Poslední valčík je můj
Zelda Sayre Fitzgerald
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/417260/bmid_posledni-valcik-je-muj-MTX-417260.jpg
4
40
40
Začínající balerína Alabama a úspěšný malíř David na první pohled vypadají jako dokonalý mladý pár. Skutečnost je ale jiná. Přestože oba patří k americké smetánce jazzového věku, jejich manželství se kvůli hádkám a žárlivosti rozpadá. Alabama nakonec přistoupí k ráznému kroku a od Davida i své dcery se odstěhuje, aby se mohla věnovat své kariéře v prestižním tanečním souboru. Vážné zranění ale všechno vmžiku změní.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2019 , Kniha ZlínOriginální název:
Save Me the Waltz, 1932
více info...
Přidat komentář
Začátek super..popis života rodiny mě bavil...popis baletní kariéry hlavní hrdinky už míň...knihu však hodnotím velmi kladně vzhledem k tomu, že jde o autobiografický román
"Ze sadu se přes cestu line vůně zralých hrušek a vznáší se nad dívčí postelí. V dálce zkouší orchestr waltz. Tmu prozařují bílé předměty - bílé květiny a dlaždice. Měsíc na okenních tabulkách se sklání nad zahradu a čeří šťavnaté výpary země stříbrným pádlem. Svět se jeví mladší, než je."
Některá místa v knize dokáží vyvolat zamýšlený dojem, pocuchat obrazotvornost, podnítit zamyšlení. Škoda, že autorka nedokázala příběh svého života zpracovat tak, aby více chytil za srdce. V tom byl její manžel lepší.
Přiznám se, že mě osobně kniha moc nesedla. Chápu proč se někomu líbí, ale asi jsem holt neměla náladu číst knihu o sebestředných lidech, kteří nechápou, že svět se netočí jen kolem nich a vše glosují rádoby vtipnými a moudrými citáty.
Zelda Fitzgeraldová je českým čtenářům dobře známá nejen prostřednictvím svého slavnějšího manžela Scotta, ale i z románů Alabama song či Z jako Zelda, které se soustředí na psychologickou a společenskou sondu. Jediný dokončený román této autorky je dalším poutavým svědectvím éry jazzového věku, světa krásných a prokletých, evokuje dobovou atmosféru a mnoho autobiografických prvků Zeldina života. V postavě Alabamy se obráží mnoho charakterových vlastností autorky, která nám touto knihou plnou barvitých metafor podává svědectví o svém nesporném literárním talentu předčasně ukončeném sebedestruktivními sklony.
Ani nevím jak hodnotit tu záplavu slov a metafor. Nebylo to sympatické, stejně jako postava sebestředné Alabamy... už to jméno! Ta ženská si nevážila ničeho co jí život dal. Svoji dceru zanedbávala a manžela využívala...jsem hodně kritická k dceři pana Fitzgeralda?
Velmi snadno se touha "chci protančit životem" mění v "tančím tak rychle, jak dokážu", útěk od rodičů v nostalgický, i když nekajícný návrat, počáteční okouzlení láskou v hledání jejího smyslu... Přečteno po životopisné/ beletristické knize Z jako Zelda, jejíž autorka se zjevně Valčíkem inspirovala - byť její pohled je komplexnější a více faktografický, s vědomím Zeldina (Alabamina) konce. Příběh Valčíku je čtivý, jazzový věk i jedno manželství plasticky a zároveň milosrdně popsané (nechci napsat idealizované, i když by to možná sedělo), ze struktury sice čouhají spisovatelské dráty a autorka je příliš snaživá ve vymýšlení metafor a přirovnání, ale přesto jde o respektuhodné dílko, přesahující formát čtení pro ženy. A mimochodem - nakladatelství Leda je krásně vypravilo.
Zápisky autorky, napsané údajně za krátkou dobu při jejím prvním pobytu v sanatoriu, jsou ukázkou jejího velkého talentu. Píše květnatým jazykem, plným metafor o společném životě s F.S.Fitzgeraldem v období dvacátých let, plných společenských událostí, cestování po Evropě i v Americe, bez stálého domova a o stálé touze po vlastním uplatnění.
Rozhodně kniha, která stojí za přečtení. Mám dojem, že v hlavní hrdince se skrývá hodně ze samotné autorky.
Román s autobiografickými rysy. Miluju dvacátá léta minulého století, takže jsem si to užila. Hlavně skvělý překlad Lucie Mikolajkové.