Portnoyův komplex
Philip Roth
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238709/bmid_portnoyuv-komplex-DLH-238709.jpg
4
259
259
Podtitul: Román o útěku z láskyplné tyranie Na lůžku psychoanalytika se velmi otevřeně zpovídá z celoživotního sváru mezi synovskou láskou a revoltou proti rodinnému prostředí, a od nevázaných výpovědí puberťáka posedlého sexem přechází k líčení svého poznamenaného mládí a nenávistným výpadům proti měšťácké konvenci. Vnějším výrazem jeho komplexů, které ho staví do prekérních situací a které ho přivedly na lůžko psychiatra, je jeho symbolická impotence. Provokativní obscénnost této tragikomické výpovědi tlumí autorův shovívavý nadhled a ironický humor.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2015
,
Mladá fronta
Originální název:
Portnoy's Complaint, 1969
více info...
Přidat komentář
Bom dia.
Portnoyův komplex je onemocnění, když chcete strašně moc drandit gójský la-la-land, ale jste Žid. Tento problém tedy řeší hlavní hrdina knihy a já jsem se s ním dokázal velmi ztotožnit a to i přesto, že mám předkožku. Cca do 50 stránky knížka valí na půl plynu, ale jakmile se Portnoy naštve na všechny čmafítas, lastury a židy, knížka valí Rychle a Zběsile až do konce. Žid Diesel v ní skáče z nadávky do nadávky a rozebírá všechna palčivá témata, která ocení především muži, nebo kdokoliv, kdo má penis a snažil se jej v mládí strkat do vepřových jater, koláčů, babičky a nebo vysavače. Za mě 9/10 a jedna z nejvtipnějších knih o penisech všech dob.
Trochu zmatený, hodně rychlý a hlavně skvělý! Konec mě naprosto dostal, doufám, že si to budu moct přečíst ještě jednou a pochopit všechno, co mi při té jízdě uniklo.
...s takovouhle náloží v hlavě musí být na světě moc prima ... prima čtení ... na svou dobu to musel být nářez
Hrdina knihy, 33letý židovský právník Alex, na čtenáře v pomyslné autoterapii chrlí vzpomínky na své dětství a dospívání...Na úzkostlivé, ochranitelsky omezující rodiče se svéráznými výchovnými metodami a názory, na Ameriku jeho mládí rozdělenou na židovskou a gójskou, na nutkavě a neodbytně probouzející se sexuální pudy, první milostné trapasy i pozdější vztahové peripetie a neschopnost "usazení se"...A pokud je čtenáři blízký takový ten teatrální, neurotický, jízlivě až nenávistně ironický typ komiky s porcí nadsázky, tak si tento výlev užije a možná se bude i zvrhle těšit, až dítko, pomalu přicházející do puberty, začne nosit účty od psychologa, že bude taky taková legrace.
A jinak samozřejmě také zajímavá výpověď o dospívání v židovské komunitě Ameriky té doby.
Mně se ta kniha líbila a v komentářích diskutujících kolegů je vše, co si o knize myslím i já. Skvělý překlad
Zajímavý, provokativní příběh podaný dost nekonvenčním způsobem, skrze psychoanalýzu hlavního hrdiny, vzbudil mou pozornost. Jenže Alexovo melodramatické vyprávění moje očekávání tak úplně nenaplnilo, prostě mi nebyl vůbec sympatický, svým sklonem k sebestřednosti, která mu bránila vnímat okolí alespoň trochu objektivněji, která mu neumožnila vytvořit si sám od sebe alespoň trochu odstup.
V anotaci, nejen na DK, se dočtete, že se jedná o jeden z nejkomičtějších příběhů v americké literatuře, no, mě zas tak moc komický nepřišel, a nepřišlo mi to ani jako satira ... spíš dost naopak, přes všechnu snahu o zlehčení, nekonvenční způsob vyprávění, nemohla jsem si pomoc a vnímala příběh dost vážně – jako celkem trefnou a dopodrobna vykreslenou studii viny – a to celé Portnoyovic rodiny, jako takového prototypu americké židovské rodiny 60-tých let? Příběh se mi dařilo vnímat bohužel jen jako takovou sondu do židovské komunity, skrze rodinu, která na jednu stranu odmítá, ale na druhou chce být součástí liberálního světa kolem, a které se nedaří uniknout tradici ...
Na celém příběhu byla nejzajímavější zvláštní, provokativní a tím zajímavá konfrontace „židovství“ a „sexuality“, samozřejmě, že Roth používá u obou témat nadsázku :-) (to nejspíš měla být ta avizovaná komičnost), bohužel v podání Alexe, „hrdiny“, který se proti vlastní vůli vyčleňuje, je donucený vypořádávat se s konvencemi , které mu znemožňují vlastní svobodná rozhodnutí, a která ho nutí svádět vnitřní boj a neustále volit, rozhodovat se ... to nebylo tak úplně ono, té nadsázky tam bylo na mě asi trochu moc, ale uznávám, že jde čistě o subjektivní dojmy, které moje hodnocení ovlivnily :-).
Kdo má k blízko k židovskému prostředí nebo alespoň četl nějaké knihy, které se ho týkají, užije si Portnoyovu neurotickou zpověď víc. Kdo je zatím židovstvím nedotčen, měl by si pro lepší zážitek přečíst nějaké židovské vtipy, zvláště o matkách, a vzít je naprosto vážně.
Alex v jediné nekonečné záplavě kritizuje všechno, co mu kdy v životě přišlo do cesty - a sám je ztělesněním svých averzí. Pohrdá Židy a jejich mentalitou - a je to nejufňukanější kveč z celého New Yorku. Diagnostikuje sám sobě narcismus - a celou dobu ho kolem sebe rozhazuje hrstmi. Výčet paradoxů by mohl pokračovat, ale protože ty melodramatické výkřiky nikdo nemůže myslet vážně, tak vězte, že je to jen takový židovský vtip. Ovšem pokud nebude mít poslední slovo dívka bez smyslu pro humor. Ten závěrečný, židovsky škodolibý poslední paradox mě potěšil z celé knihy nejvíc.
Mimochodem, překlad Pellarových je vynikající.
Zřejmě bych měla na knihu úplně jiný pohled, pokud bych něco věděla o amerických židovských rodinách a výchově chlapců v nich, pokud bych byla jakkoliv zasažena vírou, ať už židovskou či křesťanskou a možná i pokud bych byla muž. Ale možná právě díky tomu, že jsem nic nevěděla, mi knížka kromě pobavení přinesla i mnoho nových informací. Musím říci, že mi Alexe vlastně bylo líto. Ten jeho neustálý pocit viny (tak ho to vlastně maminka a víra učila), ta nespokojenost se sebou samým (že on vlastně není ten hodný chlapec) a neustálé hledání té správné partnerky (židovka - nežidovka) a pocity trapnosti až sebelítosti i jeho vulgární vyjadřování, pro mě vlastně vytvořily obraz bezradného židovského mladíka, který přestože se bouřil a snažil se všechny naučené stereotypy porušovat, byl neustále ovlivňován hlavně asi láskou ke svým rodičům. Je to mistrně napsané dílo a dokonale přeložené.
Díky překladu manželů Pellarových se čtenář opravdu pobaví. Až do přečtení této knihy mě nenapadlo, že "ruční pohon" může být homonymní.
Portnoyův komplex v dnešní době jistě nebude vzbuzovat tak silné emoce, jak v době svého vzniku. Líčení Alexandrova světa, jeho pocity trapnosti a sebelítosti mnohému připomenou něco z vlastního dospívání. Pasáže o právě objevené sexualitě textu dodávají na upřímnosti, otevřenosti a často i zábavnosti. S tímto mladým židovským hrdinou, který je příliš lapen v sítích své lehce potrhlé rodiny, bude čtenář nejednou soucítit a přát mu, aby překonal své komplexy. Ačkoli Portnoyův komplex svým tématem „trablů dospívajícího mladíka“ připomíná mnoho současných románů s jediným cílem pobavit čtenáře, má mnohem větší hloubku spočívající v nevázanosti jakýmkoli tabu, schopností vystihnout trapné momenty maloměšťáctví a také upřímností k sobě samému
To byla jízda!
Ale jsem ráda, že jsem ji mohla podstoupit.. Roth mě čím dál víc vtahuje do svého světa. A já z něj ještě nějakou dobu nechci pryč.
Dva texty se mi při čtení Portnoyova komplexu připomínaly více než často: Irvingův Svět podle Garpa a McEwanova Betonová zahrada. Nicméně k tolik potřebnému, osvobozujícímu nadhledu a hořkému pousmání mě přiměl pouze Alexův příběh.
Hříšné, vtipné, nadčasové....avšak finální vyvrcholení je doslova flacidní a neuspokojivé.
Poměrně nezvyklá kombinace Literatury a vulgarit. Většinou bývá buď jedno nebo druhé. Ve své době se o tom asi hodně povídalo....
Ztotožňuju se s komentářem uživatele juckey + pro mne bylo zajímavé i nahlédnutí pod roušku "židovství", se kterým žádnou osobní zkušenost nemám.
Hned potom, co přežijete první šok a zvyknete si na jazyk tohoto díla, si všimněte, prosím, že kombinace intelektuál a úchylák, je běžnější, než by se mohlo zdát. Alexander Portnoy je dozajista intelektuál. Ale je skutečně nemocný? Není každý z nás tak trochu úchylák? Jo, nezapomeňte na to, že Alexander je žid s typickou židovskou rodinou. Jde ji ale za to obviňovat? A když ne ji, tak koho tedy?
Autorovy další knížky
| 2006 |  Portnoyův komplex |
| 2009 |  Lidská skvrna |
| 2009 | Americká idyla |
| 2014 | Pražské orgie |
| 2006 | Spiknutí proti Americe |
Na začátku zvědavost. Před 30 lety by to byl šok, nyní si tak říkám, že je to vlastně stejné mezi rodiči a dětmi i v nežidovských rodinách (více či méně). Ke konci to ztrácí dech a konec je "zvláštní".