Poslední jednorožec
Peter S. Beagle (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25283/bmid_posledni-jednorozec-IXT-25283.jpg
4
216
216
Poslední jednorožec série
1. díl
Žila šťastným životem jednorožce, prosta všech strastí a starostí. Ale pak na její štěstí padl stín. Kdo je zlý král Moran? Kdo je strašlivý Rudý býk? Kam se poděli všichni ostatní jednorožci? Pro odpovědi na tyto otázky se jednorožka vydává na dlouhou a strastiplnou pouť, plnou nástrah, zákeřných nepřátel, ale i pomoci z nejneočekávanější strany. Kultovní kniha amerického autora, předloha pro stejnojmenný film. Příběh věrnosti, vytrvalosti a magie, která opravdu funguje.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Last Unicorn, 1968
více info...
Přidat komentář
Kniha je sice docela krátká, ale já jsem se s ní tak trochu trápila. Autorův jazyk je totiž tak vytříbený a květnatý, že jsem se občas lehce ztrácela v textu. Ale jinak je příběh jako takový krásný a zároveň smutný. A o co tam vůbec půjde? ;-) Na světě už zbyl jenom jeden jednorožec, ale o svém osudu (tj. že je poslední) se dozví víceméně pouhou náhodou. No a samozřejmě se chce dozvědět, zda je to pravda, a tak se vydá na dlouhou a nebezpečnou cestu...
O tom, že existuje také film, pochopitelně vím, ale neviděla jsem ho. Proto nemohu srovnávat s knihou. Já jsem byla ve finále docela spokojená, ale například můj mladší (třináctiletý) syn ji odložil nedočtenou. Možná ještě v jeho případě nedozrál čas? Za sebe hodnotím čtyřmi hvězdičkami a nevylučuji, že se ke knize někdy vrátím, abych pochopila všechny detaily a nuance tohoto kouzelného vyprávění, které mi možná mohly uniknout...
Velice pěkná krátká pohádka (ano, vidím v tom spíše pohádku, než fantasy), která v sobě ukrývá daleko víc, než se na první pohled zdá. Nabízí totiž tak trochu jiný úhel pohledu a to, co v běžné pohádce vnímáme jako šťastný příběh s happy endem má spíš trpkou příchuť smutku a osobních tragédií.
Líbil se mi celkový koncept příběhu, který je určitě originální a neotřelý. Bavila mě většina postav, bavil mě pohádkový svět a okouzlila mě celková síla příběhu, který ve mně rozhodně zanechal stopu. Na dětské příběhy budu nahlížet teď už teochu jinak.
Na rozdíl od většiny nejsem asi úplně fanoušek poetického stylu, soft magie odnikud, podivně chaotických situací a podivných deus ex machina. Celkově dávám 4/5 knize, která rozhodně víc zaujala svým poselstvím, než svým zpracováním.
"Nejsme vždy tím, čím se zdáme, a sotvakdy tím, čím si být přejeme."
Příběh starý jako moji rodiče. Tedy skoro jako lidstvo samo! Příběh o tom, že někdy je lepší žít v blažené nevědomosti. Protože to se vám takhle může stát, že vám cizí lidé prozradí, že jste poslední jednorožec na světě. Nikdo nechce být jediným svého druhu na celičké zeměkouli. A tak se jednorožka vydá hledat další sobě podobné. Poslední jednorožec je něco jako Malý princ - roztomilá pohádka pro malé, nechápavé děti. A děsivý psychothriller pro dospělé.
"Cválala jako o život, jako by se s každým mžikem oka přemisťovala z jednoho těla do druhého, rychle jako život prchající s krví z otevřené rány, rychleji než cokoli obdařeného nohama či křídly. Přesto však bez ohlédnutí věděla, že ji Rudý býk zvolna dohání a blíží se jako měsíc, jako obrovitý chmurný úplněk, jenž vábí z děr zlé tvory. Již cítila bolest zranění, jako by se jí sinalé rohy zabořily do boku."
Díky květnaté mluvě a archaismům, v kombinaci se spoustou metafor a přirovnání, jsem knihu četla poměrně dlouho. Autor doslova do KAŽDÉ věty přidá spoustu příslovců a spojek, po jejichž vyškrtnutí se zhroutí i ta kostra příběhu, neb nezbydou ani klouby. Zezačátku mě to bavilo, jenže po čase to působilo spíše rušivě a tříštilo to celý děj. Ve finále jsem na sebe byla naštvaná, že jsem si zkazila moji dětskou představu filmu, kterou miluji dodnes.
V letech kdy to vyšlo šlo o hit, protože stačilo, že tam jsou jednorožci, magie a další pohádkové motivy. Do dnesní doby se kniha příliš nehodí. Na rozdíl od Malého prince si ji tak už nikdy neplánuji znovu číst. A mrzí mě, že jde o tak průměrnou a nudnou knihu, ve které se vlastně absolutně nic neděje. Ano, autor vypráví poeticky, hraje si se slovy a často filosofuje, ale tak nějak je to na úkor gradace děje a rozvoje postav.
I tak je pro mě tahle kniha jistou melancholickou připomínkou jednak mého dětství, ale především připomínkou lidské smrtelnosti a ohavnosti. To, že chceme vše jedinečné ukrást, rozebrat na malé kousíčky a ty pak zadupat do země, dost často jen kvůli strachu z neznámého, to se nemění. Hodnotím 2,5/5* a jsem ráda za přečtení, přeci jen je to fantasy klasika...
Zvláštní kniha. Nemůžu říct, že bych jí propadl, že bych byl ohromen, ale přesto se v tom poeticky a lyricky psaném metaforickém textu skrývá těžko uchopitelné kouzlo a melancholie, kvůli nimž nebylo možno knihu odložit...
Po jazykové stránce velmi příjemná pohádka. Spousta lyrického textu umocněna tím, že zde vystupuje jednorožka. Ta jednoho dne vyslechne ve svém stále jarním lese dva muže a vydá se do světa hledat své druhy. Cestou samozřejmě potká mága, pomocnou ženu, zlého krále i hrdinu. Příběh je to poetický, popis míst v pravdě básnický. Ovšem nejlepší je ten druhý příběh Dvě srdce. Tam gryf žere malé děti, ale jedno dítě se nedá a my se tak dozvíme, co bylo dál za “ a zazvonil zvonec a pohádky je konec.
No jsem poslední nebo co? Příběh jednorožky který je docela jednoduchý jeden mág a držkatá paní , pric (král) Lír a prokletý Moran. Nejvíce mě ale pobavila až na konci Zuzu a příšera živící se malými dětmi.
Tento príbeh som si chcela prečítať už roky a tak som bola veľmi rada, keď som zistila, že (konečne) vychádza aj v slovenčine a ešte s takou krásnou obálkou. Taktiež ma potešil úvod od Rothfussa, po ktorom som mala pocit, že tá kniha bude ako stvorená pre mňa (jeho sériu Príbeh kráľovraha zbožňujem, aj keď na pokračovanie čakám už 12 rokov). Ale zjavne som sa mýlila a nebola to kniha pre mňa. Vôbec ma nenadchla a príbeh mi ani veľmi nedával zmysel. Bolo v ňom všetko a v podstate nič. Ako čítalo sa mi to dobre, rýchlo, ale keď som si od čítania chcela dať na chvíľku pauzu, tak som sa ku knihe nevrátila aj celé hodiny, pretože tam nebolo nič, čo by ma k nej lákalo naspäť. Žiadne napätie. Pre mňa dosť nudné postavy. Slabý záporák a aj zápletka. V podstate som si užívala iba štýl, akým to je napísané, kvetnaté prirovnania, zaujímavé opisy, a to je asi tak všetko. Mrzí ma to, lebo som si myslela, že sa mi naozaj bude páčiť, ale pre mňa to bola úplne priemerná kniha, ktorá toho vo mne zanechala veľmi málo.
Bohužel již notně zastarale...kdo se rad rochni v kvetnate proze plne prirovnani, bude si lebedit. Me osobne to prijde moc. Ne nadarmo to Rothfuss uvadi jako svou hlavni inspiraci...jeho knihy trpi stejnym neduhem. V dobe vydani to muselo byt ale supr a pro decka dobre...Pribeh a postavy jsou takovy prumer ktery neurazi, ani nenadchne.
The unicorn lived in a lilac wood, and she lived all alone.
Jak bláhově jsem si myslela, že Poslední jednorožec bude kniha na dva večery, ze dvou večerů se hnedle vyklubaly dva týdny. Tahle melancholicky bláhová podivnůstka doslova čaruje se slovy a metafory i odkazy zasévá do každého odstavce. Hraje si s humorem i pokrytectvím, dívá se pravdě do očí a rozbíjí se o realitu, která jaksi úsměvně souzní s pohádkou.
Nemůžu s jistotou tvrdit, že jsem v tom moři lyričnosti nechala celé srdce, ale šrám jsem jisto jistě utržila.
Animovaný film na motivy Beaglova románu pro mě byl v dětství doslova kult, takže jsem si tuhle knihu, značně těžce sehnatelnou, dřív nebo později MUSELA přečíst. (A když říkám kult, myslím tím kult: jako malá jsem hluboce věřila, že jednorožce vězní král Moran. Eh, pořád v to vlastně věřím. :))
Nebála bych se říct, že místy je román geniální. Vysloveně kouzlí jazykem:
/Šmendrik nadává:/ „Ty kopče kamení, ty odpade, ty nicko. Nacpu tě bídou, až ti poleze z uší. Srdce ti proměním v zelenou trávu a všechny, cos kdy miloval, v ovce. Změním tě ve špatného básníka se sny. Udělám, že ti nehty na nohou porostou naopak.“
Nápaditost knihy nezná mezí. Třeba popis kouzelného zvěřince Mama Fortuny... nebo zbojník snažící se upoutat pozornost sběratelů lidové slovesnosti baladami o sobě samém. (Musím se podívat, který folklorista je v originále namísto českého Františka Sušila.) Jako bonus dostáváme i jakousi literárněteoretickou sebereflexi textu (třeba Lír skládající sestiny).
Postavy mají ke stereotypům daleko: jednorožka bez emocí, Šmendrik kolísající mezi magií a kejklířstvím, drsně laskavá zbojníkova družka Běta i princ Lír. Krále Morana coby zloducha obdařil autor motivací, kterou lze lidsky pochopit, a hlavně „ho nebavilo být odporně zlý“ — pročež se mu také od hrdinů dostává spíš soucitu než nenávisti. Oceňuji. Ovšem nejlepší je stejně Šmendrik; myslela jsem si to ve svých čtyřech letech a myslím si to i přesně o dvacet let později. =)
Přesto není „Poslední jednorožec“ dokonalý. Pokud jsou dvě slova ze tří metaforou nebo přirovnáním, nutně se to podepíše na čtivosti, nemluvě o tom, že taková dekorativnost už prostě... nadbývá. Tu a tam, ovšem vzácně, Beagle balancuje na hraně kýče. A mně se zdá, že jednou rovnováhu neudržel: „Rohy [jednorožců] brázdily vodu jako duhové stožáry stříbrných korábů.“ — brr, fuj. Většinou to však kompenzuje překvapivým realismem a autenticitou. Například když Běta radí Lírovi, že svoji dámu spíš než hrdinskými skutky získá něčím užitečným a prozrazujícím smysl pro humor.
„Jednorožec“ se mi nečetl snadno a musela jsem si od něj dávat pauzy, ale rozhodně doufám, že jsem ho neměla v ruce naposledy. Snad nejsem až moc ve vleku svojí vášně z dětství, když ho označím za perlu fantastiky a právem za žánrovou klasiku.
Čekala jsem jednoduchou pohádku, kterou zhltnu během jednoho večera a budu se u toho tupě usmívat. Namísto toho jsem dostala poetický, hloubavý příběh se silně melancholickým až tragickým vyzněním. Jakousi středověkou alegorii okořeněnou lehce humorem, který mi došel vždycky až za chvíli. A já s k němu musela vracet. Komplikované jazykové jevy kráčely ruku v ruce s docela hutným, archaicky působivým stylem psaní a z té malé knížky se stalo náročnější čtivo na několik dnů. Jde o jeden z nejdůležitějších románů v historii fantasy, který naráží na několik závažných filosofických témat. Dočkal se prazvláštního animovaného zpracování, (s japonskými tvůrci a dá se považovat za jakési první anime), a stal se i jedním z klíčových děl, na kterých známí teoretici zkoumali základy klasické fantasy. Autor se ještě několikrát k motivům nejkrásnějšího mytologického tvora – jednorožce vrátil.
Čím dlhšie o tejto knihe premýšľam, tým viac v nej nachádzam. Je to úžasný príklad krásne napísanej knihy, v ktorej je nutné čítať medzi riadkami. Je plná posolstiev a krásnych myšlienok, ale aj metafor. Emocionálny zážitok umocnila najmä novela Dve srdcia. Myslím, že bez nej by som mala pocit, akoby knihe dačo zásadné chýbalo.
Už teraz sa teším, ako sa ku knihe vrátim.
Jednorožčí klisna si jednoho dne uvědomí, že už velmi dlouho nepřišla do styku s někým svého druhu. Proto se rozhodne vydat se na výpravu, aby zjistila, co se s ostatními stalo. Postupně zažívá různá dobrodružství a potkává lidi, kteří se stanou jejími společníky. Autor často v knize používá různé alegorie a parodie, přesto je příběh vyprávěn pohádkově. Nejedná se však o pohádku pro děti. Přestože má kniha jen pár stovek stránek, děj je volný, pomalý, nikam nespěchá.
Trochu hůře se mi ke knížce vracelo. Ale příběh sám o sobě je prostě nádherný!
Krásný pohádkový příběh v knižní i filmové podobě, který milovala moje dcera, kdyz byla malá. Takže nostalgie za pět hvezd. :)
(SPOILER) Tak zvláštně bolí a přitom hřeje. Ambivalentní jako sám koncept posledního jednorožce, na kterého nikdo nevěří.
Jako na houpačce. Některé pasáže mi přišly naprosto geniální a některé zase... divné. Chvílema jsem měl nutkání to přestat číst a chvílema jsem se nemohl nabažit skvěle a vtipně napsaných rozhovorů a opravdu hezkých nápadů a popisů. Co mě trochu taky naladilo na jinou vlnu než asi mělo, byla obálka, která mě vždy před čtením silně ovlivní, a díky které jsem očekával spíše fantasy, nežli pohádku (četl jsem vydání z roku 1997). V závěru jsem si pak vůbec nebyl jistý, jak ohodnotit a přikláněl jsem se k lepšímu průměru, nakonec ale mírně nadhodnotím a dám trochu horší čtyři hvězdičky, především díky hezké myšlence a někdy skoro až Pratchettovskému humoru.
Som si povedal, že túto knihu nebudem hviezdičkovo hodnotiť. Je peknou ukážkou toho, ako sa dá so žánrom pohrať. Striedanie atmosféry a nálady nemôže každému sadnúť. Aj ja som mal pri čítaní rôzne pocity. Od totálnej fascinácie po občasnú nechuť čítať ďalej. Vo výsledku sa mi tá hra na rôznorodosť páčila. Preto si myslím, že pre každého, kto berie fantasy trochu vážne, je to povinnou literatúrou. Kvůli sečtělosti. Pre tých, ktorí do fantasy lovíšť zablúdia len občasne, jedno varovanie: Je to rozprávková oddychovka, ktorá pravidelne a rada zabúda, že je rozprávkou a oddychovkou. Aaaalebo - je to úplne ináč;-))))
Krásná kniha. Některé části jsou geniální a některé trochu slabší. Klasika, autor umí psát a překladatel si dal záležet (viz Bard speciál), ale až tak na větvi jsem z ní nebyl.
Autorovy další knížky
| 1997 |  Poslední jednorožec |
| 2011 |  Poklidné a tiché místo |
| 2017 | V Kalábrii |
| 2019 | Poslední jednorožec (komiks) |
| 1999 | Bard speciál |
Priznám sa, že tento jedinečný literárny skvost ma nepochopiteľne obchádzal až donedávna a ja nerozumiem... ako je to možné?! O to viac ma teda teší, že som sa k nemu nakoniec predsa len dostal.
Posledný jednorožec je absolútne výnimočné a čarovné dielo, ktoré je svojim spracovaním vhodné ako pre deti, tak aj pre dospelých. Nájdete tu veľa zjavných, ale aj trocha ukrytých myšlienok, ktoré naozaj stoja na zamyslenie a hlbšie úvahy. Nepoznám originálny text, ale aj zo slovenského prekladu je cítiť, aký je nádherný a osobitý. Spôsob vyjadrovania postáv, ale aj opis samotný je ako žiaden iný. Štylizácia a jazyk autora zabezpečujú čitateľovi veľmi rýchle a plynulé čítanie. Príbeh žije svojim životom a vy tak poľahky otáčate jednu stranu za druhou, aby ste sa v plnom očakávaní dozvedeli čo sa bude diať ďalej.
Obdobie, v ktorom sa dej odohráva tu presne vytýčené nemáme, ale to napokon ani nie je podstatné. Je to cesta Jednorožca, teda pre väčšinu kobyly, a tiež čarodejníka Šmendrika či drsnej Molly, ktorí nehľadajú len odpoveď na otázku či je na svete už iba posledný jednorožec, prípadne, kde sa podeli všetky ostatné... V prvom rade, hoci si to sprvu asi neuvedomujú, hľadajú samích seba!
Cestou tak narážajú na rôzne strasti, vážne i vtipné príhody či postavy, ktoré ich zavedú až ku obávanému kráľovi Hagardovi a jeho hrôzostrašnému ohnivému býkovi.
Toto fantasy je nadčasovým počinom, ktorý bavil deti, tínedžerov a dospelákov pred rokmi, baví ich teraz, a zaiste ich bude baviť aj naprieč budúcnosťou. Každá generácia či veková skupina si v príbehu nájde to svoje. Nehovoriac o tom, že @slovart_vyd sa tu môže hrdiť naozaj okulahodiacou pevnou väzbou, ale tiež krásnym chrbtom a ešte krajšou oriezkou. V mojom prípade rozhodne nejde o prvú a poslednú knihu od P. S. Beaglea!
Ak ste teda knihu nečítali, napravte to. Ak ste ju už čítali, prečítajte si ju znova! Čítajte ju sebe, deťom, vnúčatám... alebo ju niekomu darujte. Ani v jednom prípade tým nič nepokazíte!