Poslední prušák
Charles Messenger
Biografie polního maršála Gerda von Rundstedta (1875-1953) Portrét nejznámějšího důstojníka pruské vojenské tradice, který se stal díky účasti v jedné z nejdůležitějších bitev druhé světové války (ofenzíva v Ardenách 1944) vděčným objektem médií.
Literatura naučná Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 1998 , BooksOriginální název:
The Last Prussian: A Biography of Field Marshal Gerd Von Rundstedt, 1991
více info...
Přidat komentář
Skvělá monografie německého polního maršála. Vzhledem ke své slabé paměti ve mě utknou dvě věci : Naprosto neuvěřitelný popis byrokracie po Rundstedtově zajetí (kdy se například léta nemohl dostat ke svému důchodu, denacifikace a soud/nesoud). A zajímavý by byl námět na film podle útěku německého pilota Franze von Werra, který utekl z Kanady přes Spojené státy a Mexiko a podařilo (!) se mu dostat zpět do Německa ...
Celkem nezaujatý pohled na druhého nejstaršího německého polního maršála, který i přes pokročilý věk dokázal úspěšně čelit náporu spojenců. Kniha je doplněna o velmi dobrou mapovou přílohu (někdy však naprosto nesmyslně zařazenou - mapa k Vylodění v Normandii je v kapitole Rusko 1941).
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) životopisy, biografie osobnosti 19.-20. století vojevůdci, vojenští velitelé Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 generálové
Autorovy další knížky
1998 | Poslední prušák |
2008 | Hitlerův gladiátor |
2014 | Velká válka |
2005 | Druhá světová válka |
Gerd von Rundstedt (1875 až 1953) byl jeden z nejschopnějších německých velitelů za druhé světové války. Knížka velmi detailně rozebírá nejen jeho působení během obou světových válek, ale i před nimi a po nich. To bych také považoval za hlavní výhodu knihy, snaží se opravdu o komplexní pohled. Je v ní například solidně rozebráno, jakým způsobem probíhala příprava velitelů na vojenských školách a vůbec jak byli vnímání vojáci v Německu. V době, kdy Rundstedt studoval, byli vojáci považováni za privilegovanou vrstvu se značným sociálním statusem (v porovnání s ostatními zeměmi). Dalším charakteristickým znakem byla náročnost studia, tříletý kurz, který byl určen pro důstojníky, s nimiž se počítalo na vysoké vojenské pozice, dokončilo cca 20 % (Rundstedt samozřejmě mezi nimi). Hodně mě překvapilo, že zároveň byli během studia pod drobnohledem, sledovalo se i jejich chování, dá se říci, že byli „kádrováni“, psaly se posudky, vybírali se ti, u kterých se počítalo s vysokými vojenskými pozicemi. Autor čerpal z mnoha zdrojů, a to včetně osobních dopisů. Poslední část knihy se pak věnuje jeho zajetí a otázce viny či neviny za válečné zločiny.
Knížka je doplněna fotografiemi, najdeme v ní i mapy jednotlivých válečných front (bohužel jim tam asi řádil nějaký redakční šotek, protože ty mapy nejsou umístěny v textu, kam by měly patřit). Celkově je to hodně zajímavý pohled na německé velení, v němž jsou zachyceny značné rozpory mezi Hitlerem a mnohými generály (slovíčko ústup Hitler ve slovníku neměl).