Popelčiny střevíčky
Trisha Ashley
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403773/bmid_popelciny-strevicky-fOU-403773.jpg
3
130
130
Život může být pohádkový, pokud máte ty správné boty! Tansy zdědí tetiččin obchod s botami v malebném anglickém městečku a promění ho v Popelčiny střevíčky – místo, kde si každá nastávající nevěsta přijde na své! Úspěch obchůdku je pro ni jedinou radostí od chvíle, kdy zjistila, že její snoubenec asi nebude ten pravý. Na náladě jí nepřidávají ani napjaté rodinné vztahy a mrzoutský soused, herec Ivo Hawksley, kterému vadí ruch v obchodě. Tansy ale brzy zjistí, že toho mají s Ivem společného víc, než si oba mysleli…... celý text
Literatura světová Humor Pro ženy
Vydáno:
2018
,
Motto
Originální název:
Chocolate Shoes And Wedding Blues, 2012
více info...
Přidat komentář
Tkaninou našeho života je smísené příze: z dobra a zla.
Nebojte se vstoupit do dveří a zjistit, co je za nimi.
Kdo si počká, ten se dočká.
Dlouho jsem se nemohla začíst. Krámek s botami se mi moc líbil.
Trošku roztahaný příběh. Od poloviny jsem tušila, jak to dopadne, ale mnoho stránek k tomu.
Nevím, co přesně si mám o knížce myslet. Anotace vypadala hezky, čekala jsem velkou lovestory, místo toho to působilo jako sloh ze základní školy roztažený na 400 stran. Hlavní hrdinové nudní, nevýrazní, děj se táhnul, zvraty žádné. Jediná sympatická byla Bella.
Příběh by se dal shrnout do několika slov: anglický venkov, obchůdek pro svatební šaty, nejlepší kamarádka, žárlivý ex, intrikující rodina, nejlepší kamarád pes, staré nahrávky a ex a zároveň herec v podobě souseda. Témata se točila pořád dokola a kniha je tímto způsobem velmi rozvláčná. Zároveň musím podotknout, že autorčin styl mi nevyhovoval, občas jsem měla problém se začíst, děj utíkal všude možně, jen ne kolem hlavního příběhu, který byl trochu suchý. Oddechové čtení v podobě románu, které mě bohužel nenadchlo, ale ostatní by si v něm možná svůj styl našli.
Leto si žiada oddychové čítanie a samotný názov už znel cukríkovo a aj tak trochu rozprávkovo a hlavne, páčila sa mi obálka. Hlavná hrdinka zdedila obchod s obuvou po svojej milej tete a jej snom je zmeniť ho na tematický - svadobný. Predávali by sa tam iba topánky na svadbu pre nevesty a družičky, nové aj vintage, plus nejaké dekorácie, čokoládové doplnky a podobne. Všetko by vyzeralo fajn, nebyť jej rodiny (a otrasných nevlastných sestier, ktoré majú vo zvyku preberať jej chlapov), super zlatého nevlastného otca, mamu, ktorá akoby ani nebola, príšerného bývalého snúbenca a jednej starej známosti, čo sa presťahoval do susedstva. Neverila som, na koľko strán sa to natiahlo... dookola rieši to isté; snúbenec, sused, sestry, topánky, peniaze. A pes a mačka. A happyend. Čakali ste niečo iné? Asi som si oddýchla až príliš, no nič viac zmysluplné o tom povedať neviem... ️
Kniha se mi líbila jak názvem, tak obálkou. A to je asi vše. Příběh byl strašně roztahaný, kdyby se zkrátil na polovinu stran a polovinu vedlejších postav, hnedka by se to četlo lépe. Líbilo se mi však propojení příběhu s povídáním tety Nan v nahrávkách, které by si zasloužilo větší prostor. Konec byl hodně odfláklý a hlavně strašně předvídatelný. Co jsem ocenila, byly recepty na konci knihy. Pro mě je kniha velkým zklamáním.
Krásná obálka, ale jinak kniha za moc nestála. Myslím, že mohla být klidně tak o polovinu kratší. Některé pasáže byly celkem zbytečné a opakovaly se pořád dokola, například hádky s Justinem. Naopak mohl být více propracovaný příběh tety Nan.
Trochu mě štval otravný Justin i Ivo, jehož postava je prostě divná od začátku až do konce, i přesto to bylo takové pohodové a nenáročné čtení.
Roztahané, ukňourané,tupé. Citování Shakespeara trapas jako hrom. Tajemství tety Nan naprosto nezajímavé. Pořád dokola o Popelčiných střevíčkách, botách, meddyg, že nebude mít děcko...Hra Jako v bavlnce zmíněna asi desetkrát.
Z obálky mě bolí zuby.
Tahle nebyla nic moc. Ze začátku jsem myslela, že to bude taková pohoda, nic extra ale pohoda. No ale nebyla. Všechno se neustále dokola opakovalo, fráze, věty, odlazy na Popelku i to, co postavy dělaly. Dialogy působily dost nepřirozeně. Ivovy citace Shakespeara byly dost trapné a taky to působilo absolutně nereálně. Tansy mi přišla celkem jako zoufalka a obecně ani jedna postava mi nebyla sympatická. A ty neustálé vykřičníky!!! I na místech, kde vůbec nemusely být. No, tahle Srdcovka se prostě nepovedla.
Oddychovka. Druhá polovina knihy měla daleko větší spád, než její slabší předchůdkyně. Trochu mě iritovalo stálé opakování titulu knihy v průběhu příběhu.
Četla jsem na dovolené a je to opravdu lehké letní čtení. Bylo příjemné, jak postavám vše hezky vycházelo a dobře dopadlo. Otravovalo mě, jak autorka stále dokola opakovala stejná témata, nejdříve v mysli hlavní hrdinky, poté při rozmluvě s kamarádkou, potom při svěřování další osobě a mezitím ještě několikrát opět v myšlenkách hlavní hrdinky. Děj postupuje opravdu velmi pomalu a najednou je konec snad během poslední kapitoly. A opravdu nechápu, jak může pětatřicetiletá hlavní hrdinka o svém asi čtyřicetiletém sousedovi mluvit jako o milém chlapci!
Bola som sklamaná, pretože anotácia vyzerala dobre, autorka do tejto knihy podľa mňa nedala všetko. Chýbala jej fantázia, niečo čo čitateľa vtiahne do deja.
Knihu jsem si vybrala, protože se mi líbila její obálka, ale tím asi všechny plusy končí. Kniha mě nebavila, byla zdlouhavá a ani jsem neměla chuť se k ní vracet a číst ji.
Vlastně nevím, jestli mohu hodnotit, když jsem ji nedočetla :-( Opravdu jsem se hodně snažila, ale bohužel, nešlo to.... Celkem nezáživně napsané, děj takový kostrbatý, žádný extra příběh, prostě bohužel já doporučit nemohu :-(
Nedočteno, proto nehodnotím počtem hvězdiček.
Po 111 stránkách jsem to vzdala. Je to takové nějaké .... zasmušilé. Nesedl mi obsah, ani styl psaní.
Možná by se to zlepšilo, ale zjišťovat to nebudu.