Pôrodná sestra z Auschwitzu

30.01.2022

Pro čtenáře, který nečte příliš často, bude problém styl psaní, kdy příběh vypráví každou chvíli někdo jiný a v jiném času. Chápu záměr, ale není to provedené úplně nejlíp. Ovšem zorientovat se v tom dá.
Příběh samotný je “hezký” (vzhledem k tématu), čekala jsem to brutálnější.

28.01.2022

je to opravdu těžké hodnotit knihy, které jsou jakýkoliv způsobem o holocaustu....ale přeci jen to zkusím...vyrazila mi dech, je sice těžší na čtení, kvůli střídání dějových linek a postav jako vypravěčů...ale jakmile se do toho opravdu začtete, tak to už ani nevnímáte...vnímáte jen ten příběh...příběh ženy, která byla tak nesobecká a tak odvážná a tak bohabojná, že dokázala přežít útrapy Osvětimi a navíc pomohla mnoha ženám...ale zároveň musím říct, že jako matce se mi velmi těžko četly některé pasáže (zabíjení novorozeňat například)...ale bylo to celé tak silné a tak surové, že jsem se nedokázala odtrhnout...úžasné a přesto tak hrozné...nejsem věřící, ale Bože nedej ať se minulost opakuje...

27.01.2022

Na knihu jsem se moc těšila a s chutí se do ní začetla. Musím však přiznat, že jsem byla poněkud zklamána. Především zvláštním slohem, kdy jsem nechápala, kdo vlastně situaci popisuje a o kom je řeč. Bylo to pro mě zmatené a to i poté co jsem se zorientovala v časech (kdy se střídá minulost, přítomnost i budoucnost) a ve třech vyprávějících osobách. Nicméně poselství knihy je zcela jasné a i když bylo patrné, že se jedná o veliké ukrutnosti, přesto se těmto autorka pokusila vyhnout. Snažila se najít lidskost v nelidskosti a to mě popravdě opravdu dostalo. To světýlko lásky a naděje.

26.01.2022

Myslela jsem si, že knihu nedočtu. Nutno dodat, že jsem si to myslela ještě předtím, než jsem se do knihy vůbec pustila. Já už z knih zhruba vím, co se v Osvětimi dělo s dětmi, novorozenci, s těhotnými… před nějakým časem mě hodně zasáhla kniha “NARODILI SE, ABY PŘEŽILI”; téma knihy je, řekla bych, dosti podobné. A tu jsem právě dočíst nedokázala. Bylo mi z toho zle, měla jsem noční můry. “PORODNÍ SESTRU Z OSVĚTIMI” jsem ale navzdory hrůznému tématu přečetla, vlastně tak nějak překvapivě bez “potíží”. A mám i teorii proč. Kniha není psána jako příběh, ale spíše jako soubor faktů. Faktů, které už znám, a které mě už tím pádem nezasáhly tak, jako když jsem o nich slyšela/četla poprvé. Celkově mi kniha stylem psaní přišla odosobněná a já si s postavami nevytvořila žádné pouto, narozdíl od již zmiňované “NARODILI SE, ABY PŘEŽILI.” “PORODNÍ SESTRU Z OSVĚTIMI” jsem si i zařadila do čtenářské výzvy jako literaturu faktu.
Jediné co mi hodně vadilo, byly kapitoly vyprávěné z pohledu Mengeleho. Nemůžu si pomoct, ale opravdu mi to přišlo (jak podle mě velmi trefně napsala StihOMam) až nemístné.
Očekávala jsem tedy od knihy něco jiného, ale dostala jsem alespoň další fakta, další střípky skládačky o osvětimském pekle (i když většina už mi byla známá).

20.01.2022

Tuto knihu povazuji za prumerne dilo, ktere ve mne nezanecha hlubsi vzpominku. Co se tyce tolik diskutovaneho cleneni, nerusilo me; na druhou stranu neni ani zvlastnim prinosem. Navic kapitoly psane z pohledu jisteho lekare povazuji za troufale, az nemistne.
Strucne receno, dane tema bylo zachyceno v literature jine zcela urcite mnohem lepe.

11.01.2022

+ Líbilo se mi téma, možná jsem otrlá, ale za mě kniha neobsahuje nic, co by nezmiňovaly stovky knih na toto téma napsané dříve.
+ Jak bylo zmíněno v komentářích pode mnou, vyprávění je sice maličko chaotické, ale při troše pozornosti se v něm vyznáte.

- Odosobněnost. Nedokážu si pomoct, ale hlavní hrdinka (Stanisława Leszczyńská) je líčena tak dokonale, že ve mně nevykřesala špetku sympatií, nějaký projev lidskosti - kromě toho, že všechny kolem miluje a odpouští a dokáže moralizovat jen pouhým pohledem - se tam za celou dobu neobjevil. Buď by tedy měla být minimálně blahořečená, nebo si ji autorka musí hodně idealizovat. Nějaké jiné emoce než láska by z ní udělaly člověka.
- Popis myšlenkových pochodů Josefa Mengeleho považuji za velkou literární nadsázku. Kdo vidí do hlavy tohoto psychopata? Navíc vzhledem k příběhu celkem zbytečné vsuvky, většina z nás ví, kdo to byl Mengele a co dělal...

09.01.2022

Zvláštní kniha. To je první kniha, která se mi špatně četla. Netěšila jsem se k ní. Pribeh samozřejmě smutný, ale kniha musí být hlava a musím se k ni rada vracet. Za mě dvě hvězdy.

08.01.2022

Silne tema, priznavam, ze jsem ani nepomyslela, ze i v tom pekle se rodily deti. O to horsi bylo zjisteni, ze ti chudaci ani nedostaly sanci...
Souhlasim s dalsimi komentati, ze preskoky v deji a vypravecich jsou matouci. Navic mi pripadalo, ze Mengele neni popisovany jako takova zruda, kterou byl, ale jako "obycejny" clovek...
Zaverem rozhodne nedoporucuji cerstvym maminkam

02.01.2022

Pravdivý příběh z osvětimského pekla. Kniha líčí životní osudy Stanisławy Leszczyńské, porodní sestry v Osvětimi, která vedla v táboře tisíce porodů a která byla pro těhotné vězeňkyně Mámou.

Pro mě, jako pro matku, naprosto děsivé čtení. U některých pasáží mi bylo doslova fyzicky zle. V Osvětimi se děla šílená zvěrstva.

"Důležité je vždy zůstat člověkem."

31.12.2021

Tato kniha se mi hodnotí těžko. Emocionálně na mě zapůsobily popisy porodů a utrpení rodiček ve smyslu co se po té děje s jejich dětmi, to je psané bez příkras jak to měla Máma ve zvyku. (Sama mám pět dětí, poslední ještě kojím, asi proto se mě to tak dotýká).
Nicméně střídání pohledů vyprávění a skákání v časových rovinách ( částečně ho chápu jako takové "odlehčení" příběhu) se tady zrovna moc nepovedlo, občas jsem se ztrácela, některé věci se opakovaly.
Určitě stojí za přečtení, ale jsou i lepší, ikdyž s tématem porodů jsem ještě žádnou nečetla. postava Mámy mě zaujala a budu pátrat po informacích o ní.

30.12.2021

Velký přešlap ve výběru tématu - číst o vraždění dětí prostě nezvládám.
Pominu-li téma, příběh na mě působil dost chaoticky. Kvůli střídání postav a hlavně měnící se časové lince jsem se nedokázala do knihy vůbec začíst. Souhlasím s názory níže - jedná se pouze o popis, chybí tomu prvky příběhu či vyprávění.

28.12.2021

Téma Osvětim v knihách je mé "oblíbené". Nicméně z této jsem poměrně na rozpacích a bohužel patří k těm slabším z množství, které jsem již přečetla. Je poměrně zmatečná v rámci přeskakování v dějové lince a názvy kapitol, jak kdyby někdo použil nadepsání z nějaké původní pracovní verze. Škoda.

27.12.2021

Literatura holocaustu má v mé knihovně četné zastoupení a řadí se k mým nejoblíbenějších, jakkoliv bizarní to je. Nicméně od té doby, co jsem mámou, mi nedělají úplně dobře pasáže týkající se usmrcování dětí, což v téhle knize je velmi hojně a barvitě vylíčeno.
Mně se naopak líbilo, že to mělo více časových rovin, byť je pravda, že by se celý příběh dal napsat úderněji, aby to bylo čtivější. Celkově to řadím k takovému o fous lepšímu průměru v této kategorii a tématice

26.12.2021

Jestliže se o příběhu dá říct, že je plochý, tak tenhle je úplně placatý. To nebylo vyprávění, to byl popis. A ještě ke všemu dost chaotický.
Jsem zklamaná…

21.12.2021

Nevím co mě to napadlo číst tohle před Vánoci. A ještě jsem to horko těžko přelouskala. Určitě jsem četla na toto téma lepší knihy. Možná to bylo stylem psaní, ten mi moc nesedl. Ale prožívat takováhle zvěrstva, hluboce smekám.

15.12.2021

Smutné téma Osvětimi a druhé světové války... to však ještě nezaručuje úspěch u čtenáře. V dnešní době knihy s touto tematikou přibývají jako houby po dešti a ne všechny bohužel dosahují vysokých kvalit. Tato byla jednou z těch lehce podprůměrných, když srovnám s mnoha knihami, které jsem již na tuto tematiku přečetla. Příběh byl takový zvláštní...
Nechci však hanobit autorku, ta má jistě potenciál a věřím, že její další díla by mohla být velmi kvalitní!

15.12.2021

Zase jedna z Osvetimskeho pekla, o hrdince si určitě přečtu i její autografii kde vzpomíná . Roman se četl jedním dechem a některé popsané hrůzy jsou neprenosne a málo se o nich vědělo , proto je potřeba “zábavnější” formou mladším generacím připomínat .

10.12.2021

Příběh pěkný,ale četla jsem i zajímavěji napsané knihy z druhé světové války .

28.11.2021

Při výběru mé první románové knihy o holokaustu jsem nejspíš neměla moc šťastnou ruku.

Ačkoli mě děj knihy hodně zajímal, bohužel jsem se nedokázala ztotožnit s autorčiným stylem psaní. Na mě to bylo zkrátka moc "filozofické" a chyběly mi dialogy. Dalším problémem byly divně pojmenované kapitoly a fakt, že jsem většinu času vůbec nevěděla "o co go" - tj. že jsem neděla kdo zrovna mluví a ve kterém časoprostoru se právě nacházíme.

Dlouho jsem váhala nad počtem hvězdiček, které této knize udělím. Nakonec jsem se rozhodla pro tři, protože to nebyla zase až taková katastrofa, ale nemůžu ani říct, že by mě to nějak zvlášť zaujalo.

PS. díky této knize jsem objevila knihy jako Přežila jsem Osvětim nebo Byl jsem Mengeleho asistentem. Ty mají tady na DK hodně vysoká hodnocení, takže těm se na zoubek určitě kounu.