Poseidonia
Aleksandar Žiljak
První chorvatský steampunkový román! Neobyčejné dobrodružství odehrávající se koncem 19. století v Paříži, Monte Carlu, Londýně, ale zejména uprostřed nekonečných vod jižního Atlantiku dýchá nadsázkou, erotikou a jedinečnou atmosférou fin de siècle. Eskapády dvou svůdných a nepolapitelných zlodějek, které musejí proniknout na záhadnou obří zaoceánskou loď a postupně odhalit a překazit zkázonosné plány jejího výstředního majitele. Jenže netuší, že jeho spojencem je neméně šikovná brazilská kráska výmluvně přezdívaná Piranha.... celý text
Romány Sci-fi Erotika
Vydáno: 2016 , GorgonaOriginální název:
Poseidonia ili Nevjerojatne pustolovine Irene Orletz i Belinde Meredith, 2014
více info...
Přidat komentář
Brak. A ne dobrý brak. Autor se patrně rozhodl sepsat své mokré sny, což po nějaké sté straně přestalo být zábavné. (A za ty popisy ho mám chuť udat do Společnosti odporu proti zrobnělinám.)
Nedá se upřít jistá čtivost, ale to je asi tak všechno.
Mě se to líbilo. Steampunk s minimem steamu i punku. Alternativní historie a spousta historických i technických informací. Velice zajímavý styl vyprávění, trochu jako ze starých novinových článku a trochu jako na přednášce. V počátku bylo z příběhu cítit silné sexuální napětí, autor jen naznačoval a většinu nechal na představivosti čtenáře. Potom co začal být u postelových hrátek trochu popisnější se tato atmosféra vytratila. Co se týče příběhu byl trochu průhledný, ale i přesto dost nezvyklý s několika nečekanými zvraty. Jediné co mě trochu mrzelo byla poslední kapitola, která byla až moc utopistická a mě až nesympatická.
Z knihy jsem měl podobný pocit jako z Verneovek, ale tato rozhodně není pro děti a mládež.
Už jen kvůli obálce by neměla chybět v žádné knihovně fanouška urbanfantasy, steampunku, nebo alternativní historie. A rozhodně je ta naše hezčí než originální.
Vizuálně nádherně zpracovaná kniha - o obsahu však totéž tvrdit nemůžu. I když jsem si celkem zvykla na vyprávěcí styl a nebrala příběh zrovna vážně, připadal mi dost uhozený. Od zápletky a jejího podivného řešení, přes charakteristiku "nepolapitelných lupiček", které byly jen v této knize polapeny minimálně dvakrát (a neustálé opakování, že jsou neuvěřitelně krásné a vycvičené v japonsku - které bylo časem hrozně iritující), životní příběh a vývoj postavy zvrácené Alidy, až po závěrečnou bitvu na lodi to byl jeden šílený výplod (zřejmě dost nadrženého a celkem perverzního) chlapa s bujnou fantazií. Dejme tomu. Poslední kapitola ovšem působila jako z totálně jiného světa - a byla neuvěřitelně špatná. Ráda bych věděla, proč se autor rozhodl místo lodi potopit celou knihu. Vždyť byla ta úchylárna místy celkem zábavná...!
Poseidonia je přesně taková, jak ji prezentuje obálka, a je dobré k ní přistoupit jako k nadsázce a parodii, asi jako když se chcete dívat na Limonádového Joeho či Pytlákovu schovanku. K takovému vnímání mají nebohého čtenáře navést slova jako „neuvěřitelná dobrodružství“ a „dechberoucí plavba“, „nepolapitelná lupička“, „excentrický milionář“ a „perla Amazonie“, dále pak v rámci textu četná oslovování čtenáře samotným autorem, který mu vnucuje určité přemrštěné emoce (jež čtenář nemá), čímž vytváří určité komično anebo se o to alespoň snaží. Tímto způsobem lze přijmout i lecjaké klišé, včetně samotného sapfického či spíše pansexualního ladění. Trochu přes čáru už byla pro mne poslední utopistická kapitola o celosvětovém míru a blahobytu, která celkové vyznění knihy shodila o patro níž.
Nejzajímavější na celém díle byl pro mne poznámkový aparát od překladatele a (spisovatele) Jana Kravčíka.
Prvních padesát stránek Poseidonia docela baví, ať už neotřelým stylem, odkazy na všelijaké technické vynálezy, či sem tam nějakou tou lechtivou scénkou. Poté však začíná děj poněkud stagnovat a dopředu se posouvá opravdu jen velmi pozvolna, a to jen když se mu zrovna dostane prostoru mezi stále četnějšími sexuálními výjevy. V jednu chvíli už dokonce vypadá, že pro samou díru se už příběh ani neobjeví, a vzhledem k vší té samoúčelnosti i nudě bude mít patrně nejeden čtenář chuť nechat hlavní hrdinky, ať si dělají, co chtějí, a knihu odloží. Pak se ovšem tempo zase zvedne a posledních sto stran je sice natahovaných, nicméně docela zábavných. Samozřejmě potěší hezky steampunkové využívání všelijakých technických vymožeností, od vzducholodí po jaderný pohon. A něco do sebe mají i debaty protagonistů o eugenice/rasové hygieně, nerovnosti ras, sociálním darwinismu či kapitalismu a válce, byť kloužou jen po povrchu.
Steampunk mám rád, táta kniha má byť mix niečoho z diel J. Verne a klasických dobrodružných diel, autor to ale nie moc dobre spojil, miestami nudné, miestami zaujímavé, koniec ma prekvapil ale celkovo je to slabšia kniha s množstvom chyb a nelogických konaní postáv a deja. "Taká prvotina začínajúceho spisovateľa"
Na knihu jsem se těšila a musím říct, že mě totálně zklamala. Naprosto nevyužitý potenciál tématu. Co se tváří jako velké dobrodružství dvou profesionálních žen, je nakonec jen jakýmsi nevyspělým a amatérským počínáním dvou naivních holek, které ojedou, co vidí. Začátek byl zajímavý a docela zábavný. Od půlky to šlo s dějem dolů.
Je to dobrodružné, erotické, místy zábavné, steampunkové a k odreagování. Tím bych to asi uzavřel. Co se týče samotné úpravy knihy, tak si opět dali v Gorgoně záležet. Graficky je krásná jak navenek, tak i uvnitř. Překlad je krásně dobový, ale osobně mě štvalo tempo knihy, které je místy vážně vláčné a autorovo otravné obracení se ke čtenářovi, aby obhájil postup nebo čin postavy v danou chvíli či pro přeskakování dál v ději. V neposlední řadě je tu také až kriticky nadměrný výskyt vykřičníků v textu. Samotná pohnutka hlavních záporáků nicméně není moc originální i když chápu, že Žiljakovi šlo zřejmě o srovnání se s určitou vnitřní frustrací. Nicméně nebýt popisu SP okolí, kdy na scénu vlítl pan Zeppelin, mohlo by se klidně jednat o příběh, zasazený do 30. let minulého, kdy byl na vodu spuštěn Bismarck. Kniha se ale i přes mé výtky čte dobře a je fajn. Naráží a používá spousty skutečných událostí a osob, a tak je dobré si občas prolistovat poznámkový aparát. Pro seznámení se s tímto podžánrem určitě hodno k doporučení.
Tak vám nevim očekával jsem něco mezi Wild ...,Pistolnice, a musím říct že jsem byl tímto dílkem zklamán místy takové utahané nic neříkající souvislosti které děj spomalují.Tak nic moc.
Tak tohle jsem fakt nedal, už jsem bohužel pár braků četl, ale tohle je fakt něco. Ta věčná přímá mluva ke čtenáři a pokus o vtip-fakt utrpení.
Vydržel jsem do strany 70 a i za to by mi měl mistr Žiljak poslat basu piv.
Nedočteno tudíž nehodnoceno, za obálku klobouček.