Posledná
Alexandra Oliva
Všetko sa začalo nevinne – do novej reality šou sa prihlási dvanásť účastníkov, medzi nimi aj profesionálna ochranárka prírody Zoo. Ešte predtým ako si zviaže ruky rodinnými povinnosťami, by rada zažila jedno veľké dobrodružstvo. Účastníkov vyšlú do lesa, kde v tíme i jednotlivo plnia rôzne úlohy, ktoré preverujú hranice ich odolnosti a vytrvalosti. Zadania sú rôzne a zdroje obmedzené. Územie lesa je dokonale pokryté kamerami, ktoré zachytávajú každú minútu dňa. No kým sú oni vonku, v reálnom svete sa stane niečo hrozné, ale súťažiac nič netušia. A aj keď náhodou natrafia na pozostatky devastácie, myslia si, že ide o súčasť scenára. Hra sa všetkým trochu vymyká spod kontroly a vytrvalá Zoo musí načrieť až na dno svojich síl, aby prežila, no nemieni sa vzdať.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2017 , Ikar (SK)Originální název:
The Last One, 2016
více info...
Přidat komentář


Námět zněl nesmírně zajímavě, ale celkově mě kniha zklamala. Části z natáčení se mi líbily, autorka na nich pěkně vykreslila, jak se s diváky dá manipulovat. Jenže zbylé kapitoly týkající se pouze hlavní hrdinky mi připadaly přemrštěné. Chápu, že mohou oči klamat, ale po tak dlouhou dobu? O čichu ani nemluvě. Nesmírně mě to nudilo a jen jsem se těšila, kdy hlavní hrdinka konečně procitne ze své ignorace.


Autorka rozhodně psát umí. Hned mě vtáhla do děje, napínala a experimentovala (střídání 1. a 3. osoby atd.). Její úsporný styl je přitažlivý, postavy jsou zajímavé a zážitky z kurzu přežití & televizní outdoorové reality show poutavé a uvěřitelné. Ovšem běžná realita autorce nestačila. Zašla proto dál, vytvořila z příběhu sci-fi a položila vtíravou otázku. Téma: pořádání podobných soutěží. Uvedené kvality knihy jsem vychválil (líbila se mi např. vypravěčská linka ze současnosti - tj. ta outdoorová), a tak přiznávám, že si mě autorka získala. Jenom si v závěru knihy rovněž kladu otázky: Proč už zase apokalypsa? A nešlo to vymyslet jinak? Autorka se snažila o ohromující originalitu, to je jasné (sonda do mysli postavy, střídání dějů, epidemie), jenomže to mi právě vůbec nevyrazilo dech. Ani jsem knihu nebral jako uváděný thriller.


Poslední není dokonalá kniha, ale nesouhlasím s kritickým komentářem. Autorka se vyhnula všem klišé o zombících a ukazuje svět po katastrofě tak, jak by to fakt mohlo vypadat. Z vlastní zkušenosti vím, že lidský mozek je zvláštní a některé věci si radši odmítá přiznat, než aby se smířil s hroznou pravdou. Obzvlášť na mě zapůsobily pasáže, které popisují setkání s mrtvými těly. Zatímco čtenář tak nějak tuší, že se stalo něco hrozného, hlavní hrdinka vidí jenom nastražené figuríny, které často posměšně popisuje stylem, že „tahle se teda moc nepovedla“. Rovněž ta kritizovaná pasáž s modrým domem dává smysl, pokud člověk má nějaké zkušenosti s hledáním stop - oči často vidí stopy i tam, kde nejsou.


Mám pocit, že buď jsem se zbláznila já nebo autorka. Nelogické a divné. Modrý barák mě vážně štval celou dobu. Důvod proč jde hrdinka do té soutěže, které se neustále omílá dokolečka, hrdinka ho řešila neustále, ať se kolem ní dělo cokoliv. Nechápu tu knihu, první třetina knihy docela šla, ale pak sešup až na dno. Přitom to mohlo byt tak dobré, zajimavé téma i zákulisí soutěže.
Po přečtení anotace mě zaujal námět, ale potom mě trochu odradily negativní komentáře a nízké hodnocení. Mě se ale kniha líbila. V podstatě jsem dostal to co jsem očekával. Střídání děje před tím a nyní umožnilo orientovat se v příběhu a především pochopit myšlenkové pochody hlavní hrdinky. Nebyla nouze o dramatické situace a i samotný závěr byl ještě docela přijatelný. Samozřejmě, že je nutné knize odpustit určité nelogičnosti, ale s tím se u tohoto žánru asi předem počítá.