Poslední léto
Dorota Ambrožová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535572/bmid_posledni-leto-660d5cde6e101.jpg
4
97
97
Provokativně drzá zpověď mladé dívky o komplikovaném čase dospívání. Zapovězená láska, vymezování se vůči učitelům i rodičům, sny a naděje, které nevyhnutelně naráží na realitu. Jak dospět a najít vlastní cestu, když k vám ti, od nichž čekáte odpověď, nejsou upřímní?
Přidat komentář
Knihu jsem přečetla za 2 dny. Opravdu se čte rychle... S mnohým, co zde bylo již napsáno souhlasím. Hlavní hrdinka z počátku na zabití, protivná puberťačka, později rozervaná mladá slečna, která hledá samu sebe... Ale dokázala jsem se do ní vcítit, zejména co se týče zamilovanosti do staršího, zkušenějšího muže - doktora. Celou dobu jsem čekala, jak se to mezi nimi bude vyvíjet. Ale ke konci už jsem pak fandila literátovi... Škoda, že ten konec byl takový otevřený, hrozně mě zajímalo jak to celé dopadne, jestli se třeba nakonec uživí malováním, zůstane s literátem v zahraničí apod.
Závěrem musím říct, že jsem četla už lepší knihy, ale byla to příjemná víkendová oddechovka.
Na tuhle knihu jsem narážela všude a každý ji chválil... prý dokonalý pohled na dnešní rozpoložení a život dospívajících. No, nevím, buď jsem už moc stará, nebo jinak vychovaná. Hrdinka mi přišla úplně nesnesitelná, prostě na pár facek! A ta její místy až vyčpělá posedlost starším chlápkem mě akorát vytáčela. Ne že bych ji v tomto nechápala, ale copak jí stačilo to, co jí nabídl? Mohla si sama sebe vážit... Toť otázka? Já holt vyrostla na Lanczovkách, což byl taky brak, ale aspoň zábavnej. Tohle se táhlo jako sopel. Ale furt to bylo o stupeň lepší než Adéla H od A. Novotného, a to musím při hodnocení brát v potaz.
Za mě prostě průměr, nesdlím to nadšení kritiků ani čtenářů. Takových knih jsem četla stovky. A přijde mi trochu ulítlé vyzdvihávat, že kniha neřeší sociální problémy. Ale co čekat od české literární kritiky...
Není to špatná kniha, ale není ani nijak výjimečná...
Byla jsem mile překvapena, dobře napsané, přineslo mně vhled do myšlení a konání dospívajících a díky této knize dokážu lépe pochopit životní styl některých mladých. Hlavní hrdinka je chytrá, ale chybí jí nadšení pro cokoliv, nechává svůj čas plynout a o nic neusiluje. Oceňuji na autorce schopnost popsat tak věrně psychiku hrdinky.
Kniha bezesporu čtivá a tematicky pozoruhodná, byť slohově a jazykově nikterak bravurní. Zpočátku mi to přišlo jako taková svérázná variace na Lolitu, dost mi tam chyběla hlubší introspekce, nastínění prapříčin a pohnutek jednání, motivací a myšlenkových pochodů postav. Ve druhé části knihy jich přibylo, ale i tak šlo autorce spíše o dějovou linku, jež ovšem má tu slabinu, že se odvíjí přerývavě, pomáhá si různými skoky a zvraty, ne vždy logickými či zcela uvěřitelnými. Nikdy jsem pochopitelně nebyl v kůži ani hlavě náctileté dívky, náklonnost ke starším mužům a jiné popsané zmatky z vlastní zkušenosti neznám, proto jsem za toto téma autorce vděčný. Zároveň mám ale pocit, že pro to, aby mi umožnila lépe tyto emoce, stavy, způsob uvažování a jednání pochopit, vcítit se do nich, tj. spoluprožít je s hrdinkou, mohla udělat víc. Určitě však bude zajímavé sledovat, jak se bude autorka tematicky, narativně a stylisticky vyvíjet.
Roky mezi 15 a 25 lety bývají pro mnohé sakra těžkým životním obdobím, Dorota Ambrožová je dokázala popsat bez patosu, navíc čtivým a poutavým jazykem.
"Poslední léto" od Doroty Ambrožové je svěží a upřímný příběh o mladé dívce, která se snaží najít své místo v životě během náročného období dospívání. Kniha odvážně odkrývá vnitřní svět hlavní hrdinky, plný rozporů, snů a vymezování se vůči světu, který jí připadá nespravedlivý a neupřímný.
Hlavním tématem je zapovězená láska, která působí jako katalyzátor pro hlubší zkoumání vztahů s rodiči, učiteli i vrstevníky. Autorka citlivě popisuje složitost dospívání, kdy se sny a naděje mladé dívky střetávají s tvrdou realitou a nedostatkem porozumění od dospělých, od kterých očekává odpovědi.
Doporučuji? Rozhodně ano. Komu? Všem rodičům dospívajících dívek. Pomůže vám tato kniha lépe pochopit vaše dcery? Možná ano, možná ne. Ale zkusme věřit, že jednou bude zase dobře:-)
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
Styl vyprávění dospívající a drzé holky Hanky mi sedl. Možná proto, že některé situace zažíváme u nás doma. Někdy jsem se od srdce zasmála. Naopak některých situací, které ještě přijdou, se upřímně děsím.
Knihu určitě doporučuji a budu se těšit na další autorčinu knihu. 5*
Surový vhled do hlavy dospívající holky. Proč se někdy puberťák chová tak, jak se chová? Během čtení pochopíte, že se pod křehkou slupkou protivný sprostý holky vlastně schovává inteligentní utrápená duše.
Mně se to líbilo. Doporučuji.
Jasně, že nejsou všichni lidé stejní. Ale každá generace má asi nějaké charakteristické rysy, které jsou dány dobou, ve které vyrůstá a formuje se. A myslím si, že Dorota Ambrožová - ať se nám to líbí nebo ne - tu současnou generaci svou novelou popsala velmi výstižně. Neřeší, proč, nepíše obsáhlé rozbory, prostě jen vypráví. Ale je v tom ukryto hodně citu, naléhavosti, smutku a hledání.
Nadšené recenze lžou. Kniha plná zmatků a zmaru. Rozervané, bezvýchodné... S otočením poslední stránky budete přemýšlet, zda má víc problémů hrdinka knihy nebo její autorka.
Musím říct, že mě kniha pohltila. Hana je na začátku příběhu napresdrzku. Ale kdo v patnácti nebyl? Časem zjistíte, že vše je jen póza a že ti nejzranitelnejsi jedinci se skrývají pod suverénní slupkou. Nakonec jsem Hane držela palce, aby se našla, přestala si věci vyčítat. Jazyk i styl vypravování mi moc sedl.
Začátek mě docela chytnul, ale v průběhu a na konci mě to úplně přestalo bavit.
Kniha skvele ubihala, hlavni hrdinka me chvili stvala, chvili jsem s ni soucitila a obejmula bych ji. Skvela jednohubka.
A teda jako matku malych holcicek me desi, ze bych podobny exemplar mela za 10 let mit doma.
Žádný dospívání. Horor to byl. A horší než kdejakej s mrtvolama v pytli :). Ani za zlatý prasátko bych nechtěla mít doma tohle tyranský stvoření. Věčně nespokojená, zpruzená a odmítající Hana. Nenašla jsem téměř nic, s čímž bych se s ní jako člověkem ztotožnila. Od ranný puberty až po dospělost. Snad až na momenty, kdy byla chvíli hlídací tetou. O zbytku ani nemluvě a už vůbec, co se týče vztahu jí samotné a doktora odvedle.
Do půlky jsem se bavila, druhá půlka byla trochu skomírající a prapodivnost Hany mě trochu unavovala.
Ale možná to bylo tím, že jsem čekala určitý zvrat v myšlení. A ten se nekonal. Divná Hana, divnej život, divný všechno. A když všechno, tak tím myslím i nohu od stolu :)
Já jsem tedy upřímně čekala něco úplně jiného. Ani mi to tak nepřipadalo jako zpověď, jako deníkový zápis, co moc nemá hlavu ani patu. Je to psané velmi jednoduchým jazykem, je to čtivé, ale ne ve smyslu, že bych hltala každé slovo, ale vyloženě jsem se i těšila, až budu na konci. Hanka mi přišla jako rozmazlená koza, co se tluče od ničeho k ničemu, nemá žádný směr a cíl a ani ve 20 neví co by vlastně chtěla dělat a co jí baví. Krom občasného odevzdávání se sexu a neustálého kouření. Mám z toho rozporuplné emoce a lehkou depresi.
Bylo mi řečeno, že tahle knížka je drzá zpověď jedné holky. A jako anooo, ale asi jsem si pod tím představila trochu něco jiného? Od knížky jsem prostě vůbec nedostala to co jsem čekala a chtěla, ale zase nemůžu říct, že by mě to nebavilo. Bylo to neskutečně zajímavé a originální čtení, nic podobného jsem asi nikdy nečetla, vůbec nevím k čemu bych to připodobnila. Zajímavé mi přišlo taky to, že knížka nemá kapitoly, ale pouze takové předěly, jednou za čas. Hlavní hrdinka používá hodně "moderní" mluvu, velmi mírně řečeno. Ničeho se tady autorka nebojí, jsou tu sprostá slova, sex, všechno řečeno na plnou hubu tak jak to je, ale to mě na jednu stranu bavilo. Čekala jsem, že se tu budeme motat kolem jednoho léta, ale ono tady je hned několik let života hlavní hrdinky. Respektive těch lét, zbytek roku se vždycky jen tak prolétne a to důležité se děje právě v létě. Bylo to extrémně čtivé, i přes to, že první půlka knížky mě z nějakého důvodu bavila mnohem víc se to četlo rychle, úplně samo, a já jen otáčela stránku za stránkou a nemohla přestat. Chytlo mě to, a to i přes to, že u většiny postav nevíme jak se jmenují. Bála jsem se, že mi to bude vadit, ale vlastně jsem se nad tím vůbec nepozastavovala. Buď se některá jména dozvíme na konci, nebo vůbec, bylo to rozhodně zajímavé. Zajímavá tady byla i láska. Já bych vám vlastně nedokázala říct o čem tahle knížka je, ani kdybych chtěla. Nemá úplně souvislý děj, ale láska je jednou z věcí, která je tu důležitá. Ale opět, není to nic typického, je tu velmi zvláštním způsobem zakomponovaná. Trochu mě mrzelo že to bylo tak zvláštně zakončené, jako kdyby mi najednou někdo nedal další stránky. Chápu ale, že tímhle stylem vyprávění by se taky dalo pokračovat ještě x stovek stran, takže to vlastně dávalo smysl. Já mám z téhle knížky velmi rozporuplné pocity. Nevím jestli můžu vyloženě říct, že bych jí doporučila, ale jestli autorce vyjde něco dalšího, klidně si to přečtu. Nebude to pro mě nejočekávanější knížka roku, ale když se mi dostane do ruky, ráda jí dám šanci.
Drzé a provokativní. Přesně tyto dvě slova vystihují příběh, který vám kniha Poslední léto přináší. Je to zpověď mladé dívky, která se snaží prokousat nelehkým období dospívání. Někdy to jde lépe, jindy to je na houby. První lásky, vztah k rodičům i učitelům, hledání vlastní cesty, a hlavně sama sebe, což rozhodně není snadné, obzvláště v dnešním světě, kde je tolik možností.
Rošťácká „patnáctka“ vás pustí do svých myšlenek a pocitů. Ukáže vám, co je pro mladé dívky důležité, i jak berou rady starších a zkušenějších. Místy vás pobaví, jinde dojme, ale někdy třeba i naštve. Autorka si nebere servítky a přináší nám vše bez příkras, rovnou z hlavy puberťáků a dospívajících.
Sledujeme zde vývoj hlavní hrdinky, jak se mění její názory a priority, kam jí zavede cesta života. V příběhu se dotkneme spousty důležitých témat, i když dospívání je samo o sobě občas vážné a nelehké.
Na začátku jsem vůbec netušila, kam nás příběh zavede. To, co jsem nakonec dostala, předčilo mé očekávání. Neskutečně jsem si užívala autorčin styl. Bavila mě každičká stránka, každičká věta. Je to svěží, svižné, má to spád. Příval slov se na nás valí jako řeka, bere vás s sebou a nepustí. Nádherné věty, úžasné přirovnání, prostě skvělé! Toto že je prvotina autorky? Opravdu smekám a potřebuji víc!
Co od knížek očekávám? Emoce! Tady jsem jich byla plná. Neprožila jsem sice to samé, co hlavní hrdinka, ale tak silně se mě to dotklo, až jsem měla místy pocit, že to byl ůj život. Chvíli jsem se v ní našla já za mlada, jindy jsem v ní viděla mou dceru za pár let. Je poznat, že autorka ví, o čem píše a že je to příběh ze života.
Pokud milujete v knihách zmínky o jiných knihách, tak i tady si přijdete na své. Já si při čtení hned přidávala na seznam uvedené knížky. Autorka mě v textu tak navnadila a inspirovala, že si je musím pořídit.
Na tuto knížku budu myslet ještě dlouho po přečtení a je to jedna z těch knih, které si rozhodně potřebuji přečíst ještě několikrát.
Poslední léto
Kniha o dospívání, ve kterém jsem se já úplně nepoznávala, možná v nějakých fragmentech. Nicméně číst to jako novopečená matka dcery, místy mě to dost vyděsilo.
Hlavní hrdinka je drzá, provokativní, ztracená, místy otravná. Vážně jsem měla chuť s ní zatřást.
Nejvíc sympatická mi byla, když se nechala pohltit malováním kávových zrn.
Z knihy nadšením neskáču, a upřímně to obrovské nadšení kolem ní úplně nechápu. Nicméně mě opravdu bavila strohost jazyka a celkově autorčin styl. Knížka se četla lehce a měla skvělý spád. Jenže tím, že jsem se nedokázala naladit na rozervanost hlavní hrdinky, ač se podařila autorce skvěle vystihnout, mnou ta kniha jen prolítla a nic hlubšího nezanechala. To ale nemění nic na tom, že pokud Dorota Ambrožová napíše něco dalšího, já si to přečtu, protože tohle byla výborná prvotina.