Pomarančové dievča
Jostein Gaarder
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/244380/bmid_pomarancove-dievca-244380.jpg
4
1032
1032
Láska, vesmír, život a smrť – sú veci, o ktorých by sa mal otec porozprávať so svojím takmer dospelým synom. Georg nemal ani štyri roky, keď o otca prišiel. Vo veku 15 rokov sa mu dostanú do rúk listy, ktoré napísal jeho otec tesne pred smrťou. Vzniká tak zvláštny dialóg medzi otcom a synom ponad priepasť času. Prostredníctvom listu Georg spoznáva svojho otca, jeho vnímanie sveta „ako jednu obrovskú rozprávku, v ktorej musíme všetci hrať podľa pravidiel, aj keď im nemusíme nutne rozumieť“. Rozprávanie je pretkané príbehom o tajomnom dievčati s pomarančmi, ktorú zamilovaný Georgov otec všade hľadá a ktorej totožnosť je zahalená rúškom tajomstva až do poslednej chvíle. Príbeh o hľadaní aj ceste, o zmysle života...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , VerbariumOriginální název:
Appelsinpiken, 2003
více info...
Přidat komentář
Četli jsme to jako povinnou četbu, takže to bylo příjemné překvapení, ale nenadchla mě tak docela. Ale je roztomilá!
Podle mně dokonalé. Přijde mi zvláštně napsaná, tajemná a objevují se v ní skvělé spekulace...
Pro mě zklamání. Nevěděla jsem, že kniha je pro děti od 12 let, ale protože jsem se na ni těšila, tak jsem si ji přečetla. Naivní, takové prvoplánové, samozřejmě dojemné, ale moc okatě. Zápletka z počátku tajemná, rozřešení záhady s dívkou s pomeranči odfláknuté.
Krásná, citlivá, poetická kniha. K rozbředlosti nebo zdlouhavosti má ale daleko - naopak, příběh je pomerančově svěží a barevný. Odrazovalo mě jen něco málo ve vypravěčském stylu: zkrátka mi příliš neseděl. Vytkla bych i jemnou sentimentální vtíravost. Jinak jsem příjemně okouzlena, Gaarderovi se povedlo půvabné dílo...
Príbeh umierajúceho muža, ktorý spomína na najkrajšie dni svojho krátkeho života, premýšľa o opodstatnení bytia, plynutí času a zmysle všetkého, vďaka čomu mohol žiť. Nádherná kniha o ľudskej smrteľnosti plná smutnokrásnych, ale často aj zábavných spomienok.
Knihu jsem přečetla bleskově i když je určená mládeži,myslím že k této knize věk vůbec nerozhoduje.Bylo to hezounké čtení i když trochu smutné a sem tam slza ukápla...
Přečetla jsem ji neuvěřitelně rychle, protože je opravdu čtivá. Místy mi ukápla slza a celkově se mi postava Jana Olava a Dívky s pomeranči líbila, oba byli tajemní a jejich láska opravdu jiskřivá. Trochu méně mě bavily pasáže Georga, místy mi přišly zdlouhavé, ale celkový dojem je více než dobrý.
Tohle rozhodně není oddechovka, ale pokud se vám líbí knihy Johna Greena stejně jako mně, měla by se vám líbit. :)
Krásná kniha, plná něhy, lásky a vlídnosti. Četla jsem ji před lety, ale i dnes mi po ní zůstává silná vzpomínka. Vryla se mi pod kůži a některé obrazy se mnou do dnes žijí. Kam se na ni hrabe nudný Sofiin svět.
Nemyslela jsem si, že tahle kniha bude nějaké terno, kor když v knihkupectví to měli v oddělení pro děti. Pletla jsem se... U některých pasáží jsem brečela jak želva a stále jsem taková "nalomená". Tahle kniha má co říct i dospělému člověku a donutí vás zamyslet se nad vaším bytím a odpovídat na otázky splečně s hlavním hrdinou. Velmi mě láká i filmové zpracování této skvělé knihy.
Kniha, která mě vtáhla do děje... a nepustilo mě to až do konce, přestože děj je dopředu předvídatelný. Krásná kniha. I když souhlasím, že občas až moc polopatická (Zeptejte se svých rodičů...). Ale Josteina Gaardera a jeho výzvy k přemýšlení mám ráda, takže pro mě úžasný zážitek.
V této knize jsem se neztotožnil s názory hlavní postavy - otce.
Připadá mi dost pochybné, že člověk uvědomující si rozmanitost života na Zemi a rozlehlost a nepochopitelnost kosmu se takřka vždy sesype, když pomyslí na vlastní smrtelnost. Dále mě opravdu dojalo (ironie), když mladý Georg přemýšlí, zda by se zúčastnil, nebo s díky odmítl, když jako poslední a krajní možnost zmiňuje, že možná existuje jakési Dobro a že se možná nad tím klene Bůh.
Autor je zarytý materialista, já se za materialistu nepovažuji, ale materialismus je mi pochopitelný. Ale to nesmíření se se smrtí a zoufalství z toho, že jsme tu po omezený čas, to mi připadá neuvěřitelné a nepochopitelné, obzvlášť při debatách o kosmu a kosmickém vědomí. Obzvláště zrůdné mi to připadá u někoho, kdo napsal Sofiin svět. Pokud je to útočení na emoce, tak budiž, s tím nemám problém, jenže po přečtení několika knih tohoto autora mám pocit, že tato zoufalost je v něm samém.
Já snad ani nedokážu vysvětíit, proč jsem jednu hvězdičku ubrala... Příběh byl moc hezky stavěný, dojemný, chvílemi jsem myslela, že mi snad i slza ukápne... Jen prostě něco chybělo. Možná kdyby to bylo napsáno víc pro dospělého čtenáře, nevím. Kdybychto četla třeba před pár lety, vzalo by mě to o trochu víc. Rozhodně budu doporučovat mladším generacím!
Pěkná tenoučká knížka, která ve mě určitě neco zanechala a to něco bylo příjemné.
Krásná kniha, ale občas to místama vázlo. Já si nemužu pomoc, ale plné hodnocení tomu dát prostě nemužu.
Štítky knihy
dopisy filozofie zfilmováno norská literatura severská literatura pro dospívající mládež (young adult) otcové a synové ztráta blízkých
Autorovy další knížky
| 2002 |  Sofiin svět |
| 2004 | Dívka s pomeranči |
| 2002 | Kouzelný kalendář |
| 1999 | Jako v zrcadle, jen v hádance |
| 2017 |  Loutkář |
Kniha mě velmi zaujala. To, že skoro celá knížka bude pojatá jako dopis někomu je velmi dobrý nápad. A také ty části, kde se povídalo o vesmíru byly hrozně poutavé, dokonce když jsme dva dny po přečtení knihy jeli v noci k babičce a byl vidět měsíc v úplňku tak jsem si vzpoměla na Jana Olava a malého Georga jak se spolu dívali na hvězdy.