Poslední výročí
Liane Moriarty
Sophii táhne na čtyřicet, a ačkoliv je taková optimistka, že podle své kamarádky Claire nevidí sklenici zpola, ale úplně plnou, už i ji začínají trochu znervózňovat biologické hodiny a nová známost je přitom v nedohlednu. Neudělala chybu, když tak lehkovážně pustila k vodě Thomase, nejhodnějšího muže, jakého kdy poznala? Sophie začíná mít pocit, že její život uvízl na mrtvém bodě, když jednoho dne zjistí, že jí Thomasova mazaná prateta z Ostrova počmáraných blahovičníků ve své závěti odkázala něco tak nečekaného, že tím Sophii jako pohádková kmotřička obrátí život úplně naruby. Grace je krásná ledová královna a má všechno, o čem kdy snila: manžela, který ji miluje, a čerstvě narozeného syna. Jak se s tím ale vypořádá, když vidí, jak se Sophie na oba toužebně dívá? Veronice se v životě nic nedaří a na všechny má dopal. Nejvíc na pratetu Connii za to, že umřela a že do své závěti zahrnula zrovna Sophii! Veronika je odhodlaná závěť napadnout a hnát celou „kauzu“ až před nejvyšší soud. A taky vyřešit záhadu Ostrova počmáraných blahovičníků a napsat o tom knihu!... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
The Last Anniversary, 2005
více info...
Přidat komentář
Já mám tuto autorku moc ráda a pokaždé se těším na její novou knihu. I když tato byla slabší, mě se líbila. Záhada od začátku do konce, nakonec se ukáže jak to všechno bylo a propletené příběhy dodávají na celém ději příjemné kouzlo.
A mě se to teda líbilo od začátku až do konce, skvěle napsané, záhada Munroových děťátka a celé tajemství ostrova Počmáraných blahovičníků a jejich obyvatel. Postav bylo sice víc, ale já si udělala takový jejich rodokmen, strom života a to byla opět moje záložka
Vlastně nevím. Už Alice mě zklamala, ale dala jsem jí šanci. Nebylo to úplně zlé jen už to, že jsem knihu četla dlouho mluví za sebe. Sophie měla kolikrát fakt skvělé hlášky, ale někdy jsem se v postavách ztrácela, že jsem nevěděla kdo je čí teta nebo babička. Záhada mě bavila i když to rozuzlení mě moc nepotesilo.
Velmi rozpačité pocity.
Tak nevím, jestli mám ten pocit jen já, ale celé mi to připadá tak nějak přitažené za vlasy. Nikdy mi nevadilo množství postav, orientovala jsem se mezi nimi v pohodě, ale tenhle příběh mě nějak zvlášť neoslovil. a to patří Moriarty mezi mé oblíbené autorky. No nevadí, zkusíme další :-)
Kniha se četla rychle a dobře díky krátkým kapitolám. Je to prosté a oddechové čtení. Příběh mne svou záhadou děťátka držel v tajemství ostrova. Odhalení přišlo postupně se Sophií. Byla to moje čtvrtá kniha od autorky. Pro mne srovnatelná kvalita.
Nedočetla jsem, od této autorky jsem četla více knih, ale tato mě vůbec neupoutala. Nedokázala jsem se začíst a vlastně mě ani nezajímá, jak to dopadne..
Záhada děvčátka nebyl špatný nápad, ale zápletka celé knihy byla taková slabší. Navíc tolik zbytečností kolem.... Jen Grace byla pro mě velmi nesympatická postava. Neměla si na nic hrát a svůj problém řešit jinak. Stydím se, ale tak nějak jsem pořád doufala, že se jí její plán povede.
Pro mě několikátá kniha od Moriarty a opět nezklamala. Moc se mi líbilo netypické prostředí i zápletka. Pohodové, oddechové čtení.
Kniha měla krásnou atmosféru díky záhadě, která se postupně rozplétala s každou stránkou. Je to takové zimní čtení :)
Nejlepší kniha od Moriarty. Mnohem lepší než Sedmilhářky nebo Manželovo tajemství. Je plná záhad, které postupně odkrývá a to tak, že nejdřív čtenáře naťukne, pak se stáhne a zas. A když už si myslíte, že víte všechno, na posledních stranách opět zvrat.
Pokud někomu vadí moc postav, doporučuji první kapitoly si přečíst znovu s tím, že si dávám dohromady vztahy mezi nimi. Pak už zbytek knihy jde sám.
Moc nechápu kritické výtky k tého knize. Já byla nadšena z tajemného ostrova Počmáraných blahovičníků, z tetiček Rose i Connie. Bavila mě Sophie se svými pochybnostmi, jestli toho správného stihne potkat, se svým humorem, bavili mě její rodiče s tím svým hodnocením restaurací a hlavně to, jak se pravidelně se svou dcerou stýkali. Bavila mě zápletka, těšila jsem se na rozuzlení, kdo vlastně byli Jack a Alice. A to od knížky chci, nemusí být strhující a uvěřitelná, má mě bavit.
Trošku jsem se bála když jsem knížku kupovala, protože je tu dost negativních komentářů, ale jelikož mam od Liane všechny knížky, tak jsem samozřejmě potřebovala do sbírky i tuhle :) a musím říct, že mě se teda knížka líbila. Sice jsem trošku čekala jak to dopadne, ale to nevadí :)
Štítky knihy
rodinné vztahy dědictví vývoj a výchova dětí rodinná tajemství poporodní deprese
Autorovy další knížky
2014 | Manželovo tajemství |
2017 | Sedmilhářky |
2015 | Na co Alice zapomněla |
2017 | Šílené výčitky |
2016 | Tři přání |
Liane Moriarty už asi bude vždy patřit mezi ty, jejíž knihy budu velmi ráda vyhledávat. Píše velmi poutavě. Vyhovuje mi její styl, kdy na začátku předestře záhadu a pak ji postupně odkrývá. Co se týče této knihy, musím však objektivně uznat, že je trochu slabším kusem v její sbírce. I tak její přečtení musím doporučit všem, kteří rádi čtou knihy této autorky. :)