Poslední rodina v Anglii
Matt Haig
Nevšední psychologický román anglického autora se zamýšlí nad stavem rodiny a rodinných vztahů v současných společenských podmínkách v příběhu krize typické středostavovské anglické rodiny. Tradiční anglická rodina se dvěma dospívajícími dětmi je spolehlivým zázemím i pro rodinného psa. Princ, labrador s vyvinutým smyslem pro povinnost, má poslání chránit rodinu za všech okolností a dělat všechno pro to, aby zabránil jejímu rozpadu, což je zakotveno i v pradávné psí úmluvě, kterou právě labradoři poctivě dodržují. Dlouho nemá se svým posláním žádné problémy, ale děti dospívají, prarodiče stárnou a manželé si pomalu zevšedněli a mají svá tajemství. S příchodem nových sousedů dochází ke katarzi vztahů a pro Prince nastanou problémy, které mu přerůstají přes hlavu. Pohled na nezadržitelný rozpad rodinných vztahů z perspektivy vrcholně zainteresovaného pozorovatele, který může sledovat blížící se tragédii a zasáhnout jen podle omezených možností, je citlivý, nenásilný a v celkovém pojetí i ve výsledku originální. ... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , ArgoOriginální název:
The Last Family in England, 2004
více info...
Přidat komentář
Matt Haig oddechovky nepíše, kdo ho zná, tak to ví. :). Pro mě oblíbený autor, umí se lidem a jejich povahovým vlastnostem podívat na zoubek. Nezklamal mě ani tentokrát. Příběh jedné anglické rodiny z pohledu psa je hodně netradiční, ale zajímavé. Bavilo mě to, teď si dávám pozor na naši hafu a přemýšlím, co se jí tak asi honí hlavou a jestli na nás dává pozor. Tahle knížka je nedoceněná a spoustu lidí odradí právě pes, který příběh vypráví, ale nenechte se zmást, je to dobrý psychologický příběh.
Předesílám, že k té knize jsem přistupovala jako k oddechovce, od které jsem moc
nečekala....Ale vlastně to bylo horší, než jsem předpokládala...Ten příliš jednoduchý
styl psaní a především přiblblé dialogy(psů) ,které patří leda tak do přiblblých déčkových
filmů....no páni, škoda papíru, fakt, nechápu, že to před lety vydalo Argo...
1 hvězda za pár vtipných momentů.
S odstupem času je patrné, že Matt Haig měl talent už jako mladej kluk. Jen je prostě nešťastná ta kombinace s mluvícím psem a rodinným dramatem dohromady.
Anebo prostě já jen nesnáším utrpení psů a zbytečně mrtvé psy. Takže se mi to vlastně nelíbilo, i když základ je i z mého pohledu dobrý.
nemám rád knihy,, kde se pes prezentuje jako zavázaný člověku, kde je správné, když za něj zemře. Podle mne je to naopak, člověk je zavázán psu a i jiným zvířatům, věděl to Malý princ, měli bychom to vědět všichni. Takže mne četba o to, co jsou psi - i když jen labraoři - povinni pro člověka udělat a strpět., mne jen rozzlobila.
(SPOILER) Tak nevím, zezačátku jak pohádka pro děti a pejskaře a pak takový temný konec. Začínám se trochu bát svého psa.
Z knihy mám rozporuplné pocity. Četla se dobře, zápletka také nebyla špatná. Ale ke spokojenosti, či čtenářskému uspokojení mi něco chybělo.
Navíc to neustále opakování o úmluvě bylo dost "otravné". Ač chápu, že na ní to bylo založeno..
Jako kynolog jsem samozřejmě musela knihu mít - líbil se mi styl vyprávění života labradora a jeho snaha zachránit rozpadající se rodinu. Ale promluvy o zákonech labradorů byly trošku unavné.
Nevím proč, ale čekala jsem, že půjde o dojemný lehce komický příběh. Proto jsem taky zažila mírný šok, který ale nebyl nepříjemný. Je pravda, že určité scény mi přišly lehce "ulítlé", ale celkový dojem není špatný. Popravdě jsem knížku nedokázala odložit, protože mě zajímalo, jak to ten labrador nakonec vyřeší. Vyřešilo se to tak, jak se to vyřešilo. Ne vždy Popelka najde svého prince a ne vždy Princ zachrání Rodinu.
Zrovna jsem knihu dočetla. Mám z ní silný pocit, že je třeba vážit si rodiny, partnerství, protože pes to opravdu nezachrání, ač se snaží sebevíc... :/ Určitě stojí za přečtení. Moc se mi líbilo vyprávění z pohledu psa.
Líbil se mi nápad knihy psané z pohledu psa. I když jsem dostala asi méně, než jsem očekávala. Neříkám, že se jedná o špatnou knihu, ale i když se mi četla dobře, něco mi na ní zkrátka chybělo.
Knížka se mi líbila, ale je hodně smutná ne pro tragický konec labradora, ale pro rozklad rodin - pro to, jak jednoduše si lidé mohu nenávratně zničit to, na čem jim v životě záleží.
Jen parafrázuji Prince:
lidé, na rozdíl od psů, nejsou schopni potlačit své pudy....
Kdoví, asi jsem od téhle knihy čekala příliš. Už mě štvalo, když na každé druhé straně bylo připomenuto, že rodinu drží pohromadě labrador. Zápletka v rodině byla zajímavá, pohled psa většinou nudný. To spíš měl být vypravěčem otec nebo syn rodiny.
Nápad zajímavý, děj předvídatelný, konec rozporuplný. Trochu mě znechutilo například to, že skoro na každé stránce se musím dozvědět, že si Princ očichal něčí rozkrok. Jo, je to pes, tak proč to pořád tak zdůrazňovat...
Kniha se mi líbila hlavně netradičním vypravěčem - pes málokdy popisuje lidský svět. Navíc bylo zajímavé sledovat, jak labrador dodržuje "psí úmluvu" a mezmezně věří ve své poslání. Tím, že je to kniha ze současnosti, tak je velmi srozumitelná. Toto knihu jsme si nechala a budu se k ní vracet.
Štítky knihy
psi partnerské vztahy manželství rodinné vztahy psychologické romány rodiče a děti
Autorovy další knížky
2022 | Půlnoční knihovna |
2018 | Vězeň času |
2011 | Radleyovi – Upíři odvedle |
2016 | Důvody, proč zůstat naživu |
2022 | Kniha útěchy |
Utrpení. Příběhy vyprávěné zvířaty jsem dávno přestala mít ráda, tohle navíc bylo tak naivní s přízemními dialogy mezi psy. Přílišná personifikace škodí, tečka.