Poslední bourbon
Bohuslav Vaněk-Úvalský
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14010/posledni-bourbon-14010.jpg
4
43
43
Typický hubotřasný román z umělecké dílny třicetiletého autora je příběhem nakladatele poezie, který se dostane až na dno a nemůže se vydrápat. Toto regenerační dílo obsahující tvůrcovu groteskní zkušenost vychází v druhém, přepracovaném vydání.
Přidat komentář
Isew to trefil. Jen bych chtěl vědět, kdo to zařadil do výkvětu devadesátek, bo to byl blábol na kvadrát...:-)
Postava dobrovolného outsidera, kterému se lepí smůla na paty, to je vcelku obvyklý literární typ a spolehlivá cesta ke čtenářské přízni. V tomhle podání mě to ale kdovíjak nenadchlo, snad proto, že jsem cítil, že je to trochu moc na sílu, trochu příliš schematické, trochu příliš podle osvědčené šablony. Většina hlášek a historek by skvěle fungovala někde u hospodského stolu nebo na večírku mezi přáteli, v psané podobě tomu něco scházelo.
Ale dočetl jsem bez odporu, občas se usmál, občas zasmál a postupem času si ty postavičky i oblíbil. To zas jako jo.
Příjemné překvapení za pář vočí z antiku. Devadesátky viděné optikou vydavatele poezie. Ve stylu Kerouaca, lehce, ale opravdu jen zlehka říznutý postmodernou alá Pynchon. Jako výlet do dob, kdy jste ještě mohly potkat člověka s batohem plným knih poezie, jak vandruje od jednoho knihkupectví k druhýmu, aby mu ho nakonec ukrad nějakej potulnej zlodějíček v domnění, že se snad jedná o batoh plnej peněz. Ironie a lehký sarkasmus čiší z každé druhé věty. Dějově tak trochu od ničeho nikam, ale místy mě to vážně bavilo.
Hubotřasný román? Spíš hlavokrutný a ráměkrčný. Jak už to bývá, příliš silný tlak na pilu humoru je kontraproduktivní, i když chápu, že autor se při psaní nejspíš královsky bavil.
V mem výtisku byly některé stránky přeházené, některé chyběly úplně. Na dojem z četby to nemělo prakticky žádný vliv... Dokonce přemýšlím, zda to nebylo součástí autorskeho záměru!
Tahle kniha se tak zoufale snaží být špatná, až se jí to daří. Taky se snaží být postmoderní, a to se jí, řekl bych, daří rovněž. Kdo má chuť dostat pádlem do ksichtu, bude se bavit. Taková knižní alternativa RRRrrr nebo Monty Pythonu.
Já se bavil. Asi si to budu muset přečíst znovu...
"Co čteš?"
"Ále, klasiku."
"Aha, Ovidia? Nebo Tolstého?"
"Kdepak, Úvalskýho."
"Jmenuje se VANĚK!!"
Tahle kniha byla zařazena mezi 100 nejdůležitějších českých knih devadesátých let? Proč? To bylo v devadesátých letech napsáno tak málo knih? Jiný důvod, proč by tato kniha měla dostat jakékoli ocenění, mě nenapadá. Vtipné, uvolněné vyprávění, jak se píše v anotaci? Vtipné mi to nepřišlo, uvolněné taky ne. Spíš upachtěné a beznadějné. Za pár týdnů úspěšně zapomenu a vadit mi to nebude.
Audiokniha v rozhlasovém zpracování mě nadchla.
Svěží dílko stylem - doceňte pestrost života i když ( citace ) :" Prach jsi a v prachy se neobrátíš." - asi myšleno, i když mé - Prach si v prachy neobrátíš - se mi líbí taky.
Citace:" Bylo to na Oskara za speciální defekty."
"Když řinčí zbraně, mlčí čůzy."
Bezvadnost to na poslech.
Autor do mého elitního společenství zapadl.
Má to šmrnc, neotřelý pohled, postřeh s vtipem a sebeironie tomu dává hvězdičkový potenciál.
„Hubotřasný román“ o vydavateli poezie. Co více dodat? Hlavní postava se dostane na samé dno a pokusí se od něj odrazit. Vše v provedení skvělého slovního humoru, svižného stylu a excentrickými výlevy postav. Kniha to není pro každého, ale kdo má smysl pro sarkasmus a byla mu do života dána proce nadhledu, dobře se pobaví a samovolně přijme některé z několika stále se opakujících se slovních spojení.
Excelentní. Práce s jazykem - na to, že to autor psal v pětadvaceti - to se nevidí. Já se bavil a o tom Bourbon jednoznačně je. Scéna, kdy Szpuzva sežere k párečku knihařské lepidlo mě odvařila! 100 %.
Tak toto rozhodně nebude můj oblíbený spisovatel, již druhá kniha od něj kterou jsem nedokázala dočíst ani do poloviny ....
U scény, kde vydavatel poesie chce platit v tiskárně stravenkami jsem řval smíchy. Bavilo mě to, čas od času se k tomu vrátím.
Bylo to zadarmo tak bych měl být asi spokojený, ale nejsem. Něco mi tam pořád chybělo. Pořád jsem čekal, že se stane něco zásadního a furt nic. Odložil jsem tuto knihu nedočtenou, což se mi stává málokdy...
Štítky knihy
rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 2001 |  Brambora byla pomeranč mého dětství |
| 1995 |  Poslední bourbon |
| 1999 | Zabrisky |
| 2012 | Bílá nemoc 2013 |
| 2019 |  Piggy On: Princ Gayaya |
Román o osudech, láskách a trampotách mladého vydavatele poezie, který dospěl až na finanční dno, nikoli však na dno svých sil jsem poslouchala v přednesu Bronislava Kotiše na Můj Rozhlas. Souhlasím, že téma o rozervaném umělci a jeho životě "na dně" je již poněkud vyčpělé, ale na druhou stranu této knize nechybí nadhled, sarkasmus, sebeironie a občas se člověk i zasměje.