Poslední Budovec
Josef Svátek
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/128200/posledni-budovec-128200.jpg
4
15
15
Když je rytíř Václav Budovec z Budova, poslední potomek starobylého rodu Budovců, nespravedlivě potupen a vyhoštěn ze své vlasti, cítí touhu se pomstít. V jeho srdci plane nesmírná bolest a nenávist. Záhy se rozhodne, že nikdo z těch, kteří pošpinili jeho čest, nemůže ujít trestu.
Přidat komentář
Když si čtenář zvykne na archaický styl psaní, čte se příběh sám. Velmi zajímavý je fakt, že hlavní hrdina je záporná postava.
Od pana Svátka jsem četl oba díly Pamětí katovské rodiny Mydlářů, knihu Vězeň na Křivoklátě a Pád rodu Smiřických. Souhlasím s čef a dodal bych, jestli ona ta rozvláčnost není proto, že televize nebyla a tak se museli nějak zabavit. Dnes bych to přičítal spíše nakladatelům, kteří výši honorářů určují dle počtu stran. Alespoň dříve se platilo za tzv. AA (autorský arch), který byl navíc přesně určen na počet řádků a počet a velikost písmen v nich obsažených. Jestli někdo znáte dnešní praxi, rád se nechám poučit. To byla, ale jen odbočka. Jinak mě archaický styl nevadí, poměrně rychle se na něj naladím. Mám autora rád. Pro mne takový menší A. Jirásek. Ještě jedna poznámka, přišlo mi jestli p.A Dumas s. neopisoval, když psal knihu Hrabě Monte Christo.
Román napsán v 19. století a stejným jazykem vydán ve století 21., takže to dopadlo tak, že je nyní již spíše určen pro čtenáře historické literatury, ale hodně trpělivé a dychtivé se prokousat zastaralým slovosledem šroubovaných vět. V 19. století asi čtenář toužil po rozvláčných scénách a dlouhých výlevech záporného hrdiny a byl šťasten, když pochopil o co vlastně jde. Vždyť vzdělanci přeci hovořili povětšinou německy, ale zároveň však byli asi hodně vděčni, že se někdo v češtině do něčeho takového vůbec pustil. Dnešek však čtenáře se stovkami ročně vydaných strhujících románů z celého světa rozmazlil jistě jinak a tak bych se hodně divil, pokud by se toto zatraceně zdlouhavé a obtížně čitelné dílo dočkalo masovějšího uznání.Zájemcům o požár Prahy v roce 1689 spíše doporučuji knihu Otomara Dvořáka Hořící lilie psanou dnešní češtinou, případně pořady ČT o tomto tématu - nebyly zas až tak marné.
Četla jsem ve starém Topičově vydání v rámci psaní diplomky o požáru Prahy, který je v centru dění této novely. Je to knížka tak strašná, patetická a užvaněná, až je vlastně zábavná a výborně se čte, alespoň ve srovnání s jinými díly 19. století. Není zde kladných hrdinů, kladných citů a kladných motivací, všichni jsou řádně romanticky rozháraní, plní rozrušení a touhy odčiňovat Bílou horu, a pochopitelně je to vede ke špatným koncům (předpokládám, že tohle konstatování se u Svátka nedá pokládat za spoiler). A pozor, příběh není kompatibilní se zpracováním stejných událostí v závěru Pamětí katovské rodiny Mydlářů téhož autora.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Paměti kata Mydláře |
| 2005 | Paměti katovské rodiny Mydlářů 1. Z magistra medicíny pacholkem katovým |
| 2011 | Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze |
| 1940 | Anna z Kunštátu |
| 1940 |  Pád rodu Smiřických |
Moc mě to nebavilo, hlavně to,že se pořád dokola opakovalo jak se musí pomstít bla bla bla...nic moc. Jinak mam historické romány ráda.