Poslední dny Rabbit Hayesové
Anna McPartlin
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/368059/bmid_posledni-dny-rabbit-hayesove-ng8-368059.jpg
4
180
180
Umírání přece není konec světa! Rabbit Hayesová patří mezi šťastlivce. Miluje svůj obyčejný život a neobyčejné lidi v něm: svou dceru Juliet, odvážnou za všech okolností, svou pestrou, svéráznou rodinu a jediného muže, který má v jejím obrovském srdci místo, Johnnyho Faye. Rabbit hýří báječnými nápady plnými hudby, lásky a životního elánu. Má plány pro celý svět — ale ten si pro ni připravil něco jiného: zhoubnou diagnózu. Rabbit se však nevzdává. Sebere veškerou svou lásku a vnitřní sílu a slíbí si, že nemoc překoná. Bude bojovat až do posledního dechu. Je přece Hayesová a bude žít, dokud nezemře.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , HostOriginální název:
The Last Days of Rabbit Hayes, 2014
více info...
Přidat komentář
Ach, tak krásné, kniha, která ve vás zanechá stop. Přitom je o obyčejném životě a osudu, kterému se nedá vyhnout.
Milá kniha na citlivé téma. Vzpomínky hlavní hrdinky i její rodiny obohacují děj, který jinak trvá jen několik dní. Oceňuji, že různé postavy se s faktem, že jim umírá blízká osoba, vypořádávají různým způsobem. Nicméně jsem v knize nenašla nic výjimečného, čím by mi utkvěla v paměti. Mám obavy, že jen těží ze smutného tématu. Za mě kniha nenadchne a neurazí.
Tohle se nepovedlo, bohužel. Bylo to přeslazené, zároveň však pravidelně prošpikované vulgaritami, které však v kontrastu s onou přeslazeností působily lacině a hloupě. Postavy, s vyjímkou Johnnyho a Rabbit, více či méně nedávaly smysl, jejich pocity a chování těžko uvěřitelné, takové ode zdi ke zdi. Při čtení některých vět mi bylo až trapně, trochu jako učesaná verze Google překladače. Až na předposlední a poslední kapitolku to bylo docela utrpení, knihu této úrovně bych od nakladatelství Host nečekala. Škoda. 2 hvězdičky za pasáže s Johnnym, přebal a konec.
Jak řekl John Lennon: Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij.
Děkuji za tuto knihu s příběhem, který rve srdce.
Knihu jsem si půjčila před měsícem, to se ještě nic nedělo. Teď se bohužel tato nemoc objevila i u mě v rodině a slzy mi kapou jedna přes druhou. Znáte to, některé knihy musí být čtené ve správný čas....tentokrát to bylo pro mě trochu drsný.
Nicméně je to pěkně napsané
Smrt patří k životu, se lehko řekne.... Rabbit ve svých 40 letech umírá. Její rodina a přátelé jsou s ní. Příběh zachycuje v jedné rovině jejich předchozí život a v té druhé to, jak se vyrovnávají s blízkou, nevyhnutelnou skutečností.... Jak již někdo napsal, dojemné, smutné a chvílemi i vtipné.
Nádherná, velmi čtivá kniha, která mě pohltila. Pobrečela jsem si a cítila bolest, radost, naději... Děkuju za takové knihy, které Vám připomenou, jak jste šťastni za to, že jste vy a lidi kolem Vás zdravý.
Jak už je z názvu zřejmé, kniha namá happy end a já jen potřebovala náladu, abych byla připravená s kapesníkem, že to ustojím :)
Opravdu to stálo za to, není to depresivní kniha, je o životě a umírání
Velmi dojemné, smutné, čtivé, ale chvílemi i vtipné.. Měla jsem na krajíčku. Fantastická knížka.
Podobně jako zmiňovali mnozí čtenáři, ani mně se do knihy moc nechtělo a dlouhou dobu jsem její četbu odkládala. Když jsem se do ní pustila, nesedl mi ani způsob, kterým autorka přeskakovala od minulosti k přítomnosti. Ale to všechno jsou jen drobné vady na kráse; zvolené téma a především rodinné vztahy snadno překryjí případné nedostatky.
Všichni si uvědomujeme, že smrt je vlastně součástí života. Málokdo z nás však považuje za "spravedlivé", když rodiče přežijí své děti, jenže život není fér, jak víme všichni. A jen nemnozí z nás mají odvahu dobrovolně zvolit četbu knihy s těmito tématy, jakkoli skvěle jsou v ní vylíčeny dosavadní životní peripetie hlavní hrdinky, navzdory mnoha humorným situacím i láskyplnému přístupu rodiny i přátel.
Takže se obávám, že čtenářům naší knihovny se touto knihou příliš nezavděčím. Ale já jsem ráda, že jsem měla tu čest poznat Rabbit a Juliet, Molly a Jacka, Lennyho a Grace i jejich skvělé syny, Daeva a Marjorii (ovšem nikoli její matku!). A samozřejmě Kuchyňský dřez!!!
"Teď ti povím, co chci, abys udělala. Chci, aby ses přestala trápit výčitkami, šla za svým právníkem a vzala si zpátky, co ti právem patří. Už žádné další vylomeniny. Tohle manželství je u konce. Pěkně si rozdělte kořist a dál si jděte každý svojí cestou. Slyšíš mě?" (Paní H. radí skoroadoptivní dceři Marjorii.)
Přečtena jedním dechem.Silné a smutné téma popsáno tak opravdově...klobouk dolů.
Smršť. Jedno slovo, které za mě dokonale vystihuje tuto knihu. Chytne vás za srdce od samotného začátku. Všechny postavy jsou tak dokonale vykreslené, ze jim věříte ze existují v reálném světě. Je to kniha o umírání ale ne o smrti. To jsou totiž opravdu odlišné pojmy. Je to kniha k vzpomínkách, rekapitulaci, je to kniha o sile a sounáležitosti jedné rodiny. Je to opravdu krásná a dojemná kniha.
Děj knihy se místy hodně táhl, až jsem měla nutkání ji odložit. Na můj vkus tam také bylo až moc postav. Ale jinak je to silný a smutný příběh. Hlavně na konci myslím zůstane málokomu oko suché. Jsem ráda, že jsem knihu dočetla do konce a nevzdala to.
Tak tohle byla úžasná kniha. Hrozně se mi líbí jak autorka píše. I když se jedná o knihu více než 400-stránkovou, tak prostě každá věta, každá kapitola, každá stránka tam prostě patří a není zbytečná. V jedné větě jsem plakala smíchem i smutkem.
Pro mě je toto velice silné téma, bohužel jsem si tímto prošla nedávno a hned dvakrát po sobě u rodičů manžela, takže místy jsem zažívala celou situaci znova...ale autorka to dokázala krásně odlehčit.
Za mě ANO a autorku prostě zbožňuju :-)
Bezesporu citlivé téma, ale...
Nápor pro mne představovalo nepřehledné množství postav a ani uspořádání časových rovin mne nenadchlo. Zbytečně mnoho nepodstatných stránek a naopak vztah Rabbit s Johnnym pro mne postrádal širší záběr.
Nejsem nadšená a čtenářsky jsem se knihou protrpěla - asi jsem rebelka, ale takový je můj názor.
Smutný, dojemný ale každopádně krásně napsaný příběh, který vás nutí přemýšlet o tom proč a jak vlastně žijeme.
Od začátku je to pořádný nápor na city, emocemi je příběh úplně napěchovaný a slzám se budete bránit jen těžko.
Některé pasáže vyprávění bych vynechala, ale chápu, že tam byly svým způsobem důležité, protože vzpomínání k umírání patří...
Celkově je kniha psaná i s lehkým humorem a je z ní cítit síla rodiny a přátelství.
Dlouho jsem sbírala odvahu k přečtení této knihy.
Po prvních stránkách jsem se slzami v očích přemýšlela, že četbu vzdám. Nakonec jsem se do děje ponořila užila si neskutečně hezky a vesele napsaný příběh o smutné části lidského života.
Uznávám, že tato kniha mnoha lidem zlomí srdce. Že její stránky budou zmáčeny slzami. Uznám to, že její čtení bolí.
Uznávám, že je to dobrá kniha.
Ale já se do ní nedokázala dostat. Nedokázala jsem si čtení užívat - ano, myslím si, že i drtivé popisy umírání si čtenář dokáže užít. Zkrátka jsem to četla - občas se zaujetím, občas jsem se nudila - až jsem to dočetla. A mám takový pocit, že na tuto knihu asi zapomenu.
Sama nevím, co se stalo. Emocemi je kniha doslova narvaná. Autorka popsala surově, ale zcela výstižně to, když rodičům odchází dcera a dceři matka.
Avšak neustálé retrospektivní vyprávění o dospívání Rabbit a jedné mladé kapele na mě působilo rušivě a nezáživně. Chápu, že mělo svůj smysl, ale nebavilo.
Kniha je nádherným odkazem na pospolitost a sílu rodiny jako takové.
Byla jsem v rozpoložení, zda dát tři nebo čtyři hvězdy. Je to bezesporu kvalitní čtivo, které vás obohatí, ale já jsem to neprožila tak, jako jiné příběhy, takže proto hvězdy pouze tři. Asi jsem po knize možná měla sáhnout v jiný čas.
Krásná, čtivá, ale tolik smutná knížka. Zanechá ve Vás tolik pocitů, že nebudete vědět co s nimi. Po přečtení jsem se druhý den podívala na svou rodinu a cítila jsem ještě větší vděk za zdraví, které každý z nás máme.
Podstata života? Co to vlastně je? Co můžu dělat lépe než doposud? Zkrátka. Dechberoucí kniha. Kniha, která si vás získá od první stránky.