Poslední nosorožec
Zuzana Beranová
Eva přijíždí do Zimbabwe se svým manželem Vladimírem, ošetřovatelem zvířat, který sem převáží poslední zdravý pár vzácných nosorožců bílých, jimž hrozí vyhynutí. Afrika je poslední záchranou také pro Evu, která si od exotického dobrodružství slibuje vyřešení svých problémů. Vladimír je však zcela pohlcen prací. V době epidemie cholery se Eva při pomoci nemocným sama nakazí, život jí zachrání místní lékař a z původně „profesionálního“ vztahu se nepozorovaně stává milenecký poměr. Vladimír si až příliš pozdě uvědomí, že Evu nenávratně ztratil. Balí si nejnutnější věci, včetně zbraně, a odhodlává se k absurdnímu plánu, který je v rozporu se vším, čemu doposud věřil. Dává mu však naději, že zachrání jak nosorožce, tak svůj vztah. Eva se však již dostala do bodu, z něhož není návratu. Další podmanivá kniha Zuzany Beranové nás tentokrát zavede do Zimbabwe, kde na pozadí boje o přežití vzácného druhu nosorožce sledujeme boj o záchranu jednoho vztahu.... celý text
Přidat komentář
Líbil se mi popis nemocí, při mých cestách po světě v takových oblastech jsem se taktéž nakazila cholerou, bylo to popsáno velmi autenticky. Pěkný příběh.
Hodnocení někde kolem 3,5 hvězdičky. Velmi autenticky popsaný život v Zimbabwe, některé kapitoly byly hodně kruté. A velmi mě překvapil celý závěr knihy. Zajímalo by mě, jestli je příběh aktuální i do dnešní doby.
Zajímavý pro mě byl jen popis prostředí. Ty vztahové věci jsem tomu příběhu teda moc nevěřila.
Kniha se mi nelíbila. Dočetla jsem ji jen proto, že se mi hodí do Výzvy. Kapitoly byly chaotické, hlavní postavy nesympatické. Celkově mi příběh neseděl, námět nebyl špatný, jen špatně uchopený.
Námět nebyl špatný, avšak stylizace knihy a hlavní postavy me bohuzel vůbec neoslovili.
Zpočátku mě kniha zaujala, ale to se změnilo a kniha mě spíše zklamala.
Je potřeba se připravit na brutální popis toho, co se v Africe a zřejmě nejen v Zimbabwe dělo a děje dosud. To mi přijde na knize poutavé, nicméně ne, že bych potřebovala číst o mučících praktikách. Co mi na knize nejvíc vadilo, byla neprovázanost děje. Kapitoly byly špatně poskládané, až v závěru byly propojující momenty dvou dějů.
Nabývala jsem pocitu, že se stále nic neděje, byly popisovány situace, které mi do děje nezapadaly. Vysvětleny byly v závěru, ale chybělo logické dovysvětlení, či dopsání příběhu.
Nesedl mi ani charakter hlavních postav. K tomu se domnívám, že autorka neumí propracovat charakteristiku postav. Také bych čekala i v průběhu děje lepší popis přírody Afriky, ne jen politického vedení.
Pokud byl autorčin záměr zapracovat na popisu stavu v africkém Zimbabwe, účel to splnilo. Člověk si odnáší pocit brutality. Nicméně mi chybělo ukotvení děje do nějakého časového období. A některé zoologické informace mi přišly nepříliš přesné (mám vystudovány základy zoologie), proto je pro mne důvěryhodnost nějakých dalších informací na hraně.
Očekávala jsem od knihy něco jiného.
Knihu bych si znovu nepřečetla.
Přečetla jsem knihu za necelé dva dny, nedalo se od ní odtrhnout. Syrový příběh zvířat a lidí .
Je to neskutečně silný příběh, napsaný tak reálně, že to ve skutečnosti všechno prožíváte s hrdiny knížky. Doufám, že bude pokračování. Už dlouho jsem nečetla tak skvěle napsanou knížku. Stejně tak Všechny vůně Afriky. Obě jsou pro mě TOP a budu se k nim vracet.
Popis politické a životní situace v Zimbabwe byl velmi zajímavý, ale na můj vkus některé kapitoly až příliš brutální. Zápletka ohledně manželského páru mě až tolik nenadchla. Poměrně depresivní kniha.
Kniha se mi líbila pro popis prostředí, vyjádření ohledně politické situace a vztah k zvířatům. Děj ohledně manželského páru mě spíše deprimoval. Chyby byly na obou stranách. Celkově jsem si knihu ráda přečetla, ale vracet se k ní nebudu. Otevřeně ukazuje to zlé, což je dobře, ale mě to deptá. Takže jednou stačí. Určitě doporučuji k přečtení.
Autorovy další knížky
2013 | Všechny vůně Afriky |
2007 | Setkání se smrtí |
2015 | Poslední nosorožec |
1999 | Italská kuchyně - dr.Oetker |
2022 | Dlouhé safari z Opavy do Keni |
Z knihy jsem byla nešťastná. Asi jsem myslela, že to bude něco ve stylu filmu "Austrálie". Místní život, nemoci, politika atd. bylo to hezky popsané, a pro milovníky Afriky určitě. Ale nejvíce mě iritovaly postavy a jejich činy, rozhovory, rozhodnutí. Eva tam o sobě tvrdí jaká není vzdělaná žena, ale když zjistí, že by mohla být těhotná, tak chce jít dobrovolně pomáhat do polní nemocnice léčit choleru? Jak to asi mohlo dopadnout že .. :) A takových nesmyslných věcí je tam více. Dočetla jsem jen proto, že nesnáším nedočtené knihy. A nakonec jsem si řekla "Dobře vám tak!" :)