Pondělí začíná v sobotu
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510738/bmid_pondeli-zacina-v-sobotu-63e8af2e951b9.jpg
4
282
282
Když mladý programátor Saša Privalov během dovolené přijíždí do městečka Solovec v severním Rusku, netuší, jak moc se jeho návštěva protáhne ani nakolik změní celý jeho život. Již brzy se však kolem něho vrší záhady, tajemství přibývá a jeden nevysvětlitelný jev střídá další… A středobodem všech těchto podivností je zcela evidentně jistý ne tak docela obyčejný výzkumný institut. Je to sovětský Harry Potter nebo Teorie velkého třesku? Tak trochu obojí, ale zároveň ani jedno – jsou to totiž bratři Strugačtí ve své nejrozpustilejší náladě! A jak je u Strugackých zvykem, nejedná se o povrchní dílo, je tomu naopak. Hravá forma maskuje text, překypující všemožnými odkazy, aluzemi a reminiscencemi. Výsledkem je mnohovrstevnatý román, jenž nabízí hned několik různých možností, jak ho vnímat a číst. Řada citátů navíc zlidověla, a zároveň se dostala do povinné výbavy všech byť jen trochu erudovaných ruských novinářů i blogerů. Nové vydání románu Pondělí začíná v sobotu se zakládá na plně zrestaurovaném, necenzurovaném originálu. Přeložil Konstantin Šindelář.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2023 , TritonOriginální název:
Понедельник начинается в субботу (Poněděľnik načinajetsja v subbotu), 1965
více info...
Přidat komentář
Četla jsem ji už kdysi, na střední škole. Ale teprve teď jsem se opravdu skvěle bavila. Díky za Čtenářskou výzvu, jinak bych se k této knížce už asi nevrátila. A to by byla škoda.
Pro plné docenění všech narážek určitě nemám načteno potřebné množství ruské literatury. To mi ale nezabránilo, abych se u knihy usmívala, bavila, přemýšlela, lovila v paměti kdysi nabité znalosti a představovala si sebe v kůži Saši Privalova, jak se snaží vypořádat s nově objeveným spojením vědy s magií.
„Uvažoval jsem o tom, co jsem právě zažil. Útlé brožurky vydávané společností Věda a život ve mně vypěstovaly názor, že zvířata nedovedou mluvit. Pohádky z dětství mě přesvědčovaly o opaku."
…
"Když se člověk za těchto podmínek pokouší řešit otázky spojené s psychikou a potencionálními schopnostmi zvířat, připadá si naprosto bezmocný. Ovšem na druhou stranu, když dostane do ruky soustavu integrálních rovnic typu stelární statistiky s proměnnými pod integrálem, není jeho životní pocit o nic lepší.“
Co vás čeká?
Parádní fantastická pohádka plná satiry, parodující velmi osobitým způsobem tehdejší současnost. Trochu divoký „výlet“, kdy cestou potkáte nějaké ty odkazy na Bulgakova a jeho Mistra a Markétku, a kde kolem uvidíte poletovat inspiraci Krásy nesmírné a sem tam za rohem budou číhat taky E.A. Poeovy náměty. V jeho cíli pak naleznete neustále se záhadně proměňující a velmi důmyslně sestavený kaleidoskop bizarních situací a událostí.
„Uzel podivuhodných událostí se zatahoval stále pevněji. Stydím se to přiznat, ale mně to v tu chvíli připadalo mnohem zajímavější než modelování reflektorového oblouku.“
…
„No vida, pomyslel jsem si, tak jim dělá starosti pohovka. Rusalka je nevzrušuje. Mluvící kocour je nezajímá. Ale pohovka, prosím, ta jim dělá starosti...“
Problém, který tu vyvstává, popsali autoři velmi přesně: „Všichni jsme naivní materialisté, ... A všichni jsme racionalisté. Chceme, aby se všechno okamžitě … vysvětlilo, tedy aby to bylo redukováno na hrstku faktů, která už nám jsou známa. A nikdo z nás v sobě nemá ani za mák dialektiky. Nikoho nenapadne, že mezi známými fakty a nějakým novým jevem může ležet celé moře neznámých věcí, a vysvětlujeme onen neznámý jev jako nadpřirozený, a tudíž nemožný.“
Pokud nad takovým sdělením jednoduše nemávnete rukou … je tahle knížka přesně pro vás :-) … zamiřte tedy rovnou do NIIČEVO (v ruském originále: „na nic“), resp. do VÚČAKO (dle českého překladu: Výzkumný ústav čar a kouzel) … a dobře se bavte :-) …
„Věda, v niž věříme (a zhusta slepě), nás zpravidla dost dlouho předem připravuje na nadcházející zázraky a psychologický šok v nás vzniká pouze tehdy, střetáváme-li se s něčím nepředpovězeným - nějaká díra do čtvrtého rozměru či biologické rádiové spojení či živá planeta... Nebo dejme tomu chaloupka na kuří noze... On ten nosatý Roman měl vlastně pravdu - je to tady u nich moc a moc zajímavé...“
A znáte tuhle? … „Povídá jedna opice druhé: "Víš, co to je podmíněný reflex? To když na zazvonění zvonku se k nám všechny ty pseudoopice v bílých pláštích rozběhnou s banány a cukrovím."
V té době neuvěřitelně odvážná kniha. Satira ruských poměrů už mě dnes tak moc nebere jako v době ruďochů, ale obecně vzato výborná věc.
Jak tu již je několikrát zmíněno, začátek byl super, prostředek mi dal zabrat, ale konec už byl zas celkem čtivý. Každopádně zajímavý námět, to se musí nechat.
Kniha mě chvílemi neuvěřitelně bavila a chvílemi dost nudila, četla jsem vydání z roku 1984, přemýšlela jsem, jestli to novější vydání není trochu upravené a tím není čtivější. Pobavil mne i doslov a pozn. překladatele. Chvílemi jsem při čtení měla pocit, že jsem určitě musela vynechat pár stránek... Ale prolistování zpět nepomohlo. Prostě si to vyprávění někam přeskočilo bez dokončení předchozí myšlenky...
2,5
Tak to bylo dost trápení a přitom to začalo tak nadějně. Místy mě to připomínalo Adamsova detektiva Dirka Gentlyho nebo Bulgakova. První část byla skvěle praštěně tajemná - situace s pětníkem, mluvící kocour a štika, proměňující se kniha. Potom mě hodně nadchla ještě popisovaná historie, ale vše ostatní což jsou asi dvě třetiny knihy byly pro mě zmatené, šílené a zároveň nudně otravně ukecané.
....................................................................................................Výzva 2020/2
Místy jsem se hodně pobavila. Třeba už jen jména, nevím jestli si s nimi nevyhrál překladatel.
Na mnoha místech se píše, jak je fantazy svět tohoto příběhu pro neznalé doby socialistické nepochopitelný. Já také v té době nežila, ale přesto jsem se ohromně bavila. Třeba když hlavní hrdina cestuje ve druhé polovině časem a narazí v budoucnosti na svět, kde jsou rozumné viry, rozumné minerály a spousta dalších rozumných čehosi. Nemáme samé chytré technologie, tedy smarty? Divím se, že to v SSSR dovolili vydat. Ty narážky na železnou oponu a šílenou byrokracii. Šokoval mne pokus, jak se jeden mág spustil z okraje ploché země, aby viděl slony na hřbetě želvy. Tedy, já si myslela, že je to Pratchettovo know how. A ona je to stará orientální mytologie. Krásně si autoři hrají s jazykem. Když se oprostíme od toho socialistického sovětského nádechu, tak je to povedená fantazy, zvláště, když si uvědomíme, že je z šedesátých let minulého století, což bych nehádala. Lidské vlastnosti odolávají vývoji. Dát jim jiné “kabátky”, zapadly by do dnešní doby jedna báseň.
S touhle knížkou jsem šlápla těžce vedle, podle anotace jsem čekala něco ve stylu Mistra a Markétky, ale nic takového se nekonalo. První polovina mi přišla ještě docela vtipná, ale pak se nějak vytratil děj a úplně jsem přestala chápat, co se s postavami děje a proč. A to ani nemluvím o zmatení jmen a klonů... Musím přiznat, že knihu jsem někde za polovinou odložila, zjevně mi chybí matfyzácká průprava, takže volný čas raději věnuji jinému titulu.
Totální nářez. Spousta matfyzáckých vtipů a narážek, které normální člověk nemá šanci pochopit. Avšak pro zasvěcené je to doslova lahůdka a skvělá sranda.
Po dějové stránce kniha kulhá na obě nohy. Děj totiž není v podstatě vůbec žádný, navíc v určitých pasážích je kniha děsně nepřehledná a nudná. Nicméně těch pár stran, kde se třeba popisuje oddělení pro výzkum absolutna a jiné, to jsem si užil na dvěstě procent a kvůli tomu jsem rád, že jsem si tuhle knihu přečetl.
Doporučuji všem lidem poznamenaným vysokošloskou matematikou a fyzikou. Plus všem fanouškům bratrů Strugackých.
Když jsem knihu četl poprvé, přišlo mi to správně ujetý, trhlý a zkrátka fajn. Bohužel po nějakých patnácti letech jsem po knize sáhl v rámci Čtenářské výzvy 2020 a nějak nechápu, co jsem na tom vlastně viděl. Připadal jsem si jako na nějakým hodně divným tripu, ovšem bez patřičných halucinogenů. Knihu jsem dočetl někam do začátku třetí kapitoly a odteď už vím, že přečíst Strugacké můžu jen v rámci boje o přežití.
Ujetost ..Kyr Bulyčov a jeho Alenka 4x bylo proti tomu kouzlelné .. ale stojí za přečtení už kvůli minulému režimu, tehdejšímu náhledu na vědu ...
A celkově bych to hodnotilo asi jako fantaskní sci-fy ujetou pohádku na motivy Stopařova průvodce galaxií mixnuté Orwelovskou "1984" ..
Oceňuji humornost
Táto kniha je tak dobrá, že som ju po päťdesiatich stranách zavrel a vrátil so skvelým pocitom do knižnice. Nemyslím to ironicky, jednoducho je to tak, stačí pár strán. Pripomína mi to Bulgakova. Od Strugackich som zatiaľ čítal Stalker, Brouk v mraveništi a Pondělí začíná v sobotu, každá z tých kníh je úplne iná, ale všetky sú výborné.
Nádherná, čtivá pohádka. I s pravou "babou Jagou" Nainou Kyjevnou a kromě "bohatýra" programátora Saši i se spoustou dalších soudruhů nezapamatovatelných jmen. Když jsem se koukla na rok překladu a vydání u nás, tak se ani nedivím, že tato kniha byla povolena, myslím že nikdo za ní nic moc nehledal. Ale kdo má za sebou víc knih bratrů Strugackých ví, že i v této je spousta nevysloveného, jen si to tam najít. Knihu jsem si koupila v antikvariátu, bohužel za neantikvariátní cenu :-) ale vůbec nelituji. Dostává ode mě bonus za vtipnost.
Pozor, řada alarmujících vykřičníků!!!
1. Každá ze tří historií má v názvu »zmatek« - doufám v šetrně přidanou hodnotu cenzora, nikoliv v nápad autorů.
2. Má čtecí premiéra pánů S. je i derniérou.
3. Literární odpad bobtná napříč režimy: Západ silážuje Stopařova průvodce Galaxií, Východ zasmrděl touhle slátaninou.
4. Existují tací, kteří to s chutí konzumují.
5. Pondělky nesnáším, ještě aby začínaly v sobotu!!!
37/18
Bratři Strugačtí - už za to je jedna hvězda. Propojení soudruhování a sovětské byrokracie s fantastickými prvky - vědeckofantastickými a pohádkovými - další hvězdičky. Jenže: vždycky jsem se začetla - a lup, už děj skočil jinam. Jako bych četla krátké povídky, nebo spíš vtipy; prostě toho tam bylo moc a mě to vždycky krátce pobavilo, ale jako celek mě to neoslovilo tak, jak jsem se těšila, což mě mrzí. V hlavě mi tak zůstal začátek, kde jsem se bavila, sci-fi konec, který mi připomněl, že jsou to opravdu moji oblíbení autoři, a výborný "doslov pro českého čtenáře".
Asi neumím číst úplně mezi řádky. Takový Stopařův průvodce po galaxii ruská verze. Není to úplně příběh se zápletkou a pointou spíš popis, reportáž..