Poslední píseň z Isfahánu
Naïri Nahapétian
Šáh padl a Islámská republika zakázala ženám zpívat na veřejnosti. Roxana, známá popová zpěvačka, musela z Íránu uprchnout. Přesto se však ještě jednou po letech vrací do rodného města Isfahánu, aby tam potají uspořádala svůj poslední koncert. Její mrtvola je nalezena v opuštěném divadle......... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem přečetla díky uložení v knihovně v oddělení Doporučená četba. Zajímavý příběh, které by šel určitě více rozvést a doplnit, a tím z toho udělat hlubší příběh, přišlo mi to takové jako psané z rychlíku.
O fascinující detektivní thriller se v tomto případě rozhodně nejedná, spíše jde o jakousi rádoby-detektivku odehrávající se v Íránu. O životě v těchto zemích už byla napsána spousta daleko zajímavějších knih, samotný příběh i popis hlavních postav byl nezajímavý, a číst tuto knihu pro mne byla naprostá ztráta času.
Někdy si knihu koupím, protože se odehrává v prostředí, které je pro mě lákavé. Potom se nejvíc těším na to, že mě autor tímto prostředím prostřednictvím románu provede. Někdy se nechám ovlivnit výtvarně pěkně provedenou obálkou. Při výběru Poslední písně z Isfahánu rozhodly oba tyto momenty. Obálka je sice hezká, ale o Iránu jsem se z textu nedozvěděla mnoho. Ani po přečtení knihy nevím, jaké to je zde žít. Samotná detektivka byla poměrně ubohá. A tak jediným přínosem pro mě bylo, že jsem si prošla dějiny Iránu na Wikipedii a prohlídla si mapu a fotografie Isfahánu – za to ale nelze autorce poděkovat. Nevím, jestli má smysl podobné románové pokusy vůbec překládat do češtiny.
V podstatě souhlasím s komentářem níže. Docela se mi teda zamlouvalo nahlédnout do nálady současného Íránu, alee všechno ostatní stálo za starou belu.
Nie je všetko zlato, čo sa blyští, ani koňak, čo kôň vyš... Veď to poznáte. Poslední píseň z Isfahánu je tiež takýmto krokom vedľa. Detektívny príbeh je jednoduchý až hlúpy. Postavy úplne ploché, bez vlastnej histórie, emócií a akejkoľvek snahy získať si čitateľa. Skoky z miesta na miesto, kde sa v tom istom čase nachádzajú rôzne postavy, ktoré mali mať zrejme za úlohu zdramatizovanie deja akurát miatli. Iránske reále a pohľad do života v tejto zaujímavej blízkovýchodnej teokracií, ktoré mali byť v podaní lokálnej autorky akousi nadstavbou detektívneho príbehu sú iba hlúpou kulisou. O každodennom živote v Iráne sa zo stručných správ v dennej tlači dá dozvedieť viac, ako z tejto knižky. Tendenčný pohľad na život v krajine za prezidenta Ahmadinedžáda mi evokoval správy z Ruska z pera pani Petry Procházkovej. Je mi ľúto, že musím písať takýto negatívny komentár, no čítať Poslední píseň z Isfahánu je čistá strata času. Aby som len nehanil, obálka knihy je, ako tradične u vydavateľstva Host, perfektná. Za tú si knižka jednu hviezdičku zaslúži.
Tato kniha mě opravdu zklamala.