Pomarančové dievča
Jostein Gaarder
Láska, vesmír, život a smrť – sú veci, o ktorých by sa mal otec porozprávať so svojím takmer dospelým synom. Georg nemal ani štyri roky, keď o otca prišiel. Vo veku 15 rokov sa mu dostanú do rúk listy, ktoré napísal jeho otec tesne pred smrťou. Vzniká tak zvláštny dialóg medzi otcom a synom ponad priepasť času. Prostredníctvom listu Georg spoznáva svojho otca, jeho vnímanie sveta „ako jednu obrovskú rozprávku, v ktorej musíme všetci hrať podľa pravidiel, aj keď im nemusíme nutne rozumieť“. Rozprávanie je pretkané príbehom o tajomnom dievčati s pomarančmi, ktorú zamilovaný Georgov otec všade hľadá a ktorej totožnosť je zahalená rúškom tajomstva až do poslednej chvíle. Príbeh o hľadaní aj ceste, o zmysle života...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , VerbariumOriginální název:
Appelsinpiken, 2003
více info...
Přidat komentář
Ja proste milujem Josteina Gaardera. Jeho knihy mi vždy dodajú veľkú nádej do života. I keď tento príbeh nebol jeden z jeho top kníh, zhltla som ju veľmi rýchlo. Možno bola kniha po chvíľach smutnejšia, než som u neho zvyknutá a práve to ma prinútilo jednu hviezdu strhnúť. Inak znovu neľutujem, že som si knihu kúpila.
Více než romantický příběh to je příběh o strachu otce, že mu syn nikdy neodpustí, že ho opustil, dokonce se ho na to ptá - 11 let po své smrti. Příběh zajímavý, ale velmi plochý a kromě té jedné myšlenky tam pro mě nebyla žádná hloubka, jen namlouvání si, že když člověk potká špatné znamení či nedodrží pravidla, tak všechno musí špatně dopadnout.
Příběh byl jednoduše a čtivě napsán. Bylo příjemné a napínavé to číst. Toužila jsem znát všechna tajemství dívky s pomeranči. Příběh byl dost jednoduchý. To by mi nevadilo, ale chybělo mi tam to filosofování. To tam tak jen lehce profukovalo..
Kniha je primárně určena spíše mladistvým. S tím bych ale úplně nesouhlasila. Mladá postava Georga, ano. dopis od dávno zemřelého otce, také fajn. Ale způsob zpracování mi nepřijde pro mladistvé dost poutavé. Pro dívky možná. Ale možná se taky pletu. Filosofie bylo na můj vkus málo.
Když to shrnu, milá knížka, ale od Gaardera jsem čekala trošku více.
Knihu jsem našla náhodou v knihovničce a je boží!! Zřejmě má být určena pro náctileté, ale myslím, že dospělí se v ní také najdou. Má krásnou hloubku, je romantická, smutná a okouzlující. Hodně na mě zapůsobila, i když jsem to vůbec nečekala.
Být ještě náctiletá slečna, asi by mě to dojalo více, nicméně i pro mé dospělé já se zde objevilo určité kouzlo této knihy. Přiznám se, že ke konci knihy jsem se i dojala. Mám ráda příběhy o "obyčejné" lásce i o smutku, se kterým se lidi ve svém životě musí potýkat.
4/5 dávám protože bych ocenila asi ještě více podrobnější příběh a klidně i větší hloubku. Navíc mi úplně nesedí myšlenkové pochody a vyspělost teprve 15 letého kluka. Klidně mohl být o něco starší. Na druhou stranu je to čtení pro osoby 12 let plus, takže člověk nemůže čekat asi literu jak pro dospělého. My bad.
Rychlé, svižné čtení pro dospělé a téma, které nevím proč bylo prezentováno tak složitě..... Ne, pokud knihu čte dítě, pak spíše než o vztahu rodičů je téma ohledně smrti moc hezky předloženo.
Vždy dám nejvíc na emoce a o ty, zde není nouze. U konce knihy jsem probrečela celý večer. Krásná pohádka, která jednou skončí pro nás všechny. Sundavám jednu hvězdu za časté opakování/rekapitulování.
Mám z knihy trošku rozporuplné pocity. Na jednu stranu to bylo zajímavé a zpočátku i celkem napínavé čtení. Na druhou stranu příliš ponuré a depresivní. Ten úzkostný strach ze smrti a pomíjivosti, který z knihy cítím, jsem zrovna nepotřebovala. Po dočtení jsem byla velmi rozhozená a ty nepříjemné pocity se mě držely prakticky doteď (tzn dva měsíce). Navíc se mi nelíbilo, jak byla prezentována Georgova matka. Její povaha mi přišla nesnesitelná a vůbec mi to k ní nesedělo. Kniha se však četla dobře a námět byl zajímavý, proto je mé hodnocení poměrně vysoké.
Moc milé vyprávění otce svému synovi o záhadné Dívce s pomeranči. Ani se to nezdá, ale bylo to velmi, velmi napínavé. :-)
Líbily se mi i filosofické úvahy nad životem, jak ho prožít, jak ho vnímat,... Asi si nikdy člověk neuvědomí dar života tak hluboce jako před vlastní smrtí nebo smrtí svého blízkého. Tento příběh je toho důkazem. :-)
Co mě teda trošku zarazilo, byly vpisky patnáctiletého George. Na jednu stranu puberťák (chování k mamince, k otčímovi), ale na druhou stranu filosoficky uvažoval jako padesátiletý muž. ;-) Takový zvláštní...
Knížku jsem četla v rámci povinné četby, ale jsem z ní nadšená! Líbila se mi jak část, kde vypráví Georg, tak část, kde "vypráví" dopis. Je úžasné, co Gaarder dokáže vytvořit bez pomoci fantastických prvků. Moc hezký příběh, který nás nutí zamyslet se nad běžnými věcmi a zároveň vám nic násilně nenutí. Rozhodně doporučuji!
Knížka se mi sice líbila, byla dojemná i docela čtivá, ale nějak výrazněji mě nenadchla.
Moc dojemné, ale zároveň nadějné. A pro mne z toho plyne, že život stojí zato i když přinese nečekané a kruté okamžiky a i když nevíme, jak dlouhý bude, zato můžeme ovlivnit, jak bude bohatý a krásný.
Nevím, jak může takový příběh promluvit k náctiletým, ale díky autorovi, že se nevyhýbá otázkám odchodu ze světa a předkládá je nám čtenářům laskavě a ne beznedějně.
Krásná knížka, se silným příběhem. Uvažuji proč knížky pro děti mají tak hluboké myšlenky jako je tahle nebo třeba Malý princ, ale i knížka Jakub a obří broskev, měla v sobě hloubku. Možná to je skrytě pro dospělé, kteří si potřebují v hlavě srovnat, kde tkví podstata věcí. Že to není v honění se za úspěchem a penězi, ale v něčem úplně jiném. Přestože knížka nebyla kdoví jak smutná, věděli jsem že tatínek už nežije, tak konec dopisu mě dojal.
Dívka s pomeranči rozhodně není kniha jen pro děti. Nemusí se jí bát ani žádný dospělý.
Přemýšlím nad tím, kdy jsem naposledy byla ráda za prostý fakt, že jsem na světě. Na planetě Zemi.
"Život je taková gigantická loterie, v níž jsou viditelné jen vítězné losy.
Ty, jenž čteš tuto knihu, jsi takový vítězný los.
Lucky you!"
Pomeranče v Norsku jsou třikrát dražší než u nás a proto se vyplatí Andaluzie. Může poznamenat zhýčkaná jemná srdíčka.
Ona to bude závist; chtěli bychom taky, aby se nám naši svěřili o tom, jak o sebe krásně stáli....nebo aby jednou o nás někdo vyprávěl jako o té pravé dívce s pomeranči:)...
Štítky knihy
dopisy filozofie zfilmováno norská literatura severská literatura pro dospívající mládež (young adult) otcové a synové ztráta blízkých
Autorovy další knížky
2002 | Sofiin svět |
2004 | Dívka s pomeranči |
2002 | Kouzelný kalendář |
1999 | Jako v zrcadle, jen v hádance |
2017 | Loutkář |
Moc hezký příběh plný spousty myšlenek, humoru, dojetí... Krásné :-)