Pomarančové dievča
Jostein Gaarder
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/244380/bmid_pomarancove-dievca-244380.jpg
4
1032
1032
Láska, vesmír, život a smrť – sú veci, o ktorých by sa mal otec porozprávať so svojím takmer dospelým synom. Georg nemal ani štyri roky, keď o otca prišiel. Vo veku 15 rokov sa mu dostanú do rúk listy, ktoré napísal jeho otec tesne pred smrťou. Vzniká tak zvláštny dialóg medzi otcom a synom ponad priepasť času. Prostredníctvom listu Georg spoznáva svojho otca, jeho vnímanie sveta „ako jednu obrovskú rozprávku, v ktorej musíme všetci hrať podľa pravidiel, aj keď im nemusíme nutne rozumieť“. Rozprávanie je pretkané príbehom o tajomnom dievčati s pomarančmi, ktorú zamilovaný Georgov otec všade hľadá a ktorej totožnosť je zahalená rúškom tajomstva až do poslednej chvíle. Príbeh o hľadaní aj ceste, o zmysle života...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , VerbariumOriginální název:
Appelsinpiken, 2003
více info...
Přidat komentář
Dojemná knížka, která mě však nedokázala dojmout. Autor chytře navnadil čtenáře, že na konci položí důležitou otázku,díky tomu jsem knihu přečetla do konce. I když je o vážných tématech- o smyslu života, smrti, lásce-a má asi přimět čtenáře k zamyšlení- u mě nezanechala žádnou stopu.
Ústředním motivem je příběh o lásce, který je podán skoro až pohádkově, vypráví ho otec hlavní postavy a ten má skutečně neobyčejný pohled na svět. Celým příběhem prostupuje láska k životu a konec člověka naťukne k přemýšlení o smrti.
Kniha mě ale nijak zvlášť neoslovila, ani nezasáhla. Je opravdu krásně napsaná, milá, ale celkově ve mě nezanechala silný dojem.
Kniha o tom, co je v životě nejdůležitější: o lásce, o životě a smrti, "o odvaze a radosti z života a smrti", o tom, že jsme součástí úžasné štafety... Ač chvílemi trochu dětinské, což mi ani při čtvrtém čtení nevadilo (ono je to primárně určeno dospívajícím), neskonale moudré.
Odposlechnuto jako audiokniha...brečela jsem od druhé kapitoly... Krásně pojato... umírající otec nechá dopis pro syna, v té době maličkého, aby mu mohl sdělit to, o čem by si s ním vyprávěl někdy za patnáct, dvacet let, kdyby tu možnost měl...
Proto mluvme se svými nejbližšími, dokud můžeme...
Nádherná kniha. Skvěle se čte a je opravdu dojemná. Na konci mi pár slz ukáplo. V této knize je spoustu myšlenek,nad kterými je potřeba se zamyslet. Knihu doporučuji.
Dojemný příběh plný zajímavých myšlenek a existenciálních otázek podaný s takovou jednoduchostí a lehkostí, s jakou to umí jen Jostein Gaarder. Mé druhé a určitě ne poslední setkání s tímto autorem.
Zvláštní čtení.
Příběh chlapce mi byl velmi blízký - brzká smrt otce. Chvílemi mi bylo velice úzko.
Již od začátku je zcela jasné kdo je ona dívka s pomeranči. První polovina se četla krásně lehce, druhá už obsahovala zdlouhavé, nudné pasáže.
Věřím, že ve věku 12 let (pro děti od 12 let) je kniha schopna dát podnět k zamyšlení. V mém případě již ne.
Jako kniha by mne to asi moc nezaujalo, ale audiokniha, resp. spíš dramatizace je hezky udělaná.
Pubertu už mám dávnou za sebou, přesto jsem si tuto knížku se zájmem přečetla. Nelituji. Pravda, nejedná se o stoprocentně romanticky laděný příběh, setkáte se zde i s filozofickými úvahami. Autor je naštěstí podal tak, že osloví i ty puberťáky. To tvrdím z vlastní zkušenosti, často jim toto dílo půjčuji.
Smutné, dojemné, filozofující (to jsem čekala), ale také neskutečně romantické a poetické (to jsem nečekala) vyprávění o životě, smrti a lásce. Trochu mi vadilo příliš materialistické pojetí (jsme tu jen hosté na krátký čas, smrt je pojatá jako definitivum, život jako výhra v loterii...), rozvláčnost celého vyprávění Jana Olava a pubertální výlevy Georga - nakonec tedy jen průměrné hodnocení... Nelituji, že jsem si knížku přečetla, zároveň ale vím, že se k ní vracet nebudu.
Jednoduché čtení, plné lásky. Mnoho zajímavých myšlenek :-) Určitě doporučuji
Můj táta jednou umíral. Jenom umíral, protože pak na to táta přišel, řekl to doktorům a ti se mohli přetrhnout, aby jim přestal umírat. Takže vlastně ke mně Gaarder promlouval známým jazykem. Asi vidíme svět trochu podobně, trochu podobně jako Georg a trochu podobně jako jeho mrtvý otec. Jen mě děsně rozčilovalo, jak je jeho otec upovídaný, pohrouží se do pomatených myšlenek, unáší daleko od hlavní linie, podobně jako jeho syn, i když se to nakonec vysvětlí a vše dává smysl.
Ale trochu jsem přeskakovala. Navzdory tomu jsem brečela. Mrzí mě, že jsem to nečetla třeba ve 13 letech, protože je tam dost zajímavých informací, pokud jste je ještě díky svému věku nepoznali, ale já se o knize doslechla až v 18 a od té doby jsem pořád četbu odkládala. Vlastně jsem ji (možná spíš sebe) nechala projít datem spotřeby.
Taky by mě zajímalo, jestli tu knihu vůbec čtou mladí kluci. Jestli to není vůbec celé pro holky, ačkoli dopis byl pro kluka.
Gaarder je povoláním učitel a filozof. A nejraději učí a filosofuje skrze příběhy… Avšak zatímco v případě Jako v zrcadle, jen v hádance ještě dokázal vybalancovat tenkou hranici mezi citlivě podaným vyprávěním o smrti a naději a filosoficko-náboženským přesahem nutícím čtenáře k zamyšlení, u Dívky s pomeranči se mu to už tak nepodařilo.
Oproti Hádance tu mnohem ostřeji vystupují otázky (ne)bytí a účelu lidské existence, zde navíc Gaarder (skrze postavu Jana Olafa) rezignoval na polemiky, co nás čeká po smrti, prostě žijeme jen jednou a pak se rozplyneme. Ani samotný příběh o dívce s pomeranči zase tak závratné rozuzlení či poselství nepřináší, což mě docela zklamalo. Styl vyprávění skrze dopis komentovaný odrostlým adresátem byl zpočátku zajímavý, ale později už spíš jen únavný. Georg se navíc nechoval jako „normální“ puberťák. Na jednu stranu je tak zvláštně vyspělý a na druhou tak hrozný spratek, který svými slovy a skutky cíleně zraňuje matku i otčíma, a přitom se schová za „filosofické“ otázky bytí a jsoucna.
Zajimavá knížka. Na jednu stranu úplně obyčejná a docela nudná, ale na druhou tak zvláštně jednoduchá a naivní, že ji člověk musí dočíst. První polovina byla opravdu čtivá a zajímavá, ta druhá už byla zdlouhavá a některé pasáže byly naprosto o ničem. Knížek jako tyto jsou tucty, tato byla spíš takový lepší průměr. Gaarderovy knížky nejsou můj šálek kávy, tahle nebyla špatná, ale ani nijak nevybočovala.
Nemůžu si pomoci. Příběh ve mě nevzbudil žádné větší emoce. Přijde mi strašně naivní a jednoduchý.
Četla jsem v březnu 2016. Podle mých poznámek:
Střídá se v ich formě vyprávění kluka a části dopisu otce. Ze začátku hezké, zajímavé, napínavé.
Druhá polovina již není tak hezká.
Ale dobře se čte.
Začátek tedy sliboval asi něco víc, než jsem se obával, že tuším. Bohužel to bylo přesně takové. Velice jednoduchý příběh.
Dívka s pomeranči aneb příběh o lásce, který obdrží mladý Georg od svého zesnulého otce. Milostný příběh samotný je relativně zajímavý a čtivý, i když až neuvěřitelně naivní. Děj odehrávající se v současnosti s mladým Georgem už je ale dost nudný a samostatně nepříliš dobře fungující. Kniha sama mi dost připomínala autorovo předcházející dílo Sofiin svět. Jenže tentokrát se mu nepodařilo dětem poodhalit kousek z tajemství světa dospělých a skloubit jej dohromady s hravostí světa dětského.
Opravdu krásná, dojemná kniha o té nejopravdovější podobě lásky. Dívka s pomeranči je i přes celkem těžké téma napsaná velmi lehkým stylem, což považuji za opravdové umění. Při čtení jsem ani neměla pocit, že čtu dětskou knihu, z čehož mám vždy lehce obavu a dětskou literaturu ani young adult nevyhledávám. V Josteinu Gaarderovi jsem doufám objevila další skvost severské literatury a přidávám další jeho knihy na seznam.
Štítky knihy
dopisy filozofie zfilmováno norská literatura severská literatura pro dospívající mládež (young adult) otcové a synové ztráta blízkých
Autorovy další knížky
| 2002 |  Sofiin svět |
| 2004 | Dívka s pomeranči |
| 2002 | Kouzelný kalendář |
| 1999 | Jako v zrcadle, jen v hádance |
| 2017 |  Loutkář |
Dlouho jsem čtení této knihy odkládala, ovšem po přečtení pár listů jsem ji nedokázala odložit.. doporučuji všem, co si potřebují urovnat své myšlenky a na chvíli se zastavit :)