Popel všechny zarovná
Dominik Dán
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/268892/mid_popel-vsechny-zarovna-3fo-268892.jpg
4
756
756
Vražda staré ženy, která byla brutálně rozsekána mačetou, a smrt mafiána, od které vedou stopy k tajným službám. Nový detektivní román Dominika Dána pojednává o dvou zločinech, kniha je plná pochybných kreatur, mafiánů a tajných agentů. Autorovy dvacetileté zkušenosti jí dodávají na věrohodnosti. Najdete v ní skutečnosti, při nichž zamrazí a jež by raději měly být fikcí. A naopak literární fikce působí díky znalosti policejní práce autenticky. Vše vypadá tak věrohodně, že už je pouze na čtenáři, co budete pokládat za realitu a co za fikci.... celý text
Detektivky, krimi Romány Literatura slovenská
Vydáno: 2015 , Slovart (ČR)Originální název:
Popol všetkých zarovná, 2005
více info...
Přidat komentář
Z této první knihy jsem trochu na rozpacích. Ano, je to psáno čtivým jazykem a ano, není v tom mnoho hluchých míst. Ale linie věnující se podsvětí vedoucímu až do nejvyšších pater politiky je zde upřednostňována před zde řešeným případem vraždy a to už začínala být trochu nuda. Přece nejsme nikdo naivní a víme, že takové věci byly, jsou a budou a že se proti nim nedá příliš bojovat. Ten závěr už byl psán vysloveně horkou jehlou - útěk ze zajetí, kamarádství s jakousi šedou eminencí, odevzdání důkazů a pak klid? OK, ale já bych si mnohem raději přečetla jak tahle parta kriminalistů vyšetřuje nějaký zločin - myslím, že to by bylo mnohem záživnější.
Tak tohle můžu! V posledních letech jsem si oblíbil severské detektivky (Nesbo, Larsson, ...) a přitom jsem vůbec netušil, jak skvostný autor se skrývá hned vedle na Slovensku. Kamarád mi Dána doporučoval už docela dávno, ale nějak jsem se k tomu vůbec nemohl dokopat. Když jsem se k tomu konečně dokopal a měl za sebou několik prvních desítek stran... wow!
Kniha se skládá ze 2 příběhů v různých časových rovinách, které se na konci knihy protnou. První příběh by se dal popsat jako klasická detektivka a popsal bych ho jako průměr. Ve druhém příběhu ale Dán roztáčí skvělou fabulaci (nebo ne?) s historickými událostmi na Slovensku poloviny 90. let. Pokud máte nějaké povědomí ohledně únosu syna prezidenta Kováče, gaunerovi Mečiarovi a války podsvětí v té době, tak bude slintat blahem. 10 z 10!
Doporučuji i jako audioknihu, kterou fenomenálně namluvil Marián Geišberg.
Dán ví jak napsat skvělou knihu. Je to můj oblíbený autor a jako vždy se četla jedním dechem. Nejhorší je, že to co v knize popisuje se děje pořád a ještě i horší věci.
Myslim ze je to druha DANova kniha. Asi tu este nebol "spravne" nastaveny, alebo nemal vhodneho korektora. Zial nebavilo ma to. Humoru malo. Zbytocneho tliachania privela = asi preto viac ako 400 stran (inak mu staci okolo 300).
Nechápu jak jsem u téhle knížky mohla zapomenout na komentář, protože jsem si ji dala už dvakrát, z toho jednou jako audioknihu, což je u Dominika Dána snad tak trochu povinnost a stále moc vzpomínám na Mariána Geišberga, který knihy Dominika Dána načetl absolutně geniálně. Co se týká děje knihy, tak ten mě opravdu bavil, ale i děsil. Kam až můžou někteří jedinci zajít, ať už jsou to rádoby mafiáni nebo jen ''obyčejní lidé. '' Opravdu jedna z nej od autora.
Moje první "Dánovka" a určitě ne poslední. Vražda staré paní a mafiánské vyřizování účtů. Detektiv Richard Krauz, porevoluční doba, policejní praktiky. I když hodnocení knihy není tak vysoké jako u dalších dílů, mě to neodradilo a ráda budu ve čtení série pokračovat.
Veľmi ma sklamal tento diel, taký o nicom.Siahodlhe opisy mafiánskych praktik,žiadny humor, úplna nuda nuda nuda.Prestala som čítať-pocuvat v polovici, možno by som už aj skôr, len Marianko Geišberg má držal pri počúvaní.Bohuzial, už ani ten to nezachránil.Mrzi ma to , ale ten tentokrát za mňa veľmi špatný dojem.
Docela mě mrzí zdejší komentáře. Já jsem knížku dočetla a měla jsem pocit úplné beznaděje...
Jsem Slovenka, Dána v češtině číst určitě nečtu ani nebudu, dojem z knížky může zkazit blbý překlad. Ale já jsem zažila na Slovensku mečiarizmus, pamatuji si na vraždu R.Remiáše, únos prezidentova syna, nadšeně jsem jako čerstvá 18ka běžela volit, ať se toho LenOna zbavíme a zkrátka věřím, že v knize je víc pravdy, než se může zdát. Název mi přijde trefný. Přečetla jsem víc Dánovek (zdaleka ne všechny) a tahle je pro mně rozhodně nejlepší.
Sorry všem fandům, ale totál propadák. Protože to je z devadesátek, je to naivní, začáteční a tím pádem jaksi ...dětské. Zdejší mafiozové jsou vykresleni snahou sice silnou, ale pořád tam prokvítá amatérismus typický pro devadesátky - prostě nula.
SPOILERY.
Rozsekala mě ta představa tehdejších mobilů, ač měly pokrytí jen na určitých částech naší republiky. Za ten návrat do vzpomínkovýho pravěku autorovi díky.
Krapet mi nesedělo to, že se v 96 roce dělalo barevný zateplení paneláků - to podle mě bylo o nějakej rok pozdějš, ale to jen tak trošku můj pocit.
Krapet trapnosti, jako např. detektiv titulující poldy "pápá hoši, detektivové se na chodníku strkali jako malí haranti" apod. - jako proč se tam strkali jako dva idioti ?!!!
Naprostý zbytečný prostoje - že Fisher čumí babám na ulici na prde*e a hodnotí je, že chce žrát u matky oběti buchtu, ale netroufá si, že tlustej Váňa byl u lékaře a teď jim to tam popisuje ...koho to zajímá ?!!!
A na závěr jenom trošku rýpnutí do děje- když i já, která detektivky nečtu, poznám hned zkraje kdo že to asi spáchal, když si ho bábi zcela v klídku v noci pustila do bytu a v pohodě se před ním pohybovala po bytě a nechala ho manipulovat s klíčema, tak je něco špatně. Dost špatně, protože to okamžitě odradí.
Postavy nesympatický, děj se natahuje, je přímo o ho*ně, protože nějaký popisky vztahů za dob dávných, jak chodili do školy a pak si hráli díky otevření jednoho klubíku na drsný borce, jsou prostě směšný. Že se v klubu točily miliardy? Ale no tak.
Sorry, prostě směšný.
Možná nejsem dost kritická, ale já všechny knihy z řady Naše mesto hodnotím plným počtem. Prostě musím, protože Dominik Dán je můj oblíbený spisovatel.
V současné české a slovenské detektivní tvorbě výrazný nadprůměr,který dokáže nalákat čtenáře k přečtení na jeden zátah.
Miluju knihy Dominika Dána, doma se vždy přetahujeme, kdo bude číst ...jenže tahle mě zklamala. Vleklé popisování členů mordparty, Chosé je najednou Fischer, nic se neděje, vtipné dění v kanceláři nikde. Nevím no, prostě jsem ji skoro s výčitkami odložila. Škoda, tešila jsem se, už mám všechny skoro přečtené,chybí mi asi dva kousky.
Miluji Dána ale tenhle počin hodnotím jako slabší. Moc politický, mafiánský ,místy nezáživný, táhnoucí se jako sopl na rukávu... Kdyby to byla moje první kniha od tohoto autora další bych si určitě nekoupila...
Zatím méně záživná kniha, trvalo mi se tím vším prokousat. Ale téma také nebylo zrovna jednoduché srozumitelné zpracovat. Přesto hodnotím kladně.
Ufff.
Moje první "Dánovka" .
Musím přiznat, že jsem si na styl psaného slova musela zvyknout. Navíc mě rozladilo, že já, čtenářka thrillerů a detektivek jsem jimi byla tak trochu "rozmazlena" . Moje oblíbená vyšetřovatelka Eva ke každé oběti přistupuje s úctou, na místě činu je soustředění a nikomu nedovolí snižovat lidskou důstojnost oběti.
Nu a teď jsem byla postavena na místo činu, kde se o oběti mluví jako o babce, kriminalisté žertují a zlehčují celou situaci ( určitě i proto, aby se vyrovnali každý po svém se stupněm brutality), a v mysli utíkají ke svým milenkám, jak jen to jde. Policie je v mnoha směrech úplatná, politika černější než nejhlubší tma a celá ta vykreslená depresivní scéna je hojně zahalena cigaretovým dýmem a utopena v alkoholu.
A přesto....četla jsem, deprimovala se, přemýšlela nakolik jsme žili a žijeme v takto prohnilé společnosti, a ani jsem si neuvědomila, jak rychle jsem příběh autorovi "zbaštila" . Stále doufám, že skutečnost je lepší, že spravedlnost není úplně slepá a že féroví chlapi mezi policisty nejsou jen dva. Vyznění knihy je velmi realistické, určitě se s autorem zase brzy potkám. Ale teď si potřebuji oddechnout u nějakého oblíbeného "vymyšleného" thrilleru .
Dokonalá znalost policejního prostředí a postupů zdobí všechny Dánovy knihy a nejinak je to i v tomto seznámení s vraždármi z kancelárie 141. Klasická detektivka, úspěšné pátrání po vrahovi staré ženy, se prolíná s popisem špíny prorůstající od nejvyšších struktur státní moci přes bezpečnostní službu alias cestovku až po prokuraturu a policejní důstojníky. Jedná se o velice zajímavý vhled do fungování moci v divokých devadesátých letech, objasňuje pozadí některých nepochopitelných událostí z doby vlády velkého vůdce nového samostatného Slovenska, které si ještě pamatujeme z tisku aj z tlače. Na jednu stranu je to fascinující čtení, ale na druhou stranu se svou zdlouhavostí a překombinovaností vymyká Dánovu přímočarému stylu. Takže jako úvod do série z Nášho Mesta bych tuhle knížku nedoporučil, neboť někoho může spíše odradit, a to by byla fakt škoda!
Nevím. Poslední třetina knížky mě nebavila, příběh se vlekl, a musela jsem se do čtení nutit.
Nerada knížky odkládám nedočtené, tak jsem se dlouho překonávala a doskákala jsem až do poloviny. Ale musím se opravdu nutit až moc, takže končím. Občas to vypadalo, že mě to začne bavit, jenže děj se víc a víc zamotává, plete se do toho politika, teď ty sprosté výrazy, to taky nemusím (jasně že se takhle určité skupiny lidí mezi sebou baví, čili autor přibližuje psaný text realitě, ale mně se tahle mluva krajně nelíbí), prostě mně ta knížka nesedí, vracím do knihovny. Dominik Dán asi nebude mým šálkem čaje.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Smrť na druhom brehu |
| 2007 | Cela číslo 17 |
| 2005 | Popol všetkých zarovná |
| 2012 | Uzol |
| 2013 | Básnik |
Teprve nyní jsem dal první díl Našeho Mesta a přirovnal bych ho k nočnímu nebi. To černé je povídání o politice a ty krásné a zářící hvězdy jsou hlášky o vítání s rozkročenou náručí, o lhaní jak odborářský deník nebo o tom, co potřebuje starý chlap, aby si užil a jakou má mít vlastnost jeho právoplatná manželka.
Právě díky té politice je to zřejmě jeho dosud nejdelší kniha. Nechci přilévat kyselého do octa, jen si neustále kladu otázku, jestli se přes tu tsunami testosteronu a egoismu může do vrcholové politiky dostat i slušný člověk.
Čím víc jsem se blížil ke konci knihy, tím víc se obloha zatahovala, ubývalo hvězd a začaly padat exkrementy. Začali jste si plně uvědomovat tu bezmocnost nad rozmary a úchylkami mocných. U toho konce by slzu uronil snad i pan Mečiar.
Takže jsem nakonec rád, že jsem ten první díl přečetl až teď, a to i vzhledem k možné rovnici K=DD. Je to dost odvážně napsané.