Ponorka
Lothar-Günther Buchheim
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166332/ponorka-166332.jpg
4
111
111
Děj románu se odehrává na přelomu let 1941 a 1942, kdy prudce stoupá letecká aktivita spojenců a kdy se Britům podařilo rozluštit německý kód pro komunikaci ponorek s velením. V té době je též z Hitlerova rozkazu část ponorek převelena z Atlantiku do Středozemního moře, ve snaze bránit námořní komunikace zásobující Afrika korps. Průnik ponorek Gibraltarskou úžinou se stal pro mnohé osudným … ... celý text
Přidat komentář
velmi poutavě a doslova podrobně napsáno, tahle kniha plus Žraloci a malé ryby, autor W.Ott patří k nejlepším co bylo napsáno o službě na německých ponorkách. Na ponorkách sloužilo na začátku války přes 40 tisíc mužů, přežili jen 25 tisíc.
Autor přináší nejen dokonalý technický popis, jak to na ponorce chodilo, ale i své zážitky, pocity i úniky od reality, které prožívali námořnici na německých ponorkách. Dlouhé nudné dny si námořníci vyplňují vyprávěním neuvěřitelných i oplzlých historek, náhle přijde nebezpečí a z vlků moře se stává bezmocná bublina života čekající jak to dopadne. Euforie z potopených lodí vnímají jako důvod proč žijí i jako odplatu za prožité utrpení. A nakonec přichází něco jako halucinace, hluboko na dně oceánu, kde snad čekají už jen na smrt ve smradu, kapající vodě a vlastních výkalech.
Čtenář by se měl připravit na to, že třetina knihy se neodehrává na ponorce, ale někde ve vzpomínkách a představách.
Konečně zhruba po 2 týdnech jsem dočetl tuhle bichli, o které můžu zcela bez nadsázky říct, že je typem knížky, kterou lze označit za virtuální realitu (samozřejmě dětské knížky s QR kódy a 3D obrázky jsou taky volbou, ale já se bavím o knížce klasického střihu) – všechno je zaznamenáno: kdy kdo pohnul hlavou, JAKÝM stylem jí pohnul, kterou rukou se kapitán zachytil větrolamu věže, dostane se taky na fyziku ponorek, hromadu sexuálních historek, napětí během záchytu anglickým sonarem, ale také na popisy okolí ponorky.
Důležité je uvědomit si, že autor byl malířem (snad i jeho rodiče měli s malířstvím co do činění), a tak by čtenáře neměla udivit paleta slov, kterou používá na popis barev moře kolem ponorky, západů slunce, noci,...
Nemůžu souhlasit s výkřiky kolegy pode mnou, který tvrdí, že 70 % textu bylo zbytečně navíc. Právě díky zevrubným popisům nudy vynikne ono napětí během boje. Díky delším popisům smradu na palubě si člověk ve své mysli lépe vybuduje obraz něčeho, co bylo před cca 80 roky realitou. A díky rozvleklým popisům moře, počasí a pobřeží si čtenář uvědomí, že i dokonalý ráj se může do 5 vteřin změnit v něco, z čeho by měl velkou radost i pan Dante Alighieri.
Sečteno a podtrženo – některé knížky, stejně jako třeba filmy, dalece přesahují své médium, a stávají se realitou, či zážitkem/zkušeností, a tahle, předávající ultimativní ponorkový zážitek, se řadí mezi ně. Pod 5* teda fakt jít nemůžu.
P.S. Tuhle knížku bych doporučil i sexuálně náruživým čtenářkám bestsellerových škvárů, poněvadž takovou nálož originálních a inspirativních sexuálních historek nenajdou ani v Hartlově Malém pražském erotikonu (ne, že by ta knížka byla nějakou konkurencí, ale jdu podle jejího titulu).
P.P.S. Komu se nechce číst dlouhou Ponorku, může zkusit Göbelerova Podmořského lovce, který je kratší, akčnější a odehrává se na (ne)šťastné U-505.
P.P.P.S. Zájemcům ještě doporučuju Kruté moře, které vypráví o anglickém honu na U-booty.
2 hvězdy dávám, protože v knize bylo dle mého názoru 70 % textu zbytečně navíc. Knížku jsem si koupil na základě recenzí, kde se lidé rozplývali, jak je knížka super a dávali jí 4 a 5 hvězd.
Co se mi líbilo:
- popisování ponorky (kdyby byl plánek, bylo by to super)
- dění a úkoly námořníků na ponorce
- autentické fotografie, které patří k příběhu
- kapitoly, kde ponorku nahání Angláni hlubinnými pumami.
co se mi nelíbylo:
knížka je nepředstavitelně zdlouhavá. Myslím, že jsem celkem trpělivý člověk, knížku jsem četl v 41 letech. Ale po nemastném začátku začne nudná kapitola Bloumání 1. A pak ještě další kapitola Bloumání 2. Naprosto zbytečné !!!! Chápu, že život na ponorce je jednotvárný ale bohužel ty nejnudnější kapitoly byly ty nejdelší. Někteří čtenáři píší, že příběh od poloviny knížky začíná plynule běžet. Můj dojem je, že když jste překonali takouvou nudu a knížku ještě neodložili, tak jakákoli změna, třeba že se ponorka vynoří, je naprosto super :)
Také mi vadí, že v knížce vlastěně nebylo napsáno, jakou přesně funkci měl autor. Hádal bych to na zástupce velitele. Nemohl jsem se plně sžít s hlavní postavou, kterou představoval.
Když jsem se prokousal až na konec knihy, tak se děj utl a nechal otevřený. Docala by mě zajímalo, jak skončili námořníci, když jsem vydržel 100 stránkové popisování moře, bouřky, bloumání po moři a nicnedělání.
Obdivuju všechny, kdo celou knihu přečetli a nepřeskočili žádnou pasáž. Kdyby se v knížce vše neopakovalo a byla cca na 150 stran, bylo by to super čtení.
Velice kladně hodnotím technické údaje a parametry a celkově se mi líbilo vyprávění v technických pojmech. Každopádně od cca půlky knihy je příběh jednolitý a vcelku repetitivní, hlavně to zdlouhavý popisování počasí, to byl masakr. Hlavní postava (autor) mi byl neskutečně protivnej... A teď odlehčeně ale upřímně - jediný co dělal bylo to, že buď spal, nebo lezl na můstek pozorovat. Jen komandoval a na práci skoro nesáhl, důstojník jak fík :D A takovej tam pak pomlouvá Göringa.
Kniha má úroveň dokumentu. Menej štatistík (snáď okrem zdrvujúcich faktov, ako napríklad, že 3/4 ponoriek sa nedožilo konca vojny), viac drobností a podrobností zo života ľudí na ponorke. Čitateľ cíti návaly klaustrofóbie, smrad neumývaných tiel, naftu a slané more. Minimálna nádej na prežitie. Je tu všetko, bezuzdnosť hýrenia v prístavných bordeloch a baroch, podmorské bombardovanie, torpéda, potopené lode a trýznivý návrat. Záplava popisov a faktov ide na úkor čitateľnosti.
Veľmi ľudský pohľad na vojnu. Chalanom držíte palce, i keď boli na nesprávnej strane barikády. Opisy sú pútavé, ale žiaľ, je ich príliš mnoho. A akcie žalostne málo. Kniha by bola lepšia po vynechaní 50% zbytočných opisov, flashbackov a tradičných nemeckých zvrhlostí (rozhovory námorníkov).
Tuto knihu jsem přečetl před hodně dávnou dobou. Myslím si, že jsem si knihu půjčil od dědy. Román z 2. světové války. Kniha působila autenticky, protože autor se plavil na ponorce, takže do knihy vtělesňuje osobní zážitky, které prožil. Myslím si, že se mi kniha líbila.
Skvělé čtení. ale nechtěl bych být v kůži těch kluků... někdo rozhodl a běžte z kůží na trh...
Neskutečný zážitek. V tomto případě kniha i film, což se stává opravdu málo kdy. Navíc v tomto případě je autor knihy účastníkem příběhu. Jsem ráda, že vše přežil a mohl tuto knihu napsat.
Dokonalá kniha, skvělý děj. Až je člověku těch kluků v těch železných rakvích líto, i když byli na špatné straně. To že je autor mnohdy líčí jako neotesance vychází asi ze života na moři jeho podmínek a nejistoty dožití dalšího dne. Moře vám nic neodpustí a protivník už vůbec ne.
Dokonalosti nahrává fakt, že autor si na vlastní kůži vyzkoušel jaké to je být ponorkářem ve 2.SV. Velmi se mi líbí, že děj v knize se od filmového zpracování zas tak moc neliší. Plný počet :)
Po čertech dobré ale rozhodně ne pro každého. Já mám to štěstí, že mě ponorková technika od dětství vždy trochu fascinovala. Proto jsem si vychutnával to neskutečné množství detailů a informací, jimiž nás autor zahrne. Kniha vlastně není klasickým románem se zápletkou a vyvrcholením. Sledujeme jen osudy jedné posádky jedné z mnoha německých ponorek během druhé světové války a kniha by se dala brát i jako literatura faktu.
Pokud nemáte rádi popisy, tak v knize si jich užijete habaděj. Jinde by mi to možná vadilo, ale tady to má své místo. Dozvíme se naprosto dokonale o tom jak probíhá denní rutina na ponorce. Jak fungují jednotlivé mechanismy a když dojde k nějaké akci, ať už je to bouře nebo setkání s anglickým torpédoborcem, který zasypává ponorku minami, tak si spolu s posádkou opravdu sugestivně prožijeme jak mořskou nemoc tak i čirou hrůzu z každé poblíž vybuchlé miny a každého zašustění nepřátelského sonaru.
O posádce se dozvíme hlavně to, že je to banda mladých "hovad" co většinu klidných chvil tráví hovory o zážitcích z bordelů (a nutno přiznat, že autor si rozhodně nebere servítky a ty hovory občas stojí za to) a nějakého Hitlera i s celou říší mají tak trochu v paži, protože chtějí hlavně přežít. Je otázkou jak moc to Buchheim idealizoval a jak moc se držel reality - posádky totiž bývaly většinou verbované právě ze zapálených mladých nacistů. Otázkou je, kolik z nich onen zápal hrálo kvůli kariérnímu postupu a kolik jich to opravdu "žralo". Je ale příjemné vidět Němce taky jako lidi a ne jen jako ty vždycky špatné.
Celkově jde o náročný ale velmi zajímavý a intenzivní zážitek. Tahle ponorka se rozhodně v hlubinách vaší hlavy jen tak neztratí.
...ale tohle je sakra dobrá knížka. Začátek trochu pozvolnější, ale jak zvednou kotvy, tak to začne houstnout.
I když Ponorka není úplně tradiční válečný román, řadí se podle mého mezi jeho klasická díla. Autor čerpá z osobní zkušenosti a dokáže neobyčejně lidsky popsal mizérii, níž se ocitaly posádky válečných lodí. Popisy denního režimu na ponorce uprostřed Atlantiku nenudí, naopak přinášejí zajímavé detaily, postavy jsou dobře vykresleny a bojové scény jsou napínavé. To vše v mistrném kontrapunktu s nezměrnou nádherou a lhostejností oceánu.
Protože mám rád depresivní příběhy z II. světový války, byla volba Ponorky, jasná volba. Ponorka je kniha tlustá jak debil a pojednává o posádce jedný německý ponorky a jejím dobrodružství v roce 1941. Vypravěč je novinář, kterej se s posádkou vydá na moře, aby o ni mohl napsat. S nim se na lodi vyskytuje dalších asi 49 lidi. Jelikož pan novinář velmi rád popisuje co se kolem něj děje a jak co vypadá, zbytečně natahuje knihu asi o 20% - u popisu barev moře a oblohy jsem si připadal, jako nedavno na jedný svatbě, kdy se buchtičky dohadovaly, jestli jsou šaty vanilkové, ivory nebo světle žlutě. Byly bílý.
Krom těchle kravin se člověk dozví i spoustu zajímavých věcí - ponorka měla zásoby vždy na 6-8 týdnů, takže při nalodění vysely ze stropu všude salámy a lezlo se přes basy piv (2). 50 chlapů se 6-8 tejdnu neholilo, nemylo a neprcalo. Což znamená, že to v ponorce solidně smrdělo a nesčetněkrát si ho týpci drandili, nebo se vzbudili s pokladem v trenkach.
Ponorka se vydává z Francie směrem na Atlantik - hlavním úkolem Nácků bylo zastavit zásobující konvoje z Ameriky do Anglie. Jelikož ale Američani nebyli pitomý, byly konvoje dost dobře chráněný. Proto když dojde konečně k útoku, tak ponorka sundá tři lodě a pak se snaží zdrhnout. To se ji moc nedaří, protože nad ní plave spoustu lodí, který po ní hážou dolu bomby. Protože se posádka skládá z 5 oficírů a zbytek jsou mladý joudové z Hitlerjugend, tak je krásně popisovaný, jak se všichni pochcávaj a posíraj, když na ně z hladiny padaj bomby. Všudypřítomný smrad hoven, chcanek, mrtky a tvarohovýho péra se line celou knihou.
Ponorce se i tak zázrakem podaří uniknout a šine si to dál. Změna hlášení z centrály způsobí, že hlavním úkolem je nyní dostat se do Italie přes Gibraltar. Průplav u Gibraltaru je uzkej. Posádka si musela připadat jako Shaquille O'Neal a Gibraltar jako jeho přítelkyně.
Konec je skvělej, což znamená, že neni dobrej. Krom toho jsou skvělý příběhy, který si posádka mezi sebou vypráví. Většinou je to o kurvách a o prcání. O tom, jak se v každým přístavu strašně prcá a že když se vrátí loď do přístavu, že se holky ani neobtěžujou zvedat a berou námořníky po jednom zatímco celý odpoledne leží na zádech. O holkách, který si vyndavaj skleněný voko a nechávaj si to strkat do očního důlku. O buzících, který si do zadku nechaj strčit korek, na kterej je navázaná struna a nechávaj si na to hrat smyčcem a další skvělý historky.
film považuji za klasiku a kniha byla taky dost dobrá-oproti filmu obšírnější a byly tam i pasáže,které ve filmu chyběly.Má své určené místo v mé knihovničce oblíbených knih
Upřímně řečeno, nevím přesně, jak hodnotit. Přesto, že jde o román, vychází z autorových osobních zkušeností.
Malá oprava anotace: Děj končí Vánocemi 1941.
Kniha je zajímavá z několika pohledů. Hrdinové jsou lidé, které většinou máme tendenci vidět jako lumpy. Nicméně je vidět, že těch ideologicky přesvědčených v německém ponorkovém vojsku většina nebyla, a ti "ideologové" nebyli osádkami vždy nadšeně přijímáni.
Součástí vyprávění jsou popisy rutinních činností na ponorce, jednotlivých částí tohoto složitého stroje a jejich funkcí, témata hovorů běžných námořníků, ale i popisy počasí, moře apod. Tady může být skrytá zrada. Přece jen padesátistránkový popis téměř měsíc trvající bouře nebo 70 stránek věnovaných opravám nepohyblivé ponorky na mořském dně jsou velkou zkouškou trpělivosti. I když na druhou stranu se díky těmto krizovým situacím daří snáze odhalit skutečné charaktery.
Ale podruhé už tuto knihu určitě číst nebudu.
Ponorka mi dala zabrat, četla jsem ji několik měsíců (stydím se). První polovina je taková nudnější, nic moc se tam neděje. Pak se to konečně rozjede a vy čtete s otevřenou pusou, strachem a napětím, jak to dopadne. Šílený tok myšlenek hlavního hrdiny během nebezpečí tomu dodává opravdu napjatou atmosféru. Nejdříve jsem chtěla, aby to dopadlo špatně, pak jsem doufala ve šťastný konec a brečela jsem.
Já nevím, úplně jsem z toho odvázaný nebyl. Možná bych preferoval více akce a bojů. Číst více jak sto stránek o mořské bouři a jejím působení na trup lodi a chování posádky nebylo úplně to, co bych od vojenského románu očekával. A také jsem byl ovlivněný filmem, kdy jsem si autora neustále musel spojovat s tím nesympatickým skopčákem, který ho zastoupil na stříbrném plátně.