Pompeje
Robert Harris
Historický román zachycující osudy obyvatel Pompejí v posledních čtyřech dnech, které zbývají do zkázy města. Píše se rok 79 př.n.l. a Pompeje v tuto dobu představují v římské říši jeden z nejbohatších a architektonicky nejcennějších městských celků své doby. Hlavní hrdina Marcus Attilius Primus, strážce vodní nádrže, přichází s podezřením, že z přehrady pro Pompeje uniká voda. Výbuch Vesuvu bude za pouhé čtyři dny, různá varování přicházejí, nikdo jim však nevěnuje pozornost. Hrdinové románu mají už svůj osud zpečetěn.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2004 , Knižní klubOriginální název:
Pompeii, 2003
více info...
Přidat komentář
Samozřejmě jsem to četla s velkým zájmem.Historický román smíšený s odbornými úryvky z vulkanologie. Předzvěst výbuchu sopky se objevil poruchou akvaduktu poblíž Vesuvu.Celé vyprávění románu se pouze zaměřuje na tuto událost.Myslím si,že i jiné zvlášnosti před výbuchem a více postav pravě z Pompejí mohly obohatit tento román.Co následovalo po této apokalypse se již čtenář nedozvěděl.I přesto dávám 4 hvězdičky za krásné statě.
Marcus Attilius, vodař císařského aqauductu Augusta, nás provází strhujícím příběhem,který začíná dva dny před apokalyptickou zkázou,kterou způsobila erupce Vesuvu v r.79 n.l.
Všichni víme,jaké hrůzné následky tato přírodní katastrofa přinesla. O to více se vám při čtení knihy běhá mráz po zádech.Protože víte,...
Pan Harris je výborný vypravěč, všechny jeho postavy mají sílu,ať už v dobrém nebo špatném smyslu slova. A tak se ocitnete přímo ve víru událostí s nimi. Cítíte,jak se Vám chvěje zem pod nohama a vzduch je tak horký,že bolí každý nádech.
I z historického hlediska je kniha přínosem.
Fakta,která vám přiblíží stavitelské umění římských aquaductů a jejich spravování, osoba admirála Gaia Plinia. A vůbec, co všechno byli lidé schopni vybudovat před 2000 lety, samozřejmě na úkor ubohých lidských bytostí - otroků.
Román doporučuji k přečtení všem co mají v oblibě tento žánr.
Je čtivý,poučný,napínavý s povedeným zakončením.
Každý ví jak to s Pompejema dopadne a konec mi připadal trochu jako z Titanicu. Boj za lásku navzdory všem a všemu kde nevadí ani láva, padající pemza a kamení. Líbilo se mi zasazení do konkrétního času a úryvky z odborné literatury. Podruhé už to do ruky asi nevezmu, ale četlo se mi to dobře. 4*
Přečteno na jeden nádech. Chvílemi jsem měl pocit, že jsem se stal součástí příběhu. Skvělý příběh, skvělé zpracování. Velká spokojenost.
Zajímavá kniha o Pompejích. Ano, i po tolika letech lákají k návštěvě a bádání. Koneckonců, vědci a historici pořád neřekli poslední slovo.
Kniha se dobře četla.
Musím přiznat, že téma Pompejí mne fascinuje již celá dlouhá léta - a určitě hned tak nepřestane ;-). Kromě toho jsem toto místo také navštívila v roce 1997 a definitivně bych se tam chtěla podívat znovu. Pokud jde o samotnou knihu, nemám co vytknout. Je dobře napsaná a příběh, který se točí kolem aquaria Marca Attila a mladičké Corelie, výborný. Autor však popisuje nejen tyto dva lidské osudy, ale celou řadu dalších. Mimochodem téměř všechny jsou smutné a končí tragicky - vzhledem k již známým okolnostem... Ale fascinující je i dění v sopce Vesuv, které uvádí každou novou kapitolu. Knihu jsem poslouchala jako audio v němčině a tentokrát mi moc nesedlo načtení. Nicméně tato skutečnost nebyla natolik rušivá, abych hodnotila hůře, než je nutné ;-). Autor je totiž vynikající vypravěč a tento příběh si vysoké hodnocení zaslouží plným právem. A já za sebe doufám, že se do Pompejí zase podívám - a nejen takhle zprostředkovaně :-).
SPOILER :-)
Měla jsem v sobě tolik nadšených slov, kterými jsem tuto knihu chtěla vynachválit! Jenže pokud člověk nesedne ihned po dočtení ke psaní komentáře, slova vyprchají a ztratí se navždy.
Takže co teď? Jak to říct? Tedy stručně: z příběhu jsem naprosto nadšená! Četl se hladce, postavy byly jasné, snadno zapamatovatelné, několik záhad se vyřešilo k plné spokojenosti... Padouchové, neb mezi lidmi všech dob jsou i tací, špatně dopadli a v závěru, po všech hrůzách, neštěstích a zničení všeho, nám autor dopřál i světlo naděje... Protože život jde samozřejmě dál.
Některé postavy jsou historické, ostatní zcela fiktivní. Ale co autor nejspíš poctivě nastudoval a čtenářům velmi dobře předal, jsou popisy římského stavitelství, konkrétně akvaduktů a vodovodů. Znovu, už po kolikáté, žasnu nad vyspělostí lidí té doby. Samozřejmě je to popsáno zjednodušeně, nejde o technickou příručku, ale i na tom základě si lze všechno kolem a kolem dobře představit.
Tak tedy vzhůru (nejen) do Pompejí! Vládne žár pozdního léta. Vinice dozrávají a život se odvíjí obvyklým tempem. Intrikáni kují své intriky. Poctivci vykonávají svou práci. Otroci, na jejichž dřině stojí úspěch říše, ačkoliv neradi, žijí a dožívají tam, kam je jejich krušný osud zavál.
Ale pozor! Ve velkém vodovodu se ztrácí voda. Hladina vína v číších se jemně zachvívá... Pod vrcholkem Vesuvu se v podzemí cosi děje... a leží tam navíc mrtvola. Aquarius Marcus Attilius Primus je okolnostmi přinucen řešit nejen technické problémy, ale i pár záhad skoro detektivních... a také trochu zkoumat svoje city.
Je to smutný příběh o veliké zkáze, ale protože autor nám skvěle a čtivě připravil dokonalý příběh, dokážeme dávnou tragédii sice vnímat, ale překonáme své chmurné pocity a začteme se do dramatického a napínavého děje - a teď mluvím za sebe - s velkým zájmem a potěšením.
Velmi pěkně napsané - moc se mi líbí, že každou kapitolu předchází popis, co se zrovna děje přímo v sopce Vesuv
Sleduji některé historické skutečnosti a názory na ně. Tento pokus o vtáhnutí do děje podle mne nevyšel.
Ano, bylo to zajímavé. Každý asi zná příběh Pompejí, ale tohle bylo spíš zdlouhavé a nudné. Chyběla tam nějaká akce, nějaké napětí v kontrastu toho, co to bylo za tragédii. Nebylo to prostě vůbec zajímavé.
Původně jsem si říkal, že přečtu pár řádek a uvidím. Ve výsledku jsem se od knihy nemohl skoro odtrhnout a přečetl ji za víkend.
Dobře postavený příběh bez zbytečných komplikací a hluchých míst. Mistrně a s citem servírované napětí, které graduje až do absolutního, zničujícího konce.......
Roberta Harrise považuji za jednoho z nejlepších autorů historických románů. Důsledně historicky přesný a přitom napínavý děj od začátku až do konce. Každá kapitola neúprosně odbíjí blížící se konec světa, ale hluší pompejané řeší dál své bezvýznamné problémy:
25.srpna
Poslední den erupce
(00.12 hodin)
" V jednu chvíli je vyvrhováno tolik magmatu a tak rychle, že hustota erupčního sloupce začne být příliš vysoká na to, aby se konvekce udržela stabilní. Když toto nastane, sloupec se zhroutí za vzniku pyroklastických proudů a přívalů, které jsou mnohem nebezpečnější než spad prachu a písku."
Vulkány: Planetární perspektiva
Za mě rozhodně *****. Klasický Harris (s vysvětlivkami na začátku kapitoly, se strhujícím dějem a čtivou angličtinou) v pro mě trochu netypickém prostředí (předtím jsem četl Enigmu a Otčinu). Koupil jsem víceméně náhodou na cestě v Irsku za 2,50€ v "levných knihách" podle jména autora, knihu jsem neznal. O to více jsem byl překvapen a je to pro mě asi nejlepší kniha co jsem četl v anglickém originále. Mám rád jeho styl, z kterého jde poznat, že než o technických věcech začne psát, hodně si toho nastuduje. O to více se mu daří jeho klasický rys, tedy stav, kdy se pohybuje těsně na hraně historických fakt a fikce. Konec klasicky trochu předčasný a málo popisný, ale už jsem si na to u něj asi zvykl. Mohu doporučit, především všem technickým typům jako jsem já, kteří se dozvípodrobnosti o fungování římských akvaduktů atd.
Hodně dávno jsem viděla film a tak jsem byla zvědavá na knihu. Velmi milé překvapení. Kniha zachycuje poslení 4 dni před zkázou. Vše začíná tím, že začně mizet voda v akvaduktu Aqua Augusta. Na pomoc přijíždí mladý avárius Attilius, který se snaží přijít na to kde je závada... Při pátrání se seznámí s Corelii, dcerou zbohatlého Ampliata. Ampliat byl otrok, který se různými praktikami dostal mezi zbohatlíky a nyní si žije na vysoké noze ve vile Hortensia, kde je vlastníkem největších rybích sádek, vlastní spousty nemovitostí a má vliv na patřičných místech. Dále zde vystupuje spoustu zajímavých osob, jak bohatých tak chudých, kteří jsou spolu z části spojeny osudem. Hodně si mi líbí popis samotného akvduktu a to jakou významnou roli v té době hrál. Knížka se mi příjemně a rychle četla. Nechybí milostná zápletka, úplatky, podvody a zvraty v osudu hlavních hrdinů
"Máš ještě nějakou radu Attilie? " Zeptal se Ampliat. "Vždy používej deřevo pokácené na podzim, ne na jaře. Na jaře jsou stromy plné mízy a dřevo je slabší. Na svěry užívej dřevo, vysušené - to vydrží sto let. Ale tohle všechno nejspíš víš." Vůbec ne" Postavil jsem toho už dost, to je pravda, ale ve dřevě a kameni jsem se nikdy moc nevyznal. Já rozumím penězům. A na penězích je úžasné, že nezáleží na tom kdy je sklízíš. Ty jsou zralé po celý rok." Zasmál se vlasnímu vtipu.....
Ty čtyři dny před definitivní zhoubou Pompejí jsem prožila s akvariem Marcem Attiliem Primem téměř bez dechu. S vědomím toho, co se nevyhnutelně stane, je čtení jeho příběhu napínavé víc než kdejaký thriller.
Navíc je každá kapitola uvedena odborným popisem toho, jak se sopka - Vesuv, probouzí a co se v jejich útrobách právě děje, což na napětí jen přidává...Proč náhle mizí voda, kde se vzal popel zdálky připomínající sníh, jaký je původ zlověstného zemětřesení. A do toho každodenní život zdejších obyvatel, kteří si vůbec nepřipouštějí, že se blíží katastrofa...Napětí nepolevuje až do samotného konce...
Robert Harris v knize předestírá skvělý popis nejen vlastního sopečného výbuchu Vesuvu, ale také běžného života bohaté vrstvy Pompejanů, jejich úplatnost, obžerství, nenasytnost i záludnost a chamtivost. A ovšem reálnou postavu nesmrtelného Gaia Plinia.
Na druhou stranu ukazuje, jak je neuvěřitelné, co naši starověcí předkové dokázali vymyslet a vybudovat, třeba jen popisovaný systém aquaduktů je obdivuhodný dodnes...
Výtečná kniha, kterou doporučuji a dávám jí plný počet.