Pořád jsem to já
Lisa Genova
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245815/bmid_porad-jsem-to-ja-Xve-245815.jpg
5
693
693
Strhující příběh profesorky psychologie, která kvůli nevyléčitelné nemoci postupně ztrácí paměť a vzpomínky. Přesto ale zjišťuje, že jí každý nový den přináší nečekané naplnění i lásku. Alice Howlandová je hrdá na to, co v životě dokázala. Ačkoli jí bude teprve padesát, je uznávanou profesorkou kognitivní psychologie na Harvardu a světově proslulou odbornicí v oboru psycholingvistiky, má tři dospělé děti a úspěšného manžela, také známého vědce. Zničehonic se však u ní začne projevovat nezvyklá zapomnětlivost a chvilkové ztráty orientace a do jejího života vstoupí tragická diagnóza časné formy Alzheimerovy choroby. Nevyhnutelné příznaky počínající demence ji pomalu připravují o osobnost a dříve tak nezávislá a ambiciózní Alice se učí žít pro přítomnou chvíli. Zatímco dřív stavěla na první místo akademickou kariéru, je najednou nucena přehodnotit nejen svůj vztah s manželem a očekávání týkající se budoucnosti jejích dětí, ale i své představy o tom, kdo je a jaké je její místo v tomhle světě.... celý text
Přidat komentář
Pro tuto knihu je 5* slabé hodnocení, včetně nádherné obálky.
Velmi smutný příběh 50ti leté profesorky psychologie Alice, která přednáší na Harvardu. Je spokojená žena, které skoro nic nechybí, jenom občas něco zapomene, věc, slova, ale to se přece stává. Má úžasnou rodinu, 3 dospívající děti, s manželem si rozumí, je vědec, mají spokojený život, záliby, spojuje je práce a najednou šok - je jí diagnostikována Alzheimerova choroba. Jak to všichni přijmou? Při čtení cítíte lásku a podporu celé rodiny, ale i pocit strachu z neznámého, co mohou očekávat s touto chorobou.
Tuto emotivní knihu doporučuji všem. Umět se radovat z každého dne, který přije a jsme zdraví a vážit si tohoto daru. Ale naučit se i vnímat a pomoci těm, kteří toto štěstí už nemají.
Samozřejmě došlo na kapesníčky,
"Přála bych si raději rakovinu", dostal mě ale její soubor "Motýl"
V minulosti jsem viděla film, tak jsem sáhla i po knize. Líbilo se mi obojí, protože Julianne Moore zahrála Alici výborně. Při čtení jsem se mockrát přistihla, že testuju svůj vlastní mozek a doufám, že moje míra zapomínání je ještě v pohodě!
Úžasný, přestože moc smutný, příběh, a skvělá Julianne Moore ve filmu, který doporučuju stejne jako knížku.
Právě jsem dočetla a za sebe mohu jen doporučit. Je to velmi smutná kniha, citlivě napsaná. O to smutnější musí být ta nepopsatelná bezmoc, kterou lidé s touto diagnózou a jejich blízcí denně prožívají.
Aktuální téma pro mě a mou rodinu. Pomohla mi víc pochopit, čím prochází moje máma.
Silný příběh působí jako opravdový a dobře zobrazuje, co prožívají blízcí člověka nemocného Alzheimerovou chorobou. Čte se to fakt dobře.
Wow. Tahle kniha mě opravdu dostala. Musím říct, že je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Děj zachycuje vývoj Alzheimerovy choroby a vše s čím se musí Alice, hlavní postava, i její rodina potýkat. Autorka příběh vypráví s takovou syrovostí, že z toho mnohdy běhá mráz po zádech a musím se přiznat, že od strany 190 jsem u čtení ustavičně plakala. Už dlouho se mi nestalo, že by mě kniha rozplakala, ale tenhle příběh byl příliš opravdový. Tak opravdový, že jsem měla dojem, že Alici znám osobně. Pokud si chcete přečíst něco o životě s Alzheimerem, pak vám tato kniha poskytne až strašidelně věrný popis nemoci.
Kniha se mi líbila, bylo to pro mě něco nového. Film se tomu samozřejmě nemůže rovnat. Jen by mě zajímalo, co ten konec, to jsem nějak nepochopila ani z knihy, ani z filmu.
Depresivně a reálně napsaný příběh ženy, s kterou prožíváte nejhorší etapu jejího života. Myslím že je třeba si více vážit vzpomínek které máme a radovat se více z chvilek které prožíváme. Kniha mi také připomněla že vždycky může být hůř. Ač to zní paradoxně po přečtení jsem vlastně pozitivně naladěna.....
Mame sousedku se stejnou diagnozou (i kdyz v pozdejsim veku), tak mi to pomohlo pochopit cim asi tak prochazi.
Knizka mi prisla na zacatku lehce zdlouhava, manzel nechapavy (na to, ze je temer z oboru), ale tak nejak si rikam, ze to tak vlastne muze ve skutecnosti byt. Clovek si proste nechce priznat, ze to muze napadnout nekoho z blizkych, nebo i jeho.
Skvělý vhled do života člověka, který trpí chorobou, která jej postupně obírá o to, na čem si nejvíce zakládá. Osobně nevím, jestli byly horší fáze, kdy si Alice uvědomuje, že je nemocná, nebo ty, kdy neví, co se s ní děje. Já sám jsem člověk, který si zakládá na svojí paměti, a možná proto mne kniha Pořád jsem to já vyděsila ještě více než jiné. Při představě, že jste najednou uprostřed ulice a netušíte kde jste, ani kdo jste, mi jde mráz po zádech.
Knížku jsem přečetla jedním dechem, je deprimující, hledající naději.. Myslím, že hlavní hrdince bylo nejlépe až tehdy, kdy už si nevzpomínala skoro na nic. Celou dobu jsem jí držela palce a celou dobu jsem řešila všechno své zapomínání a hrabání v kabele, myslela jsem, že už to taky mám. Teď se z toho musím vyhrabat.
Mé dojmy z knihy jsou podobné, jak je v recenzi popsala LadySegedin (akorát chování Johna mi tak nerealistické nepřijde - bylo by zajímavé podívat se na věc i z jeho pohledu). Také jsem knihu četla na základě zhlédnutí filmu doufajíc, že víc do hloubky a šířky poznám prožívání hlavní hrdinky. To se nestalo, námět by se dal nejspíš uchopit lépe anebo byla filmová Alice prostě "až příliš dobře" zahraná. Ale i tak je to pro mě dost důležitá kniha, jelikož přináší téma, o kterém se tolik nepíše, a které je pro spoustu lidí děsivé. Však kdo by chtěl zažít demenci, ještě k tomu tak časnou..? Jelikož jsem vždycky obdivovala a lpěla na pronikavém intelektu, ráda jsem se s tímhle tématem konfrontovala. A našla jsem si v tom své. Kniha se mi četla dobře, ač mi její jazyk přišel poněkud odosobněný.
P.S. Ta obálka je teda ostuda, to se druhé o z příjmení Julianne nevešlo do kruhu..?
Tak to byla vážně síla. Člověk si vůbec nedokáže představit co tato nemoc způsobuje. Jak rychle může člověk přijít o schopnosti, které jsou pro něj naprosto samozřejmé a součástí každodenního života. Jak těžké je to i pro okolí. Rozhodně knížku doporučuji k přečtení. Stojí to za to.
Krásná kniha, i když trochu deprimující. Ale jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout do tohoto světa a přiblížit si tuto nemoc. Myslím, že je to hodně těžké, jak pro nemocného tak, pro rodinu.
Krásná knížka se smutným příběhem. Je tu krásně zobrazeno jak člověk postupně ztrácí svou chytrost a mění se. A taky jak na ty změny reagují lidé. Vzpomněla jsem si na Růže pro Algernon, kde lidé reagují na to, jak člověk zchytří. Je jedno, na kterou stranu se posunete. O své okolí přijdete tak jako tak.
Velmi smutná a dojemná kniha, úplně mě rozhodila, taková bezmoc, něco tak nezvratného...
"Přicházíme o včerejšky a v zítřky doufat nemůžeme - pro co tedy žijeme? Žijeme pro dnešní den. Pro přítomný okamžik."
Kniha mě zaujala hned od začátku. Nikdy mě nenapadlo popřemýšlet o tom, čím si nemocní od samého počátku nemoci procházejí. Knihu určitě doporučuji.
Tato kniha mě natolik pohltila, že kdybych měla více času přečetla bych jí snad za jediný den.Je to úžasný příběh,kdy si uvědomíte že nic není na pořád a že bychom si měli vážit každého dne, který prožijeme.Stale je spousta lidí a přibývá lidí,kteří trpí Alzheimerovou chorobou.Nezapomínejme, že také měli své sny naděje a lásku.Tato kniha je úžasná.
Štítky knihy
zfilmováno nemoci poruchy osobnosti ztráta paměti, amnézie psychické problémy demence (nemoc) Alzheimerova choroba padesátka (věk) profesořiAutorovy další knížky
| 2009 |  Ještě jsem to já |
| 2021 | Poslední věta |
| 2021 | Levá strana světa |
| 2019 |  S láskou, Anthony |
| 2022 | Zrádná paměť: Proč si pamatujeme i zapomínáme |
Knížka byla zajímavá a smutná. Netušila jsem, že existuje časná forma Alzheimerovy choroby. Musí to být hrozné, když se někdo ve středním věku dozví, že má tuto hroznou nemoc. Doufám, že se podaří vynalézt prášky, abychom nemuseli mít strach, že jí dostaneme.