Posel
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56459/mid_posel-Yjc-56459.jpg
4
1478
1478
Představte si, že vám jednoho dne začnou do dopisní schránky chodit hrací karty se zašifrovanými úkoly – máte vstoupit do života úplně cizím lidem a najít způsob, jak jim pomoci v jejich nelehkém osudu. Nevíte, kdo vám karty posílá ani proč si vybral zrovna vás. Jasné je jenom to, že ví o každém vašem kroku a nenechá vás na pokoji, dokud sám nebude chtít přestat. Má vás zkrátka v hrsti. Přesně v této situaci se ocitá Ed Kennedy, devatenáctiletý taxikář, který až doposud dělil svůj čas mezi kamarády Marva, Ritchieho a Audrey (do které je beznadějně zamilovaný), věrného psa Portýra, hraní karet a svou práci, a má pocit, že se už na nic dalšího nezmůže. Ed na svých záchranných misích schytá spoustu bizarních výprasků, ale s každým úkolem roste jeho schopnost poradit si se vším sám a také vědomí, co musí udělat, aby jeho život za něco stál. Vyprávění vás upoutá situačním humorem a trefnými komentáři dospívajícího hrdiny. Dotisk v roce 2016... celý text
Přidat komentář
Posla jsem četla až po Zlodějce knih a je to možná škoda, protože Zlodějce knih se nic nevyrovná.
Nicméně musím říct, že Edův příběh mě strhl a musela jsem to přelouskat za pár hodin. Člověk má až chuť vstát a jít někomu pomoci, jen tak, protože může. Možná v tomto ohledu kniha zabrala, je to prostě poselství :)
Dostal mě... zas a znova se mi jeho písmenka zavrtala až do nejzazšího kouta levé komory a pravá ani nedutala... z Markuse se stal můj osobní srdcový král! Vyprávění tak plné života, že vámi zatřese absolutně bez pardónu a tak trochu pohne pohledem na okolní svět... dočtete a běžíte do schránky... co kdyby? Ale kdeže, stačí přeci jen otevřít oči a vidět... nebýt slepý! Ano, poselství bylo doručeno a pečlivě si ho střežím ve své vlastní schránce... pusťte ho i do té své, stojí totiž vážně za to!
Posel nezklamal...své Poselství mi doručil...a dál je jen na mě, jak s ním naložím...
Devatenáctiletému zoufalci a lenivci Edu Kennedymu jakási neznámá „vyšší síla“ podstrkuje karetní esa, v nichž se skrývají poslání, která mladík musí naplnit, a dovést tak mnohdy absurdní a nelogické úkoly do očekávaného konce. Ed tuto misi přijímá bez protestů, automaticky se smiřuje se statutem posla – novodobého mesiáše - jenž neznámým lidem mění jejich ubíjející životy a dává jim nový směr – a to všechno skrze drobnosti, na které pečlivým pozorováním vytyčených osob, cílů, přichází sám. Hlavní hrdina spolu s nudnou a necílevědomou skupinkou přátel představuje prototyp člověka v rozpuku – s šancemi a možnostmi v nekonečnu – paradoxně uvízlého ve vlastním vyhoření, nepotřebnosti a v úporném přežívání mladických let. Svou netečností, pohodlností, otráveností a vzájemnou uzavřeností vůči sobě i celému světu (která je autorem nadbytečně dramaticky zvýznamněna a zvětšena), jsou členové této „loser party“ nezajímaví a nehodní následování čtenářovy pozornosti. Jejich vztahy a charakteristiky tvoří pomyslné jeviště, na kterém se odehrává příběh samozvaného Posla – taxikáře Eda Kennedyho. Jeho skutky, spočívající ve velké většině v darování „trochy štěstí“ smolařům a životním potížistům (jejichž osudy jsou ale na druhou stranu vypravěčsky silné a originální), autor popisuje přespříliš sentimentálně a utápí je v patosu přebytečných slov. Z nich nejčastější je výraz „děkuji“, prostřednictvím něhož osoby, které díky Edovi prozřely, vyjadřují absolutní důvěru v Poslovy kroky a v jeho neomylnost - někdy až božskou sílu. Zusak se až přespříliš snaží vnutit čtenáři dobro, které jeho hlavní knižní postava činí a příběh z toho vychází sentimentálně pokřivený a přeslazený. Ani naturalistické metafory a personifikace tísnivých pravd, které dominují v Zlodějce knih nebo v příbězích bratrů Wolfových (Roky pod psa, Smečka rváčů) autorovo tlačení na pilu nezjemňují. Zusak chce udělat dojem, chce uchvátit a rozesmutnit publikum – a vytváří líbivý kýč. V něm se ale, přesto přese všechno, objevují momenty, jež jsou „posly“ jedinečnosti Zlodějky knih, pro kterou byl příběh Eda Kennedyho průměrně vydařenou rozcvičkou.
„Byla sama, udělala si večeři a seděla, jedla a pila čaj. Myslím, že měla salát a nějakou polívku.
A samotu.
Tu taky musela spolknout.“
Tak jo...
Je vám 19, 20, řídíte svůj život
Ale chce to někdo vůbec poslouchat?
Otočit knoflíkem autorádia
Cvak. Ticho.
A co ty Ede?
Ede???!!!
Knihu jsem přečetla za dovolenou, četla se velice dobře a tematicky byla celkem netradiční. Pokud se čtenář děj této knihy snaží promítnout do reálného života, pravděpodobně usoudí, že se dějově jedná o poměrně za uši přitaženou blbost. Pokud však nebudeme přemýšlet o reálnosti tohoto příběhu a vezmeme knihu jako "čtenářské zpestření z jiného soudku", pak si myslím, že hodnocení bude pozitivní a budeme se těšit na každou další kapitolu. Rozhodně se však nedá srovnávat se Zlodějkou knih.
Když jsem byl v půlce knížky, už jsem plánoval, jak tady napíšu, že je to dobré, ale Zlodějce knih se to nevyrovná. Teď jsem mírně zmatený a napsat to nemůžu. Ač je zlodějka knih možná čtivější, příběh propracovanější a kdovíco ještě, musím říct, že posel mě svým poselstvím oslovil mnohem víc než jak to dokázala smrt při popisu válečného Německa.
Kniha mě docela překvapila. Nebylo to úplně podle mých očekávání. Chvílemi mi přišlo, že se to žánrově blíží k magickému realismu. Ale líbilo se mi, že ten konec nebyl víceméně metaforický, i když zůstalo dost prostoru pro představivost.
Edovy rozhovory s Portýrem byly naprosto bezchybné. :)
Markus Zusak mě zaujal Zlodějkou knih a tak jsem si chtěla přečíst něco dalšího. Podle anotace jsem si nebyla jistá, jestli to bude kniha pro mě, pár prvních stránek tahle nejistota přetrvávala, ale nakonec byla knížka příjemným překvapením. Posel mě donutil prožívat chvíle radosti i smutku, štěstí, bolesti, osamění, odvahy i vděčnosti. Krásný zážitek!
PS: Při první příležitosti jsem si dala mátovou zmzlinu s kousky čokolády (bohužel mučenkouvou neměli ;) )
Kniha, která mě chvilkama trochu nebavila, chvilkama hodně dojímala, občas i rozesmála, ale rozhodně kniha, kterou jsem prostě chtěla dočíst a stálo to za to. Doporučuji přečíst, i kdyby se vám zezačátku do ní nedařilo začíst...třeba vám předá nějaké to své "poselství" :)
" Lidi jsou někdy krásný.
Ne tím, jak vypadaj.
Ne tím, co říkaj.
Jenom tím, co jsou."
Po Zlodějce knih je to další dobrá kniha od M. Zusaka (i když samozřejmě nesrovnatelná), ty ostatní mě bohužel zklamaly.
Zajímavý příběh, výtky by nějaké byly, ale pes Portýr je umlčuje a získává 2* navíc.
Jedním slovem super. I když zdaleka nepatřím do cílové skupiny čtenářů( jak jsem se dozvěděla níže), kniha se mi víc než líbila. Vřele doporučuji čtenářům všech věkových skupin.
Posel mě vtáhl do děje hned od první kapitoly - a vracím se k němu v myšlenkách i řadu dní po dočtení... Není třeba rozvlekle komentovat to, co je zjevné: Zusak má vynikající nadání psát poutavě a autenticky; námět je neotřelý a zajímavý. Postavy si čtenář zákonitě oblíbí, anebo jej aspoň přitahují. To vše dohromady vytváří čtivý román s poněkud líbivým vyzněním. Osobně mám důvod, proč nehodnotit tu řemeslnou obratnost a účelnost s přezíravým odsudkem - a tím je konec knihy.
--- (SPOILER: ) Přiznávám, že si jím nejsem jistá. Líbí se mi ale ta možnost, že zadavatelem nebyl Osud, ŽIvot, nebo někdo podobný, ale Autor: a finální rozhovor je popřením literárního rytu - spisovatel tady hovoří se svým výtvorem... Pak by byla ospravedlněna snaha o výrazné poselství (Ed je prostě zhmotnění myšlenky), vysvětlena návodná řešení, zadavatelova vševědoucnost aj. Pochopitelné by bylo i smířlivé přiřknutí happy endu zamilované dvojici. (KONEC SPOILERU) ---
Tak, či onak, Posel je kniha výrazně dobrá a bude vás bavit. Zvláště pokud nevíte, co s vlastním životem. ;-)
...
"Čekám."
"Na co?"
"Na další eso."
"Jsi na něj připravenej?"
"Ne, ale dostanu ho stejně."
Zusak ví, co dělá, a jestli vás o tom nepřesvědčila Zlodějka knih, tak Posel jednoznačně musí! Příběh Eda Kennedyho je neobyčejně obyčejný a navíc s sebou nese důležité poselství. Autor dokázal skvěle vykreslit všechny postavy a zabudoval je do světa, který je svazován sociálními problémy, nepřízní osudu, ale i humorem a láskou. Rozhodně skvělá knížka, která vás svou postmoderní hravostí bude bavit a nutit číst až do úplného konce, protože odpověď na otázku, kdo že Edovi ty karty posílá, stojí za to.
Opravdu je to kniha především pro mladší čtenáře než jsem já, ale rozhodně to nebyl ztracený čas. Při čtení jsem si vzpomněl na faráře Czendlika a jeho filosofii přístupu k lidem, zde jde o něco podobného, ne-li stejného. Vždy můžeme udělat něco pro druhé, aniž bychom očekávali něco na oplátku. Vždy můžeme být lepší a naplnit si život něčím úžasným.
Tak jo, tohle bylo super! Číslo jedna bude navždy bezpochyby "Zlodějka knih", nicméně "Posel" je příběh plný hlubokých myšlenek a rozhodně nabízí spoustu věcí k zamyšlení a má obrovský přesah... Nevím, kde autor bere svůj talent, ale díky za něj... Díky za vše, co napsal, jelikož mě tohle opravdu baví a pevně věřím, že i nadále bavit bude...
Posel se mi líbil, měl hodně zajímavý námět, pár věcí tam bylo k zamyšlení a mimo to byla knížka i vtipně napsána. Jediné, co mi vadilo, byla ta nespisovná čeština, ale zvykla jsem si. Taky ale myslím, že ten konec mohl být o něco lepší. Ale i tak to byla moc pěkná knížka.
Neotřelý námět a jazyk (díky překladatelce). Nejvíce mě zaujaly poselství, které vyžadovaly pouze lidskost, příběh Milly, Sophie, zmrzliny :D. Škoda konce, mohl být lepší
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Je mi trochu líto, že lidé často porovnávají Posla se Zlodějkou knih, byť to jsou dvě naprosto rozdílné knížky, ať už se jedná o samo téma či třeba styl psaní. A právě tenhle rozdíl je možná to, co by se naopak mohlo vyzdvihnout. Že Zusak dokáže napsat tak naprosto rozdílné knihy, které jsou ale obě docela kouzelné a napínavé, že se od nich prostě nedá odtrhnout.
Četla jsem Posla už několikrát a vždycky jsem si našla něco nového, co se mi vrylo hluboko pod kůži. Těším se, co v něm objevím příště! :)