Póly - Dobrodružné cesty Hjalmara Johansena
Reinhold Messner
Zatímco si Fridtjof Nansen získal slávu svými výpravami k nejsevernějšímu konci zeměkoule a Roald Amundsen je považován za dobyvatele jižního pólu, zůstává Hjalmar Johansen v jejich stínu. Přesto hrál klíčovou roli na prvních cestách k oběma pólům. Kdo byl tento excelentní sportovec, který dokázal sám s Nansenem a malou smečkou saňových psů vyváznout z ledových plání Arktidy? Proč došlo v Antarktidě k jeho znepřátelení s Amundsenem? Proč odešel v pouhých pětačtyřiceti letech dobrovolně ze světa? Kniha zaplňuje stinná místa prvních dobrodružných cest k zemským pólům a navazuje na řadu velmi úspěšných Messnerových publikací, vydaných v Nakladatelství BRÁNA.... celý text
Literatura naučná Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2012 , BránaOriginální název:
Pol - Hjalmar Johansens Hundejahre, 2011
více info...
Přidat komentář
První část - více než polovina knihy, je fascinující vyprávění o cestě k severnímu pólu. 100% 5*. Pak ale následuje část, která je víc nudná, než zajímavá - jsou to hlavně úvahy. Poslední část se věnuje výpravě k jižnímu pólu, která by mohla být stejně dobrá, jako ta první, kdyby nebyla silně redukována.
Messner nepůsobí jako vypravěč, toto přenechává hrdinovi Johansenovi. V první části se domnívám, že jen opsal deník Johansena a přiměřeně ho zkrátil. Messnerův styl psaní se projevuje v další části. A jedná se o jeho typický rukopis, který není zrovna čtivý, autor přeskakuje v čase, prostě není to moc dobrý spisovatel. Poslední část je takový mix "opsaných" deníků a vlastního stylu.
Messner možná mohl zvolit zajímavé a napínavé dobrodružství v celé knize, místo toho se snaží analyzovat Johansena jako osobnost, což mu moc nejde. Provedení knihy je také rozporuplné - kvalitní vazba, ale poměrně dost chyb v textu a hlavně černobílé fotky na obyčejném papíře, kde mnohé jsou ucházející, ale některé (bohužel především ty na celou dvoustranu), jsou často téměř nečitelné.
Celkově 80%, 6.1.2018.
Autorovy další knížky
2003 | Osudová hora. Nanga Parbat – bratrova smrt a samota. |
2016 | Pád nebes |
2000 | Malloryho druhá smrt – Záhada Mount Everestu |
1984 | Everest – Výprava po nejzazší mez |
2014 | Žít a přežít |
Toto je moja kniha č. 300 na databáze knih, okrúhliny :).
Hjalmara Johansena som evidoval už paralelnom životopise Amundsena a Scotta - The Last Place on Earth od Huntingtona - ako charakterovo zaujímavú, ale zároveň veľmi ambivalentnú postavu. Preto, keď som o ňom našiel knihu od Messnera, vôbec som neváhal.
Táto kniha jeho ambivalentnosť ešte viac obnažila. Jeden z najbrilantnejších polárnikov svojej doby, na jednej strane zručný, vynaliezavý, pracovitý, so schopnosťou trpieť neuveriteľným fyzickým diskomfortom, obetavý až na smrť. Na strane druhej, emočne nestály, prehnane sentimentálny a citlivý, s neustálym pocitom nespravodlivosti voči šéfom expedícií, ktorých sa zúčastnil, a v živote v civilizácii nepoužiteľný alkoholik. Naozaj zaujímavý človek.
Kniha, ako píšu aj iní prispievatelia, je písaná trochu chaoticky, ale zvykol som si. Polárne výpravy sú moja srdcovka, takže knihu som si naozaj užil.