Poslední výročí
Liane Moriarty
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/339692/mid_posledni-vyroci-5AD-339692.png
4
1047
1047
Sophii táhne na čtyřicet, a ačkoliv je taková optimistka, že podle své kamarádky Claire nevidí sklenici zpola, ale úplně plnou, už i ji začínají trochu znervózňovat biologické hodiny a nová známost je přitom v nedohlednu. Neudělala chybu, když tak lehkovážně pustila k vodě Thomase, nejhodnějšího muže, jakého kdy poznala? Sophie začíná mít pocit, že její život uvízl na mrtvém bodě, když jednoho dne zjistí, že jí Thomasova mazaná prateta z Ostrova počmáraných blahovičníků ve své závěti odkázala něco tak nečekaného, že tím Sophii jako pohádková kmotřička obrátí život úplně naruby. Grace je krásná ledová královna a má všechno, o čem kdy snila: manžela, který ji miluje, a čerstvě narozeného syna. Jak se s tím ale vypořádá, když vidí, jak se Sophie na oba toužebně dívá? Veronice se v životě nic nedaří a na všechny má dopal. Nejvíc na pratetu Connii za to, že umřela a že do své závěti zahrnula zrovna Sophii! Veronika je odhodlaná závěť napadnout a hnát celou „kauzu“ až před nejvyšší soud. A taky vyřešit záhadu Ostrova počmáraných blahovičníků a napsat o tom knihu!... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
The Last Anniversary, 2005
více info...
Přidat komentář
V hlavní roli ženskost. Příběh o boření konvencí, co a jak je "správně", má humor a tu a tam ambici dojmout, autorka umí napsat smysluplný a přitom jiskřivý dialog - a přesto mě bohužel ponechává v klidu (příčina neznámá). A pokud "píše knihy jako přes kopírák", jak zmiňovala jedna z místních přispěvatelem, nemám chuť pustit se do dalších. Škoda...
Autorčino psaní mám ráda a každá její kniha je pro mě tím pádem sázka na jistotu avšak v tomto případě jsem byla upřímně celkem zklamaná.
Kniha mi oproti autorčiným jiným dílům přišla slabá :) DÍK!
Příjemná oddechovka, která vás udržuje v napětí díky předpokládanému tajemství.
Konec trochu uspěchaný, ale výsledný dojem kladný.
Už ani nevím, která kniha od p. Moriarty to pro mne je. Bohužel mám s paní spisovatelkou trošku problém, protože všechny knihy píše jako přes kopírák. Na začátku knihy se něco stane, v příběhu je strašně moc lidí, kteří se chovají většinou pěkně psychopaticky. Upřímně ta oslava výročí s cukrovou vatou, provazochodci a svařeným vínem mne udivuje pořád. Stejně jako muzeum v domě Munroových a lidi platí, aby viděli vařící vodu a upečený dort...
V každém případě autorka je pro mne paní spisovatelka, která dokáže z postav vytřískat, co se dá. Kladné i záporné stránky, psychickou pohodu i nepohodu. A dostala mne popisky myšlení Grace včetně Raráška.
Stačilo by méně stránek, ale čtení jsem si užívala. Knihu jsem odkládala velmi nerada, protože jsem se těšila se dozvědět, jak to autorka celé ukončí. Ač jsem to tušila, byla jsem docela překvapená.
Autorka mne opět nezklamala. Kniha je velmi čtivá.
Chvílemi jsem si však říkala, že jsou všichni hrdinové nějakým způsobem psychopatičtí. Ani ke konci mne u většiny z nich tento dojem nepřešel.
Rozuzlení záhady jsem někdy v polovině knihy vytušila, ale i přesto hodnotím poměrně kladně. Já mám autorku prostě ráda.
Liane Moriarty je jméno, o které mé oči zde na Databázi zakopávají tak často, až jsem při spatření "Posledního výročí" v obecní pidiknihovně nezaváhala a skočila po novince s dravostí... no, vlastně jsem svazek převracela v rukách váhavě jako mandarinku, když se snažím vyvěštit, zda je bez pecek. Název, obálka, anotace, zlatá placka - nic z toho mě absolutně nelákalo, jedině autorčin kredit. Díky té po*píp!*ané "koroně" byla knížka v mé moci netradičně dlouho, přesto jsem se do ní vnořila teprve poté, co se knihovnice začala telefonicky shánět po svých zatoulaných ovečkách. Termín jsem stihla jen stěží, stránkami jsem se procourala rozvážným tempem. Nemůžu tvrdit, že by se mi četlo špatně, že by mě postavy a jejich problémy nezajímaly, že bych nebyla zvědavá, jak kdo dopadne... prostě jsem se ocitla mimo své oblíbené žánry a nenašla ten správný háček, co by mě ke knize přitáhl v každé volné chvíli.
Obyčejní lidé, především tedy ženy různého věku, a jejich (ne)obyčejné životy; paní spisovatelka je svým umem učinila skutečnými. Připadala jsem si jako na návštěvě u zajímavé rodiny: v krásném prostředí australského ostrova jsem uzobávala voňavou mramorovou bábovku, sledovala zvláštní i všední chování hostitelů a odhadovala jejich osudy. Záhadu zmizení Alice a Jacka Munroových jsem díky zřetelným narážkám odhalila příliš rychle, na potvrzení správnosti svých předpokladů jsem čekala snad tři stovky stran, přesto si pro mě paní autorka nachystala s posledními větami brutálně milé překvapení. Šťavnatá tečka mě definitivně ujistila, že si Liane Moriarty zaslouží čtyři astry a pokud v budoucnu zatoužím důkladněji zkoumat ženské duše, užít si přitom mírné drama i příjemný nadhled, tahle spisovatelka je v dané oblasti mistr. 70-75%
Ke knížce jsem přistupovala obezřetněji, protože jsem věděla už z předchozích knih, že Liane Moriarty si nasadila Manželovým tajemstvím a Sedmilhářkami příliš vysokou laťku. Skutečně, knížka měla pomalejší rozjezd a rozhodně to na mě nepůsobilo, jak autorčin už dobře známý styl. Nakonec jsem se ale dočkala všeho, co mám u Liane ráda ❤ Úžasné vykreslení psychologie postav, gradace děje, vyhrocené situace. Příběh Grace byl smutný, dost jsem ho prožívala. Příběh Sofie naopak velmi absurdní a místy komický. Absurdno celkově není Moriarty cizí, já to nemusím, ale u ní už jsem si zvykla. Třetí knížka po sobě (kterou jsem teď četla), kde, nechybí LGBT téma... Proč?!
NÁSLEDUJE SPOILER: Akorát mám pocit, že autorka už se bojí větších tragédií a vždycky své hrdiny/hrdinky zachrání. Vyhýbá se úmrtím. Přitom třeba právě v prvních dvou vydaných knihách u nás, ještě dokázala zajít daleko... Asi stárne :)
.
Knížka nebyla autorčina top, ale řadím ji po bok těch povedenějších, jako třeba Úplně cizí lidé :)
Četla jsem názory o tom, že toto je autorčina nejslabší kniha. Možná. Pořád je ale psaná tak, že člověk se nechce odtrhnout. Že stejně si na konci řekněte "toto jsem nečekal".
Mě se kniha moc líbila, myslím, že je mnohem povedenější než třeba "Tři přání" a "Na co Alice zapomněla "od této autorky.
Krásná, působivá, romantická kniha ... viděla jsem se na tom ostrůvku, na "Ostrově počmáraných blahovičníků", na ostrově jedné záhady, která najde své rozuzlení. Četba této knihy byla svým způsobem osvobozující, přivádí na jiné myšlenky a zavádí až někam, kde je ráj na světě ... Doporučuji k přečtení.
Naprosto super kniha, autorka mě opět nezklamala. Velmi překvapivé rozuzlení. Četla se hezky.
Moje druhá kniha od Liane Moriarty (po Sedmilhářkách), čekala jsem laťku hodně vysoko, ale nebylo tomu tak. Děj byl až překombinovaný bych řekla, často jsem se ztrácela kdo je kdo a s kým má co společné (zároveň mi někde chyběly důkladněji popsané pasáže). Liane má svůj specifický styl, když čtenáři sedí, určitě bude spokojen. Závěr knihy byl ale až příliš pohádkový. Celkový dojem ale není špatný, jako oddechovka skvěle poslouží.
Z toho co jsem zatím přečetla od této autorky (je toto 3. kniha) líbila se mi nejméně. Sice po celou zajímavá zápletka, hrozně mě zajímalo jak ten s dítětem vlastně bylo, kam se rodiče ztratili, ale vyuzlení mě zklamalo. V postavách všech děvčat jsem se chvílemi ztrácela, kdo s kým má vlastně jaký příbuzenský vztah. Ani konec jako takový nebyl úplně šikovný, v podstatě jsme se nedověděly jak do dopadlo se Sophii. Tak snad další kniha, kterou začínám bude zase to pravé ořechové od Moriarty. ;)
Bohužel ze všech děl autorky Liane Moriart tato kniha nejslabší. Zvlášní a těžko uvěřitelná zápletka, zbytečně moc postav, kdy čtenář tápe kdo je kdo a jaký mají mezi sebou vztah a dějová linka špatně uchopená.
Mám ráda Moriarty styl vyprávění, umí zaujmout místem, postavami a samozřejmě dějem, který se postupně rozplétá a nenechá knížku odložit. Ale tahle mi přišla trošku slabší, což dovršil ten přecukrovaný závěr (poslední kapitola s obrazem na podlaze), kdy najednou se valná část postav otočí o 180° (Veronika, Grace, Margie), všichni šťastní a dostali co chtěli - to moje hodnocení trochu sráží...
Pro mě moc zajímavý a čtivý příběh. Trochu jsem měla ze začátku problém se orientovat v postavách, kdo s kým je příbuzný, ale knížka je opravdu super.
Zase jsem se ujistil, že mi ten styl od Moriarty fakt šíleně sedí. Tentokrát to ale prostě jen není tak tajemné, to je asi jediná výtka, která brání k lepšímu hodnocení.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Manželovo tajemství |
| 2017 | Sedmilhářky |
| 2015 | Na co Alice zapomněla |
| 2017 |  Šílené výčitky |
| 2016 | Tři přání |
S nadšením přečtená oddechovka a najednou konec a nikde žádný Ostrov počmáraných blahovičníků. Zbyla jen vůně skořicových toustů a něco hřejivého. A také motivace. Čím víc bolí klouby, přibližuje se doba pořízení motorky a když nezabere v 90 na bolesti nic, tak joint určitě. Záhada bude rozpletena, jak to být má. Já se celou knihu hrozně bála o Grace, už už jsem vyrážela na ostrov, protože mě fakt potřebovala.