Konec poručíka Borůvky
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/154334/bmid_konec-porucika-boruvky-LEw-154334.jpeg
4
74
74
Poručík Borůvka série
< 3. díl >
Podtitul: Detektivní žalozpěv. Nové příběhy smutného detektiva, kterého čtenáři již znali z knih Smutek poručíka Borůvky (1966) a Hříchy pro pátera Knoxe (1973), napsal Josef Škvorecký v polovině sedmdesátých let. V době, kdy už bylo jasné, že pobyt v exilu se autorovi – stejně jako dalším desetitisícům posrpnových exulantů – poněkud protáhne, vracel se Josef Škvorecký domů alespoň prostřednictvím hrdinů svých knížek. V případě poručíka Borůvky to ale zřejmě nebyl návrat úplně příjemný. Praha, okupovaná od srpna 1968 „spojeneckými“ vojsky, se stala místem zločinů s politickou motivací, ale i s politickým „krytím“, vůči nimž je i ten nejdůvtipnější detektiv bezmocný. A protože poručík Borůvka nenosil hroší kůži a se zločinci nespolupracoval, nemohla jeho kariéra tehdy skončit happyendem. Šest Borůvkových případů z konce šedesátých a počátku sedmdesátých let připomíná dobovou atmosféru až nepříjemně naléhavě. Vydalo exilové nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Obálku navrhl a grafickou úpravu knihy provedl Mikuláš Kravjanský.... celý text
Přidat komentář
Oproti prvnímu dílu sice přibyla perfektně vyobrazená atmosféra potměšilého totalitarismu, jenže v zápletkách jednotlivých povídek se nějak často opakoval motiv neuzavřeného zločinu. Lépe řečeno: záhada sice byla vyřešena, ale kvůli neprůstřelnosti socialistického zřízení bylo nemožné pachatele postihnout. Jednou dvakrát bych to bral, ale potřetí i počtvrté je to už obehrané. Navíc mi přišlo, že finální pointy občas chybily v propracovanosti, jako kdyby se jazyková forma a společenská kritika staly pro Josefa Škvoreckého důležitější než detektivní podstata. A přestože mě chvílemi víc bavila právě ta osobnější rovina (viz dle mého názoru nejlepší povídky z celé knihy Omluvte slečnu Peškovou a Případ červených šlí), nemohu popřít, že jsem se sem tam přistihl, jak tápu v souvislostech či smyslu samotného příběhu.
Propojenost s jinými autorovými romány mi pak přišla zbytečná, je mi ovšem jasné, že v rámci fanouškovské obliby konkrétních postav jistě splnily tyhle cameo role zamýšlený účel.
Není to vyloženě špatné, ale jde poznat, že autor si jen představuje, jak normalizace vypadá.
Velké zklamání. Po skvělém Smutku poručíka Borůvky je tohle jen smutná vzpomínka na doby dávno minulé, kdy řešené kriminální případy vlastně řešení nemají, neboť do nich přespříliš zasahuje politika té doby. Přestože chápu, co tím chtěl autor říct, vadí mi takto přehnaně angažované pojetí, které je rozhodně na úkor obsahu.
Po mém oblíbeném "Smutku poručíka Borůvky" docela zklamání. Už to není ono.
Trochu je vidět, že autor psal z daleké ciziny a atmosféru normalizace už osobně nezažil. Tři minus.
Detektivní příběhy umí autor poutavě vyprávět, ale v těchto příbězích nejde jen o detektivní zápletku, nýbrž o zjištění, že proti zneužití politické moci jsou právo a spravedlnost většinou bezmocné. A to bohužel neplatí jen pro Borůvkovy případy.
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Ze začátku mi přišlo, že je tam až příliš politiky, nicméně v momentě, kdy jsem knihu začal vnímat spíš jako román (a ne detektivní), jsem si začal vychutnávat opět skvěle napsané postavy a politické podhoubí normalizace. Finální povídka mi přišla, že je tam více humanismu, než v celém Čapkovi.