Poslední deník Květy Fialové
Josef Kubáník
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414658/bmid_posledni-denik-kvety-fialove-Gaj-414658.jpg
4
61
61
Květa Fialová. Pro některé charismatická dáma se zvláštním tajemstvím v očích, pro jiné jízlivá komentátorka s kousavým humorem, pro další pokorná žena, se kterou se život nemazlil a ona přesto dokázala stárnout s elegancí a noblesou. Co z toho je vlastně pravda? Jaká byla jedna z nejoblíbenějších českých hereček ve skutečnosti? Herec Josef Kubáník prožil v bezprostřední blízkosti Květy Fialové čas od září 2008 až do jejího odchodu o devět let později. Měl možnost poznat ji velmi zblízka, stali se přáteli i zpovědníky. A o tom, co nikomu neřekla, co nosila v sobě až do posledních dnů, ale nechtěla si to s sebou odnést na věčnost, vypráví tato kniha.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem přečetla skoro jedním dechem, už dříve jsem znala některé životní postoje paní Květy, byl to však jen zlomek toho, co mi dala tato kniha. Paní Fialovou známe všichni jako skvělou herečku, já si jí ale velmi vážím i jako úžasné a výjimečné ženy, obdivuji její upřímnost, rovnost, ryzost a odvahu, s jakou přistoupila k této knize. Zároveň bych chtěla hluboce smeknout klobouk před autorem a dcerou paní Květy, Zuzanou. To není vůbec lehké se takhle otevřít a sdílet pocity. Kniha je úžasná, velice jsem se bavila, smála se nahlas, ale taky jsem přemýšlela a taky slzy byly...jako v životě. Rozhodně doporučuji.
Krásná kniha.
Vzpomínky v první polovině knihy byly (jak už to tak bývá) veselé, občas smutné, někdy i zarážející. Zkrátka mapovaly nejdůležitější etapy života Květy Fialové.
Druhá polovina knihy už byla náročnější. Projevy nemoci byl sice místy úsměvné, ale když se na to člověk podíval z větší dálky, bylo jasné, že i na první pohled vtipné poznámky paní Fialové, jsou jen poslední střípky její neobyčejné osobnosti.
Zatímco první část byla víceméně o paní Květe, do druhé poloviny už významným způsobem (svým vlastním deníkem) zasáhl autor. Protože mám ráda nejen paní Fialovou, ale i pana Kubáníka, vítala jsem autorovo osobní pojetí druhé části knihy.
Kniha se četla velmi dobře. Paní Květa možná nebyla ta éterická bytost, kterou známe z TV, ale normální ženská s osobitým pohledem na život. Líbila se mi i druhá část knihy v níž je popisován její boj s nemocí.
Krásně s láskou napsaná kniha.Druhá část, která se týká posledních let života Květy Fialové, kdy už byla vážně nemocná, popisuje boj s nemocí, kdy jí pomáhají svojí přítomností její nejbližší. A bohužel se přiživuje bulvár. Nečekejte senzaci, ale život, tak jak plyne se všemi radostmi i překážkami. A hlavně s láskou. Obdivuji autora.
Rovnou říkám, že Jožka Kubáník je už přes 20 let mým drahým přítelem a díky němu jsem měla možnost paní Květu osobně poznat, takže jsem trochu zaujatá. Nicméně i tento pohled snad pro další čtenáře může být cenný - a to proto, že můžu říct, že i když jsem paní Květu znala, v knize jsou skutečně věci, které jsem ani netušila. A opravdu o nich věděl jen málokdo. Taky můžu potvrdit, že paní Květa je v té knize naprosto autentická. A v neposlední řadě, že ta kniha je napsaná s upřímnou láskou a pokorou. Vím, kolik času i bolesti Jožku stálo ji napsat. Proto jí přeju, aby ji jako upřímnou vnímali i čtenáři. Já jsem u ní plakala, smála se, několikrát mi zatrnulo... Rozhodně to nejsou nudné memoáry.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Herec |
| 2019 | Poslední deník Květy Fialové |
| 2014 | Květa Fialová - pod křídly andělů |
| 2010 |  Rychlé šípy - 10 let společného života |
Vypůjčím si větu Květy Fialové: "Vinna je vždy oběť". Proto, pokud někdo čte Poslední DENÍK..., stěžovat si na deníkovou formu není úplně normální. A přesto!
Kniha je rozdělena na dvě poloviny - první je přepis rozhovorů Josefa Kubáníka s Květou Fialovou. Tato část shrnuje její život, a ze stránek je "slyšet" Květin hlas, jak komentuje různá období svého života, ale také herecké kolegy a přátele, mnohdy dost otevřeně a kriticky. To byla první věc, která mě zarazila a říkala jsem si: Je to nutné? Ti lidé jsou mnohdy mrtví, nijak se nemohou bránit, komentovat to. Pokud by to napsal Blesk, je to bulvární zpráva, když to vyjde z úst Květy je to...pravda?
Druhá polovina je pak deník Josefa Kubáníka zachycující poslední 3 roky Květina života, kdy už na tom nebyla zdravotně dobře. Odcházení je vždy smutné, sledovat, jak se milovaná osoba mění v někoho jiného musí být těžké, a tady se dostávám k mému největšímu ALE - skutečně je nutné předložit to čtenářům v tak detailní formě plné mnohdy velmi intimních detailů? Proč? Jaký to má účel? Co to má dát čtenáři? Myslím si, že láskyplné shrnutí na třech stranách by udělalo lepší službu. Mezi Květou a Pepíčkem se rozvinul nádherný vztah, z deníku je to velmi cítit, ztráta milované osoby bolí, ale proč to takto p(r)odávat?