Kniha je až komicky nevyvážená. Vydru zajímají jen básníci a verše, takže až téměř do poslední kapitoly jim věnuje asi 70 % textu, tak 20 % pak na divadelní hry, které jsou stejně většinou také veršované.
Na koni každé kapitoly je jeden odstavec, kdy si Vydra vzpomene, že Polský historický román *existuje*, a o mnoho víc se o něm ani nedozvíte.
Až téměř na konci se zmiňuje o pár prozaicích, kde velkou část prostoru pro sebe ukradne Sienkiewicz, a odhadem se próze věnuje asi tak 5 % knihy.
Kniha je až komicky nevyvážená. Vydru zajímají jen básníci a verše, takže až téměř do poslední kapitoly jim věnuje asi 70 % textu, tak 20 % pak na divadelní hry, které jsou stejně většinou také veršované.
Na koni každé kapitoly je jeden odstavec, kdy si Vydra vzpomene, že Polský historický román *existuje*, a o mnoho víc se o něm ani nedozvíte.
Až téměř na konci se zmiňuje o pár prozaicích, kde velkou část prostoru pro sebe ukradne Sienkiewicz, a odhadem se próze věnuje asi tak 5 % knihy.