Pošetilá družička
Ida Simons
Román Pošetilá družička, jehož děj se odehrává ve 20. letech minulého století v antverpské židovské komunitě, vyšel již v roce 1959. Jeho znovuobjevení v roce 2014 se však v Nizozemsku stalo literární senzací prvého řádu a v současné době se připravuje jeho vydání v další dvacítce zemí. „Je mnohem užitečnější vydolovat z méně příjemného zážitku humorný prvek, než se v něm snažit vystopovat nepřítomnou světlou stránku,“ dostalo se poučení hlavní hrdince tohoto příběhu, dvanáctileté židovské dívce Gittel. A řídila se jím i Ida Simonsová při psaní svého autobiograficky laděného románu: Gittel si sice na prahu světa dospělých nedělá mnoho iluzí, ale přesto srší humorem a (sebe)ironií. A tak ji nezdolají ani rozhárané rodinné poměry, jimiž je smýkána z Haagu do Antverp a zpátky, podle toho, s kým se její matka právě pohádá – zda s otcem, nebo se svou antverpskou rodinou. Ostrůvkem klidu je pro Gittel hra na klavír, zvlášť když jí rodina bankéře Mardella umožní cvičit na skvělém nástroji. A setkání s ním, jeho dcerou Lucií a andělsky půvabným příručím Gabrielem je také katalyzátorem jejího dospívání. Gittelin nesentimentální humor a vitalita v lecčems připomínají hrdiny Oty Pavla a přinášejí sílu i potěchu čtenářům všeho věku.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Pistorius & OlšanskáOriginální název:
Een dwaze maagd, 1959
více info...
Přidat komentář
Jedním slovem: milá! Moc milá knížečka. Opravdu připomíná milé příběhy Oty Pavla, ale i autobiografické příběhy Tove Janssonové. Vyvolala mi mnoho úsměvů na tváři, byla zajímavá popisem života židovské rodiny před druhou světovou válkou. Románem bych tento příběh asi nenazývala, přeci jen obsáhl jen kratičkou část života malé Gittel a obešel se bez jakékoliv výraznější zápletky. Přesto to byl moc milý příběh a jsem ráda, že se mi dostal do ruky, díky doporučení kolegyně.
http://bookaholicjessie.blogspot.cz/2016/11/kouzelne-detstvi-autobiograficky-ladene_75.html
Opravdu milá kniha, u které se často zasmějete. I když prostředí i postavy už jsou dávno zasuté pod vrstvou prachu, v mnohém zůstává aktuální - ať už jsou to neutěšené rodinné vztahy nebo určitá naivita dětského věku. Trochu nečekané pro mě proto po tom všem bylo její poněkud hořké vyústění, které mě utvrdilo v tom, že i já sama jsem asi taky trochu pošetilá družička -
Knížka tak trochu jako dlouhý židovský vtip - na povrchu veselá a pod povrchem číhá život se všemi svými každodenními tragédiemi. Ale co už, my živí si musíme udržet aspoň ten nadhled.
Bylo to milé čtení, jako okno otevřené do zmizelého světa.