sice řeší totéž jako hlavní hrdinky, přesto ta jeho linka působí trochu kostrbatě a nadbytečně.
Zásadní výtku mám ale hlavně k té hnusné bestsellerové pečeti, která dokáže zhyzdit jakoukoli knižní obálku. Nejradši bych spustila petici za odsunutí těchto vad na kráse hezkých přebalů na jejich zadní stranu. Vsadím se, že by hnedle nashromáždila spoustu podpisů!
Polovina tebe byla jednou z mých nejočekávanějších podzimních knih. Super recenze na Goodreads a doporučení z Book of the Month.
Kniha vypráví příběh dvou sester, dvojčat, jejichž životy se v minulosti rozešly…
Příběh zpracovává taky celou řadu témat - od rasismu přes postavení ve společnosti, nevyřešenou minulost a rodinné vztahy.
Celkově jsem spokojená! Jen bych možná ocenila trošku jiný konec…
Pozoruhodný příběh dvou sester-dvojčat se čte lehce, přesto je plný hlubokých myšlenek o složitosti lidského života, o rasovém předurčení, o touze být někým jiným a o silném poutu, které přetrvává i po letech.
Po dlouhé době jsem četla něco s tématikou rasové diskriminace. Neměla jsem žádná očekávání a to, co mi nabídla tato kniha, byl naprosto úžasný zážitek. "Bílá" dvojčata v barevné komunitě, jejich dospívání, následně dospělost a vlastní děti. Cesta každé z nich je tak jiná, a přesto "dílem náhody" se zase nějakým způsobem spojí. Kolikrát jsem přemýšlela, jak lze žít tak dlouho a v takové lži a vlastně tím ovlivňovat životy dalších lidí. K tomu mě dost zaujalo téma transgenderu, které je tam nastíněno, leč nerozvedeno... Kniha se mi četla velmi lehce, příběh se mi moc líbil, a ač by dílko sneslo klidně více stran, věřím, že tak jak je, může zaujmout širší spektrum čtenářů.
Příběh sester, dvojčat, která vyrůstají v malé černošské komunitě, mě zaujal od první stránky. Když se rozhodnou pro útěk, je jim šestnáct let, věk, kdy je vše možné, ale také velmi obtížné se uživit. Přestože jsou na sobě velmi závislé, nakonec se jedna z nich rozhodne změnit svou rasovou identitu a svou sestru opustí. Není to tak těžké, protože nejsou úplně tmavé. Vdá se za bílého muže a snaží se na svou původní rodinu zapomenout. Nakonec ji ale minulost dohoní a tak jejich osudy zůstávají i po letech propletené. Autorce se podařilo napsat strhující román, ve kterém na pozadí rasové problematiky zkoumá psychologii svých postav a zamýšlí se nad tím, jak je těžké vzepřít se osudu. Tento úžasně napsaný příběh o rase a identitě, ale také o lásce a rodině, čtenáře seznámí s málo známými historickými a sociálními reáliemi. Já jsem se alespoň hodně dověděla i poučila, takže doporučuji všem, kteří mají rádi silné rodinné příběhy.
Díky komentářům, zejména Šánky, jsem od knihy nečekala rodinnou ságu a těšila se a vlastně nevěděla na co :-). Začátkem jsem se trochu protrápila, o to sladší bylo číst další stránky, do kterých jsem se ponořila naplno a stránku za stránkou se mi kniha líbila více a více. Román nejen o rasismu, ale i hledání vlastní identity, o lásce v mnoha podobách. Čekejte pestře sestavený kaleidoskop v čase, postavách i situacích, ale na mě fungoval znamenitě. Děj se rychle, zdánlivě po povrchu, posouval, ale z nějakého důvodu mi to vůbec nevadilo, spíše naopak. Autorka nesoudí, spíše hledá odpovědi, to se mi moc líbilo. Možná mě trošku zklamal závěr, ale souzněl s poselstvím knihy, takže odpouštím. A potom obálka, zdála se mi zvláštní, ale změnila jsem názor a teprve potom, co jsem dočetla, jsem v ní našla dvě sestry, tak jiné a přece tak stejné.
Četla jsem díky čtenářské výzvě. Z knihy mám vcelku příjemný pocit. Četla se lehce. Líbily se mi rozdílnosti dvou sester, dvou generaci. Avšak bylo tam více důležitých témat, která proplula jen tak po povrchu.
Ani nevím, kde mám začít. Děj byl rozházený, takže se v něm člověk strašně špatně vyznával. Navíc mi přišlo, že se v celé knize vůbec nic nestalo. Za další… Proč bylo v knize tolik jmen? Úplně zbytečně. Hlavní postavy mi nepřišly nijak sympatické. Přijde mi, že na téhle knize bylo všechno špatně, nechápu jak někdo tohle dal na pulty k prodeji.
Pro mne moc zdlouhavé a vadilo mi i neustálé přeskakování v času. Nebo spíš poskakování, jedna dvě věty z minulosti, pak chvíli přítomnost a pak zas jinam, to bylo matoucí. Vadilo mi i hodně postav. Propletenost toho příběhu a jeho rozsah mi prostě nesedly. Hodnotila bych to jako neučesaný styl bez odborné korekce.