Poslední tečka za Rukopisy
Josef Urban (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/280422/bmid_posledni-tecka-za-rukopisy-Bjr-280422.jpg
4
187
187
Román odhalující šokující pravdu o původu Rukopisu královédvorského a Rukopisu zelenohorského...
Přidat komentář
Nápadité a vlastně i drzé, vzhledem k tomu, že dohady nad Rukopisy byly ve své době dost nebezpečné... Příběh neotřelý, na mě místy až mic chytrý a rychlý, musela jsem zastavovat a zpomalovat, ale jinak to bylo prima čtení.
Velmi zajímavý příběh, o němž autor mluví jako o nové literatuře faktu, tzv. nolitfaku. Kniha je autorovým debutem z roku 1998, jenž tehdy vydal pod svým pseudonymem Josef Urban. Důvod je prostý, aby příběh působil autenticky, realisticky a pravdivě, byla nutná drobná změna jména. Všechny tři podmínky jsou v titulu naplněny, navrch je pak částečně naplněna i podmínka odborného textu. Titul mohu vřele doporučit vaší pozornosti.
Přidám se k Sisssi a pokročím ještě o kousek dál: skvělý nápad, ale proč tohle už dávno nesepsala nějaká autorka, žena?
Bohužel, nestalo se tak, o to větší je můj obdiv a poděkování autorovi. Ale souhlasím s komentářem mol378 - studentům bych knihu asi nedoporučovala, už kvůli úmyslným věcným chybám rozesetým v textu. A což teprve zdejší vylíčení Boženy N.!
"O co horší muselo být zklamání Josefovo - zklamání ze sebe sama? Dokázal si ženy cenit a vážil si jí, ale až po dvaceti letech společného života, kdy na vyspravení společného domu bylo již pozdě. Jak už to u vojáků bývá, citový magacín měl poloprázdný a jen těžko se vyrovnával s prostinkým faktem, že v životě, na rozdíl od kasáren, není na povel dočista nic. Muselo ho to ukrutně trýznit. Domníval se, že se oženil s mladičkou kadetkou, kterou bude přes den cepovat na alarmplacu kuchyně a v noci na parádelplacu ložnice. Ale byl to dvojí omyl. Svobodnice Němcová si ničeho necenila více než svobody, a domácí generál nepotřeboval matku ani tak pro děti, které s Boženou hodlal zplodit, jako pro sebe."
Ve škole jsme se vždycky učili, že RKD a RZH jsou definitivně podvrhy. A ejhle, nyní, po tolika letech se dovídám, že všechno mohlo být jinak! Bylo to docela vtipné, i když konstrukce o Hance a Lindě, jak to všechno s vědomím naší milé paní Betty a paní Magdaleny Dobromily zosnovaly, byla vážně kolosálně absurdní. Vyrobit vlastnoruční neumělá falsa, aby se upozornilo na skutečný historický skvost, to chce velkou fantazii.
Bylo to docela důvtipné ač za vlasy přitažené...a nejlepší ze všeho byl konec.
Mimochodem, jak jsem se jinde dočetla, definitivní tečka za RKD a RZH dodnes udělána nebyla. Jejich pravost by prý mohly ověřit nové sofistikovanější metody než tomu bylo dosud. Tož uvidíme.
Je až neuvěřitelné, kolika lidem po vydání této knihy Hannelore Viertailová a Laura Janowitzová zamotaly hlavu. Hanka a Linda neexistovali. Hanka a Linda existovaly. Vlastně se divím, že tento vtípek někoho nenapadl dřív.
3,5* Asi budu v menšině, když prozradím, že mne na knize ani tolik nezaujala samotná (jakkoli originální) literárně-historická mystifikace, nýbrž "to okolo" - honička s doc. Zemanovou, téměř duchařský zážitek v hospodě, "svědectví" Josefa Němce o své manželce.
Tak tahle urbanovka mě velice bavila!
Rozhodla jsem se sáhnout tentokrát po prvotině, aniž bych tušila o čem bude (opravdu jsem si to s těmi konkrétními rukopisy nespojila).
První kapitola mě trochu vylekala, měla jsem strach, že se tak bude odehrávat celá kniha, ale styl, který nám autor dopřál od druhé kapitoly byl velmi svižný, čtivý a stránky jsem hltala jednu po druhé.
Na to, že se jednalo o autorův debut, tak musím uznat, že se jednalo o propracované dílo, jež předčilo některé pozdější. (Ale jen některé).
A závěr? rozuzlení příběhu? nemohlo dopadnout lépe, klobouk dolů!
Další potrhlá urbanovina, u níž mě mile překvapily grotesktní a pitoreskní momenty zobrazující vlasteneckou společnost i současnou českou filologii v divokých diskokouloidních odlescích. Nejvíce jsem se bavila u čtení dopisu Josefa Němce. Místy jsem se do čtení musela nutit, připadalo mi, že jednotlivé epizody působí poněkud neprovázaně, ale jako oddychovka to nebylo úplně špatné.
Dokonalá mystifikace (až je čtenáři líto, že to není pravda), založená na jménech našich nejslavnějších falsifikátorů a jejich osobních vztazích, psaná perfektní češtinou. Jediné, co na mne působilo jako pěst na oko, byl dopis Josefa Němce, který mi připadal svou stylistickou úrovní v rozporu s jeho osobností.
Na to že jde o autorovu prvotinu hýří kniha spoustou nápadů a i literární zpracování je na velmi solidní úrovni. I když se jedná o fikci, tak některá témata nutí člověka k zamyšlení, zda přece jenom by na tom nemohlo být něco pravdy. Například pasáže o Boženě Němcové a hlavně o jejím manželovi Josefovi.
Moje hodně, hodně oblíbená urbanovina. Baví mě jeho hra s fakty, jeho schopnost mystifikace, baví mě téma Božena a Rukopisy. Podobný styl fikce, s jakým pracoval Vladimír Macura v čtyřdílném románu Ten, který bude. Jak to asi bylo doopravdy? Jen prosím, až dáte číst studující mládeži, důrazně jí vysvětlete, ať tento pohled na Boženu nevypráví učitelce češtiny. Prej za 4. Vůbec tu srandu nepochopila, ani nedokázala ocenit, že student čte moderní českou literaturu. Zavání to Zahání!
Těžko hodnotit. Oceňuji tu snahu, hru s fakty a fikcí. Nicméně tentokrát mi Urbanův styl vyprávění nesedl. Ten občasný dialog se čtenářem mě rušil. Nehledě na to, že pokusy o jakoby historické dokumenty, které nám do knihy přetiskl, jsou napsány tak nepravděpodobnou češtinou (a angličtinou), že ani na chvíli nemohu byť jen zapochybovat o jejich nepravosti. Rovněž jisté dedukce, zejména Mariiny, byly tak nelogické, že mi nedovolily vnořit se do příběhu a nechat se tou hrou unášet. Urban jistě vyvolá v čtenářích snahu, celý "případ" si prozkoumat, a za to dávám čtvrtou hvězdu. Úplný závěr pobavil (kdo někdy psal diplomku, jistě se mnou bude souhlasit).
Kniha se snaží být postmoderní a je to na ní bohužel celkem poznat. V textu rozeseté faktografické chyby jsou pomrkáváním na čtenáře, že nemá děj brát příliš vážně a že autorovi nemá moc důvěřovat, ale bohemisticky (nebo v historii) vzdělanému člověku začínají po chvíli překážet. Vyprávění je solidní a dokáže mnohdy vzbudit zájem, ale právě očividné nesmysly to zaujetí značně ochlazují. Dojem mi možná taky trochu zkazilo, že hlavní překvapení knihy jsem stihl uhodnout ještě před poslední kapitolou – to je riziko toho, když je kniha psána jako detektivka.
Docela roztomilá mystifikace, takřka v cimrmanovském duchu. Plus za Boženu Němcovou, Tančící dům a samozřejmě za ilustrace a grafickou úpravu. A docela vtipné zakončení, co se týče „ženské otázky“ a postavy Marie. Jen je potřeba knihu nebrat tak moc vážně...
Ať žije nolitfak! :)
Čtyři plus.
Snad má nejoblíbenější od Urbana... Mystifikace mystifikací, nesmírně originální nápad.
Jedná se o fiktivní příběh, i když autor nazval toto téma jako novou literaturu faktu. Dvojice vědců zaměřených na 18. století v knize pátrá v Ústavu pro jazyk český v rukopisech Václava Hanky po listinách, jež by potvrdily nebo vyvrátily podvržení Rukopisů. Autor velmi dobře vládne jazykovou složkou vyprávění, klade do textu různé hypotézy, až je s podivem, kam až jsme se dopracovali.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
(SPOILER) Povedená perzifláž bo vážná snaha o feminizmus? Ať tak nebo tak, nápad je to velmi dobrý a knížka mohla být super, kdyby neměla tolik much...
Pominu, že hlavní ženská postava byla věčně přednasraná kráva, jednak je to můj subjektivní dojem a druhak to na kvalitu knihy nemá nijaký vliv, to já jen tak na okraj. Ale hlavně hrdina rozhodně nepůsobil jako padesátník. K tomu vám nestačí panděro a obnošené sako, k tomu musíte jako padesátník myslet. Tady dal autor prostě moc ze sebe a nepůsobí to věrohodně.
Potom zas ty dialogy, kdy si postavy sdělují informace, které jim musí být naprosto jasné a známé, jen proto, aby se je dozvěděl čtenář. Fuj - to šlo udělat nějak líp...
Pak ta mysteriózně náhodná chvilka, kdy Josef zanoří ruce do bedny a, světe, div se, vytáhne čirou náhodou přesně ty papíry vedoucí k odhalení tajemství!
A vrchol byl, když po vyjmenování asi třiceti nejslavnějších anglických spisovatelů vystudovaný doktor literatury prohlásí, že jich polovinu nezná! Ciwe, je znám i já, nána z předměstí!
No, proste spousta blbostí...
Ale nebudu jen nadávat.
Na druhou stranu se mi líbil ironizující hrdina promlouvající přímo ke čtenáři a taky jsem se dozvěděla zase pár pro mě nových informací a těch není nikdy dost.
Takže celkově velmi silné a nezfalšované tři hvězdičky, ale trochu se divím - takhle píše ten chvalořečený Urban? Tenhle je můj první, tak uvidím ještě dál, ale čekala jsem trochu lepší práci.