Poslední deník Martina Bormanna
Lev Alexandrovič Bezymenskij
Známý sovětský publicista cituje a komentuje v této knize deník válečného zločince M. Bormanna, který zachycuje události od 1. ledna do 1. května 1945.
Přidat komentář
„[Vůdcova] opatření se nikdy nemohou měnit. Noví lidé, nová vláda se bude opírat o Hitlerovu autoritu." (Krebs Čujkovovi)
Četla jsem asi dvanáctiletá, když mi babička „Poslední deník" půjčila v knihovně. Nedá se říci, že by to bylo ideální čtení pro dvanáctiletou dívku, ale některé pasáže mě hodně zaujaly. Především ty o natalitní politice a o tom, co všechno je potřeba pro porodnost dělat v oblasti národní osvěty. Nevím, jestli je vážně pravda (nebo spojenecká propaganda), že Adolf Hitler měl písmena na psacím stroji třikrát větší, protože odmítal nosit brýle jakožto „nedůstojné vojevůdce"..., ale jestli ano, je to strašně roztomilé. :)
Na základě Bormannových textů jsem si udělala závěr, že Vůdcův tajemník rozhodně nebyl hlupák, jak se mi snažil namluvit nějaký dokumentární film. Asi nevynikal závratnou spekulativní inteligencí, ale rozhodně byl bystrý. Dodnes si pamatuji následující jeho postřeh, zapsaný v souvislosti s podporou porodnosti a velkých rodin (parafrázuji): Ženy vám odsouhlasí jakoukoli politiku a budou jejími vášnivými příznivkyněmi do té doby, než po nich začnete chtít, aby ji samy uplatňovaly. :)
A ještě k autorově výrazivu: Mluvit o „osvobozování" Německa (od Němců) rudou soldateskou je asi totéž jako hovořit o „osvobozování" Byzance Seldžuckými Turky. Historik, který takový pojem použije, by si sám zasloužil být trochu oblažen šlechetnými osvoboditeli: třeba přibitím na dveře zaživa; nebo radši znásilněním a rozřezáním na kusy?
„Co je zapsáno perem, to nevysekáš sekyrou." (ruské přísloví)
Skutečně dobré čtení, které názvem odkazuje na Hitlerův stín, jenž stínem zůstává i v knize. Opsat celý Bormannův deník by bylo snadnou, ale naprosto nečitelnou a sotva přínosnou prací. Lev Bezymenskij však na základě posledních zápisků přidal do knihy vlastní studie na téma konce Třetí Říše, a to už je věc zajímavější. Přestože kniha vznikla v 70. letech, autor k tématu přistupuje vcelku objektivně (až na pár důrazných vět na téma osvobozování sovětskou armádou) a navíc přikládá i přepisy několika dobových dokumentů. Se zdravou dávkou skepse je to výborná kniha pro všechny, které zajmá toto údobí dějin. I přesto, že Lev na několika místech cituje Davida Irvinga, čímž v mých očích sám sobě poněkud ubližuje.
Autorovy další knížky
1980 | Tajnosti třetí říše |
1963 | Hitlerovi generálové včera a dnes |
1975 | Poslední deník Martina Bormanna |
1975 | Plán Barbarossa |
1984 | Válečný zločinec číslo 239 |
Pár knih od autora už jsem četl a když odmyslíme nezbytné politické klišé o rozdělení světa na 2 tábory socialistický a kapitalistický, jsou některé jeho knihy napsané, více jak před 60 lety, výbornou četbu literatury faktu. Kniha je rozdělena na 12 studií, doplněná obrazovou přílohou a zdroje uvádí L.A.B. jak východní tak západní. Zajímavé je zmínka o mládí M. Bormanna, když se zúčastní fémové vraždy společně s R. Hößem ( pozdější velitel Osvětimi) a dalšími kumpány vraždy zrádce Kadowa, odseděl si pouhý rok (Höß 3 roky) , vražda Kadowa byla důležitým stupněm v příští kariéře M.Bormanna. Jak píše uživatel Kozel , v studii jedenáct je zmínka o Davidovi Irvingovi, kterého L.A.B. nazývá žurnalistou ne historikem a to je rozdíl. Lev ho upozornil Irvinga dopisem na některé nejasnosti co sepsal, ohledně sebevraždy Hitlera, reakce Irvinga byla rychlá, omlouvám se zmýlil jsem se. V té době myslím sepsal Irving jen Zkázu Drážďan, v každém vydání měnil počet obětí ze 135 tisíc se dostal až 250 tisíc, Luftwaffe a Tajné zbraně.