Posedlý
Fjodor Sologub (p)
Vzrušující výprava do hlubinných sfér nevědomí a temných zákrutů zbloudilé duše, beznadějně propadlé zlu. 33-560-80
Přidat komentář
Zajímavý symbolistní román. Velice oceňuji, že děj krásně plyne, čte se to velmi dobře. Zajímavá je vzdálená podobnost s Kafkovým Zámkem: zde figuruje tajemná postava kněžny Volčanské, kterou nikdo nikdy neviděl, ale hlavní hrdina je přesvědčen, že má zásadní vliv na jeho osud. Román je podivně rozpolcený, kromě hlavního příběhu gymnazijního učitele Peredonova, který si vytvoří představu, že všichni v jeho okolí se mu snaží zabránit v získání inspektorského místa, a postupně se propadá do totální paranoie (psychologická tragédie), je zde ještě vedlejší příběh lásky Saši a Ludmily (milostná romance). Není zřejmé, jaký smysl má tento velmi naivní vedlejší příběh, jeho souvislost s hlavním tématem knihy je mizivá. Je zde zřejmě jen pro odlehčení tragického osudu Peredonova, ale jinak nemá žádný přínos. Příběh Peredonova mě místy velmi bavil: absurdita jeho psychózy, kdy se například obává úkladů karetních figur, svého kocoura a neviditelných špehů skrytých za tapetami pokoje, nemluvě o záhadné Nedotykavce (něco jako Kafkův Odradek). Na druhé straně naivní romance byla dost nudná a vysloveně mě deptaly četné scény fyzického trestání žáků ze strany učitelů, rodičů, bytných. Skvělý doslov!
Četla jsem poprvé ve čtrnácti, byla jsem z toho úplně vedle. Od té doby jsem se mnohokrát vrátila a i když už určitě chápu o trochu více než ve čtrnácti, vedle jsem z toho pořád. Uhrančivý příběh, který jde až na dřeň, úchvatné secesní ornamenty, fantastická atmosféra, chvílemi groteskní, chvílemi děsivá, chvílemi obojí, a jindy zase půvabná a okouzlující. Je až neuvěřitelné, kolik se do téhle knihy podařilo dostat, a i když tohle neříkám často, podle mě jde o doslova geniální dílo. Vřele doporučuju každému, kdo zvládne literaturu, z níž může člověku být chvílemi dost slabo (a o žádné popisy fyzické brutality opravdu nejde) a v níž se vyskytují ruská jména. :)
Autorovy další knížky
| 1980 |  Posedlý |
| 1980 | Zlato v azuru |
| 1925 |  Těžké sny |
| 1910 | Divoký bůh / Zlaté schodiště |
| 1904 |  Nový výbor básní / Dva Gotikové |
Sologub vystihl v knize jeden z typických charakterů ruské literatury, charakterů, který nám umožní chápat široké souvislosti ruské nátury, aktuální tehdy i dnes. Peredonov je jakýmsi přirozeným pokračovatelem Raskolnikova, Verchovenského či Stavrogina. Je jedním z dalších běsů. Stihoman je choroba a Peredonova mi bylo místy líto, ale jsou věci, které nelze omlouvat ani nemocí, a které možná ani nelze odpustit.