Příliš mnoho vítězů
Helena Hardenová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353580/bmid_prilis-mnoho-vitezu-rMR-353580.jpg
3
28
28
Polyxena Berková série
1. díl >
Přehlídka automobilových veteránů je rozhodně lákavá, atraktivní událost. Těší se nejen obyvatelé z okolí zámku Ronov, ale sjíždějí se na ni milovníci vůně benzinu z široka daleka. Poprvé se má role hostitelky ujmout Polyxena Berková. Doposud žila ve Vídni, měla atraktivní zaměstnání v galerii a příliš starostí si nepřipouštěla. Vše se však zhroutilo jako domeček z karet, když úplně náhodou odhalila nevěru a nemanželské děti svého muže, a tak je pobyt v rodném šlechtickém sídle pro ni vlastně vysvobozením. To však ještě neví, že jí někdo usiluje o život. A co teprve, když právě ona objeví jen pár hodin po vyhlášení vítězů v jednom z krásně nablýskaných veteránů mrtvolu muže, který jí ráno dělal nevkusné návrhy...... celý text
Přidat komentář
Detektivka by měla mít alespoň trochu napětí. Autorka k jeho vytvoření však nevyužila ani jednu ze situací, které k tomu přímo vybízely. Celé vyprávění je nudné, jako snobská přehlídka aut. Zbývají jen nezodpovězené otázky. Kam zmizela slečna s vysokými podpatky? Kde je ukrytý poklad? Proč paní Marcela neodejde pracovat někam, kde si budou více vážit?
Mrtvola nedělá z knihy detektivku... :-) Je to spíš příběh k odpolední kávě na pár líných hodin, rodina na Ronově je bohatá a fajn, jejich společnost jak z televizního seriálu, exmanžel se ani neobjeví a i tak je to protiva, kafe, občerstvení, hezké počasí, veteráni (ty bych si taky ráda prohlédla!), nic, co by extra urazilo ani zaujalo. Jako série vhodné na hodně nenáročný odpočinek...
Nazývat tuto knihu detektivkou je opravdu velmi odvážné. Spíše se zde řeší rodokmen Ronovců, zámek v Ronově a přehlídka veteránů. Také se zde dobře jí a pije. Zavražděný se mihne skoro na konci knihy a velká záhada to také není. Možná někoho zaujme psychologie postav a těm přeji hodně zdraví.
Líbí se mi celá ta zelená řada českých detektivek. Mají hezké obaly a líbí se mi, že to ladí.
Ne každá česká detektivka je dobrá a ne každá je vůbec detektivkou jako takovou.
Zde se právě o žádnou detektivku nejedná, je to prostě takový příjemný holčičí příběh. Po všech těch Jamesech mi to výborně sedlo, četlo se to samo. Taková novodobá pohádka s trochou historie, světa veteránů, života na zámku a "starostech" milionářů, kteří přehazují majetky vidlemi. Mrtvola tam byla vložena, jen aby splnila zadání "detektivka". Šlo o pochopitelnou a nešťastnou smrt, která se rychle vyřešila sama. Hlavní postava mi byla sympatická ve své naivitě a diblíkovstvím, ač většinou takové ženy nesnáším, zde mi nevadila. Líbil se mi jejich vzájemný vztah s tatínkem. Bylo to laskavé a příjemné počtení.
A člověk nemusí číst pořád nějakou hlubokou literaturu.
Půjčím si i další díly.
Četla jsem jen knihy ze serie Polyxena Berková. Všechny se mi líbily klidným způsobem. Dobře se to čte. Zajímavé je, že první Ronovec Smil Světlík z Tuháně a jeho syn Častolov (Čeněk, Vincenc) zmiňovaní v "Příliš mnoho vítězů" jsou historické postavy.
Ze začátku sáhodlouhé vyprávění o hlavní hrdince a až na 221 stránce dojde k nálezu mrtvoly. Takže celá detektivka se odehraje na šedesáti stránkách a to hodně rychle. Kniha není nejhorší, ale její zařazení do původní české detektivky není nejšťastnější.
Po nějaké době jsem zkusil současnou českou detektivku a zrovna to nebyla dobrá trefa. Rozvláčné, zdlouhavé se spoustou zbytečné vaty.
Při četbě jsem si připadal jako člověk, kterého přátelé pozvou na večeři, ale místo slibovaných tří chodů do něj celý večer cpou polystyrénový chleba a až těsně před koncem návštěvy mu na malém talířku předloží plátek masa, ne větší (a ne chutnější), než bývaly ty skrojky hovězího ve školní jídelně. Nepochutnal jsem si a kamarády mažu ze svého mobilu.
Přesně jak píše Tvefisto- že jde spíše o vyprávění ze života Polyxeny Berkové( chvilkama mi připomínala knihu aristokratka).Příběh Polyxeny Eusebie Frebonie Kristiny Berkové z Ronova se mi četl dobře . Polyxena žije ve Vídni a myslí si že je šťastně provdána ,až do té doby než svého muže náhodně potká s jinou ženou a jejich dětmi. Okamžitě se vrací domů na jejich šlechtické sídlo Ronov ke svému otci. Ráda by se co nejrychleji rozvedla a nic ji nebrání má uzavřenu předmanželskou smlouvu ,aby její muž z bohatého majetku rodu Berků nic nedostal. Jinak by to ovšem bylo ,kdyby zemřela,stal by se dědicem, což samozřejmě nemůže její otec dovolit. Kniha mi také docela pobavila.
Ježíšku, to byla blbina! Ale taková roztomilá, plná tatínků, Eminek, pejsků, Honzíčků, Míšů......no, s detektivkou to nemělo pranic společného, ale zase je pravda, že už dlouho jsem při čtení krimi neměla pusu od ucha k uchu.....
Četlo se to hezky, ale s detektivkou to mělo málo společného - spíš takové vyprávění o životu na zámku s detektivní zápletkou...
Kniha mě vůbec nenadchla. Mrtvoly se dočkáte až v poslední třetině, jinak je to takové povídání o životě na zámku.
Bylo to takové nenáročné počtení, ale s detektivkou to nemělo pranic společného.
Před touhle jsem četla ze stejné série Vejce podle Stroganova. Ta mě bavila neuvěřitelně moc. Bohužel Příliš mnoho vítězů je pro mě spíše zklamáním. Víc než detektivního je tam popisů, pořád se tam jen mluví o rodině, mrtvého najdou až někdy za polovinou, vyšetřování taky nic moc ... Kdybych to měla srovnat s jinými detektivkami, které jsem četla, tak tahle zatím byla nejslabší.
Předchozí řada z Kanárských ostrovů se mi líbila. U této knihy si ani nejsem jistá, že se jedná o detektivku. Mrtvola se objeví až někde za polovinou a autorka se spíš věnuje rodové historii hlavní hrdinky a popisu zámku a všeho možného.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Příliš mnoho náhod v Tenerife Mar |
| 2016 | Příliš mnoho vítězů |
| 2018 | Příliš mnoho pokladů |
| 2017 | Příliš mnoho nevěst |
| 2005 | Smrt má hlad |
Přenesla jsem se do období třicátých let a přišlo mi, že čtu knihu od Fan Vavřincové nebo pana Bočka. Milé a vtipné vyprávění slečny Polyxeny, která se nakonec dostala do role detektivky, ovšem jen tak nějak mimochodem a okrajově….