Pomaľované vtáča

06.05.2019

Davam tri hvezdy, prestoze vnimam hlubsi podtext knihy.

Necetla se mi lehce, pres nizky pocet stran mi dala zabrat a musela jsem si casto delat prestavky. Tech krutosti tam na me bylo opravdu moc a to se povazuju za dost otrlou. Po chvili se navic dej zacal hodne opakovat, jen v jeste drsnejsi podobe.

Na filmove zpracovani jsem ale docela zvedava. Uvidime.

04.05.2019

Knihu jsem přečetl jen ze zvědavosti, protože mě zajímá český film a filmová adaptace Nabarveného ptáčete je jedním z nejvíce očekávaných snímků posledních let. A popravdě netuším, jak tuhle knihu Václav Marhoul zadaptuje, protože je dle mého nezfilmovatelná. A já na film do kina určitě nepůjdu, protože ta zvěrstva, kterých je plná kniha, opravdu nemusím vidět na plátně. Knihu jsem dočetl jen se skřípáním zubů. Nebavila mě forma, způsob vyprávění, ani obsah. To, že se prodalo 100 milionů výtisků je jen smutným důkazem toho, jak moc člověka fascinuje násilí a krutost, které jsou přítomni snad v každé větě tohoto románu.

29.04.2019

Knihu jsem četla docela dlouho, ale ne z důvodu, že by se mi špatně četla nebo se mi snad nelíbila. Právě naopak, nicméně, ta hrůza popsaná na stránkách knihy mi občas nedala spát, a proto jsem potřebovala najít kus odvahy, abych mohla dál pokračovat ve čtení.

29.04.2019

Kniha je úžasná!! Je krutá a krade iluze..

Pokud by se jednalo o opravdovou autobiografii, byl by to skutečně silný a dojemný příběh malého dítěte ve světě plného zvráceností a surovosti. Nicméně to autobiografie není a tak je to popis zvrácenosti samotného autora, který musel trpět jistou dávkou skrytého, či skrývaného sadismu a při psaní se musel alespoň ve své fantazii doslova ukájet. Nedočetl jsem ani do půlky, ihned jak jsem zjistil, že je to výmysl chorého mozku, knihu jsem odložil a vracet se k ní nehodlám.

14.04.2019

Kniha se mi nelíbila, špatně se mi četla. Nebyl v ní snad jediný dialog. Možná bych pochopila, že autor chtěl ukázat krutost, agresi a zlobu za války v kontrastu s nevinností a bezbranností v podobě dítěte, ale té negace bylo až příliš.

31.03.2019

Geniální kniha pro DOSPĚLÉ. Těším se na film, protože Václavu Marhoulovi věřím, i když netuším jak se tolik hrůzy dá natočit. Nemohu zatím víc hodnotit, ještě nějaký čas budu mít tento příběh v hlavě, to byla děsivá doba a děsívá místa.

16.02.2019

Knihu jsou přečetl kvůli srovnání s připravovaným filmem s českou režií Václava Marhoula.
Příběh postavený na chování uzavřených komunit i jednotlivců k neznámým příchozím hledajícím pomoc v dobách, kdy vlastní přežití a přežití blízkých je v ohrožení a vyrovnání se s vinnou za jejich osud, objevení skryté krutosti v lidech, fanatismů a sociální negramotnosti.Silný příběh plný emoci, který boužel ukazuje, čeho jsou lidé schopni napříč dějinami a je k zamyšlení, kde tohle začíná a jak k tomu přistupovat a zastavit to.Je začátkem šikana na školách a koncem vyhlazování celých národů? Tato kniha je absolutní literární skvost, kterému chybí jen Nobelova cena.
Měla by být povinnou četbou.

14.02.2019

Řekla bych, že jsem snad nikdy nečetla tak negativistickou knihu.
To, že na můj vkus je až příliš brutální a naturalistická je jedna věc, ale druhá věc je, že všichni jsou v podstatě hození do jednoho pytle. Celý svět je zlý, krutý až brutální. Nakonec v podstatě snad i samotný vypravěč.
Nerozporuju, že válka dělá z lidí zvířata, ale vadí mi to nastavení, že úplně ze všech. Možná jsou situace, ve kterých by se z každého stal třeba i vrah, ale tyto situace určitě nepotkají ani za války úplně všechny lidi.
Zezačátku jsem musela knížku dávkovat, později už čtenář asi taky otupí, ale můj hněv se obrátil spíš vůči autorovi, než vůči "zlým" postavám knihy.
Kniha je hodně kontroverzní a sama z ní mám rozporuplné pocity, v podstatě bych ji spíš nedoporučila než doporučila, i když se mi zdá zase poměrně kvalitní.
Oproti jiným, byť i depresivním knihám, jsem se neponořila do knihy, ale raději zůstala jen jako pozorovatel z dálky. Možná pud sebezáchovy? Víc jsem přemýšlela nad pohnutkami spisovatele k psaní takových věcí, než nad samotným dějem. A v této souvislosti mě vůbec nepřekvapuje, že autor ukončil svůj život vlastní rukou.

13.02.2019

Dávam plný počet. Príbeh malého pravdepodobne židovského chlapca, ponechaného napospas ľudskej zlobe, tuposti a zabednenosti, počas druhej vojny v Poľsku. Po prečítaní predchádzajúcich komentárov som sa pripravil na drsnú a perverznú jazdu, ale nebolo to zas až také drsné, ako som čakal. V žiadnom prípade však nešlo o prechádzku ružovým sadom.

Kniha, ktera se da zaradit mezi sci-fi, popisuje neco co se nestalo, krasne je o teto knize napsano v knize Prumysl holokaustu kde autor Finkelstein žid popisuje jak je nekdy holokaust zneuzivan a uvadi tuto knihu jako jednu z ukazek vymyslu.

01.02.2019

Původně jsem myslel že knihu nedočtu. Po pár dnech jsem se ale vrátil a dobelhal se až k doslovu, který mi pomohl se zorientovat v pohledu na knihu.
Pro mne až příliš brutality, násilí a úchylností, stejně jako zaostalých tmářských vesničanů. Nic pro mne. Dokonce jsem nějak emocionálně nepřilnul ani k hlavní postavě. Bylo to vše hnusné, ale bylo mě to fuk. Proto tak nízké hodnocení.

31.01.2019

Surová kniha plná krve, násilí, znásilňování a kontroverze.
Úzkoprsí, omezení vesničané, schopní vidět jen na špičku svého nosu.Ta kniha je tak šíleným způsobem negativní, až mi její četba přivodila téměř depresi a pocit zatracení pro celé zkažené lidstvo.

31.01.2019

Brutální výjev ze života malého chlapce, který se z většiny potýká jen s tupostí a surovostí od ostatních lidí. Příběh se odehrává za 2. světové války většinou na venkově, kde obyvatelé mají jiný (pro nás omezenější) pohled na svět a každý se snaží přežít i za cenu cizího života. Kniha svými popisy surových znásilňování, krvavých vyvražďování či jiných brutálních činů vyvolala vlnu nevole, jak sám píše autor v doslovu knihy. Podle mě nesmíme za žádnou cenu zavírat oči před naší minulostí, ať je sebevíc hnusná a odpuzující, jen tak se můžeme poučit z chyb našich předků a stejné chyby už nedělat.... Ano, v tomhle jsem hodně naivní, ale věřím, že takovéhle knihy mají stejný dopad na valnou většinu z nás. Amen :-)

Knihu jsem nedočetla, nedovedu tedy objektivně hodnotit. Nepochybně je to kniha, která vyvolává debaty . Velice čtivě napsáno, krásný literární styl, to rozhodně nezpochybňuji, ale jinak, ač mám načteno docela dost silných témat, tohle bylo na mě prostě moc. Moc násilí, perverzností - není pochyb že i takové věci se dějí, ale nemám chuť o nich číst v takových detailech. A že se někdo pustí do filmového zpracování, to je pro mě naprosté šílenství ...

22.01.2019

Tak si říkám, co je člověk - dítě schopen zvládnout prožít - přežít .... ? Na filmové zpracování jsem zvědavá, myslím, že pan Marhoul, udělá knize čest, že se smysl neztratí.

16.01.2019

Kniha, která mě hodně vzala, hodně dala a nikdy nebudu litovat, že jsem ji četla. Jsem nadšená :)

Těžká četba o těžké době, myslel jsem, že mě nic nerozhází, ale stejně mě nakonec kniha dostala... Hodnotit nebudu, myslím, že by to nebylo objektivní. Nabarvené ptáče se nedá zaškatulkovat.
P.S.: Na film do kina nepůjdu.

09.12.2018

„Možná se ze světa brzy stane jedna velká spalovna lidí“.

Útlá knížečka, o to zásadnější. Dojem, který zanechá je nepopsatelný, slabší jedinci snad aby raději knihu odložili. Vidím zde dvě roviny, vlastně tři. První je přímočarý příběh malého odlišného chlapce v průběhu druhé světové války, jeho boj o přežití, každodenní zápas s předsudky okolí. Naturalistické popisy situací, do kterých se dostává, jsou víc než výmluvné. Svět je krutý, hnusný, zlý. Životu dominuje násilí, mučení, hrůza a zase mučení, týrání, psychické a fyzické. Šílenství, ale zároveň v podstatě náboženské vytržení („desetitisíce odpustků nashromážděných v nebi, určitě si tam toho někdo už musel všimnout!!“). Čtení je čirá deprese, naivní pohled dítěte v kontrastu se syrovou hrůzou. A když už čtenář nabude dojmu, že nadešla chvíle bezpečí a klidu, nečekaně, během několika málo vět je znovu vržen do hurikánu násilí, syrovosti, krutosti, často vůči protagonistovi.

Druhá rovina, kterou vidím, je skrytá. Kam až je člověk schopen zajít při absenci práva a autority? Kde je hranice lidské krutosti? Právo a civilizace, myšleno instituce, tedy jedna forma násilí jako hráz proti nekontrolovanému násilí. Nebo právě naprostá absence násilí (práva) a tímto uvolněná cesta jakýmkoliv krutostem (násilí)? Zde opět platí, že „člověk je lidský pouze v lidských podmínkách“ (Gustaw Herling-Grudzinski). A kam do toho zapadá kolektivní ideologie? Bez ohledu na –ismus, popř. to zda je ideologie teistická nebo ateistická. Lze srovnat v proměně chlapce v závěru knihy. Proměna nevinnosti ve zlobu, Bůh zemře, aby ho nahradil jiný bůh = Stalin a Marxismus. Za povšimnutí stojí též úvahy o kolotoči páchání zla a stupňujících se „odměnách“, jednoduše vyjádřeno větou „Stěží jsem si dovedl představit odměnu, jakou by si zasloužil člověk, kterému se podařilo vštípit všem světlovlasým a modrookým lidem trvalou nenávist ke všem ostatním lidem snědé pleti“.

Třetí rovina je pak čistě faktická. Zážitky korelují s poznatky historiků o silné prevalenci antisemitismu mezi běžnou neněmeckou populací (vesničani, plní strachu, pověrčivosti, víry v nadpřirozeno) tehdejší Evropy. Autor to vyjádřil víc než jasně větou „Konečně Bůh Židy potrestal za to, že ukřižovali Ježíše a jako prostředníky si vybral Němce“. Doporučuji výbornou knihu Černá zem od T. Snydera, kde se tomuto autor věnuje detailněji vč. historických zdrojů, vč. úvah proč právě židovské populace v tehdejší východní Evropě zaplatili tak strašlivou cenu.