Pomyslná reportáž o americkém pop-festivalu

20.11.2024

Čte se to opravdu dost obtížně, a to jsem ji četl v době, kdy kultura nebyla tak klipovitá jako dnes a záběr ve filmu trval často povícero vteřin.
Spolukomentátor Palivo píše o blekotání totálních nesmyslů a přirovnává onen pop-festival na způsob Woodstocku k pokročilé vesnické tancovačce. Myslím si, že tím přesně odhalil autorův záměr.
Že se mu to nelíbilo - inu, takový už je svět kumštu. Toho andělského i toho ďábelského. Když se někdo pokouší psát pro všechny, vyjde z toho Viewegh. Absolutně nic proti Vieweghovi: napsat něco, co se líbí všem je možná těžší než psát pro pár spoluduší.
Jo - a v knížce jsem tehdy tušil ideologicky antiamerickou notu, ale možná jsem byl už tehdy paranoidní.

22.11.2018

Kniha se mi do ruk dostala úplnou náhodou někdy během první poloviny studia na střední škole. Dopředu jsem vůbec netušil o čem kniha je a tak jsem k ní přistupoval s odstupem a bez předsudků. Muž jede na velký americký hudební festival (působící jako Woodstock) hledat svou ženu.

Je to už mnoho let, od doby, kdy jsem knihu přečetl. Neřekl bych ,že je bůhvíjak výrazná, ale některé úseky mám do teď v čerstvé paměti. Zejména atmosféra a celý ten "šrumec" a "hukot" festivalu je zachycená opravdu zdařile. Muž běhá nocí a hledá ve velkých davech lidí svou vyvolenou. Potkává tak na loukách a ve stanech spoustu tváří ve stínech, kterým pořádně ani nevidí do očí. Čeká ho však tragické zjištění...

10.05.2016

Podle mě Dérymu ujel autobus když psal tuto knihu, protože je tedy řádně ujetá. A nečitelná. Tipuju, že to může přečíst maximálně tak kýbl hrušek nebo vaflovač, pokud bychom připustili, že umí číst. Já to připustit nedokážu, ale děda občas připouštěl prase, tak se ho na to zeptám až pojedu o víkendu na vesnici.

Ale abych se vrátil zpět k literárnímu hororu. Už kolem 8 stránky jsem si začal říkat, že tu knihu napsal sám Satan, aby otestoval, co všechno vydržím předtím než půjdu do pekla. To vše se stupňovalo navýsost intenzivně a to prosím hlavní hrdina jel teprve sám autem („silnice byla naštěstí přímá jako vražda“). Homosexuální tenzi mezi ním a nabraným stopařem jsem jakžtakž ustál, ovšem jejich dialog zabil přibližně tak 70% mého mozku. To vše bylo naprosto nic proti momentu, kdy hlavní hrdina dorazil na festival. V ten moment jsem už četl knihu pouze v blízkosti nemocnic, protože jsem se bál, že mě z toho trefí šlak.

Na festivalu je totiž dost lidí, takže se v knize začnou objevovat i nové postavy, tam a onde, načež blekotají totální nesmysly a ve finále zmizí. Přirovnal bych to k taneční zábavě u nás na vesnici po druhé hodině ráno, tam si taky vždy rozumím nejvíc s židlí nebo vypínačem. A do toho hlavní hrdina mele ze všech asi ty největší nesmysly a aby to mělo grády tak občas mluví k někomu, občas k sobě, sám si odpovídá a sám si odporuje, takže WELCOME TO THE JUNGLE.

Okolo 130 stránky jsem už neměl moc sil, ale ještě jsem se přemohl…pak už si ale nic nepamatuji, jen tupou ránu a tmu.

„Zapal si miláčku.“
„Nekouřím.“
„Neboj, z jedné cigarety ani morče neleze po stropě.“