Poslední zapálí vesnici - Válka v Náhorním Karabachu
Lenka Klicperová , Markéta Kutilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470812/bmid_posledni-zapali-vesnici-valka-v-nah-MUi-470812.jpg
5
44
44
27. září 2020 zaútočil Ázerbájdžán podpořený Tureckem na oblast Náhorního Karabachu, enklávu, kterou posledních 30 let kontrolovala Arménie. Válka měla být blitzkrieg, přesto se Arméni dokázali bránit 44 dní. Kruté boje, které vojáci popsali jako masakr, zastavilo příměří zprostředkované Ruskem. Válka si vyžádala kolem 10 000 mrtvých vojáků na obou stranách konfliktu a 146 mrtvých civilistů. Tisíce lidí se stále pohřešují. Během konfliktu bylo spácháno mnoho válečných zločinů. Arméni přišli o 80 % Karabachu a přilehlých území. Příměří ukončilo boje, ale ne lidské utrpení. Desetitisíce Arménů ztratily svoje domovy, tisíce vojáků přišly o končetiny. Přibývají důkazy o civilistech mučených ázerbájdžánskou armádou. Lenka Klicperová a Markéta Kutilová se do Karabachu vypravily v první den útoku, a byly tak prvními českými novinářkami, které se do oblasti bojů dostaly. Ke konci války se na místo vrátily a překročily hranice do Karabachu první den příměří. Sledovaly pálení karabašských vesnic a příjezd ruských vojáků. V lednu 2021 podnikly třetí cestu a přinesly výpovědi civilistů o válečných zločinech Ázerbájdžánu. Jejich kniha, doplněná doslovem politologa Tomáše Šmída, jenž se zabývá zejména výzkumem ozbrojených konfliktů, organizovaným zločinem a zahraničně bezpečnostními problémy v postsovětském prostoru s důrazem na kavkazský region, je tak uceleným svědectvím o hrůzách moderní války. Neboť ta, byť se zdá daleko, týká se nás víc, než bychom si kdy mysleli.... celý text
Přidat komentář
Reportážní kniha o válce o Náhorní Karabach v roce 2020. Už od prvních stránek se člověk nezbaví dojmu, jak je svět někdy krutej a nespravedlivej. Nejsilnější částí knihy je pak ta, kde karabští Arméni pálí svoje domy, než uprchnou před nepřáteli do Arménie…
Kniha je velmi aktuální, jde ale pouze o krátké reportáže a dojmy autorek. Takže čtení je to poměrně povrchní, nejde k jádru, ale dává dobrou představu o dopadu války na civilní obyvatelstvo. Docela dobrá je poslední kapitola, kde je stručně popsán konflikt mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Každopádně je kniha dosti jednostranná (byť sám také straním Arménii), vysloveně protiturecká (a to nejsem příznivec Turecka).
Sledoval jsem svědectví autorek na Facebooku v roce 2020, kdy psaly podbízivé, senzacechtivé komentáře. Chyběl jim odstupu, souvislosti a snahy o objektivitu. Věřily čemukoliv, co jim arménská strana předložila, ať už šlo o sebevětší lži. Když jsem jim na to toto téma (slušně) napsal dlouhý e-mail, zůstal bez odpovědi.
Tady jde opět o velmi jednostranně napsanou knihu, což je způsobené tím, že autorky nasály jen arménskou propagandu. Chybí jim pohled z druhé strany a historické souvislosti, mluví jen o agresi Ázerbájdžánu v roce 2020, ale už jaksi opomíjejí, že Ázerbájdžán jen zpět dobyl svá území, která od 90. let okupovala a nechala zpustošit Arménie.
V současné době je to velice, ale velice aktuální. Tohle je příklad války, která byla stejně hrozná, jako ta co se děje teď, ale o té v Arménii se skoro v médiích nemluvilo. Je to hodně silné čtení a musel jsem si ho dávkovat. Zde Rusko hraje roli "míro tvůrce" a okupanti jsou jiné země. Ale princip je pořád stejný. Někdo má hlad po území a potřebuje si "něco dokázat" a tohle celé nakonec zaplatí životy obyčejných lidí.
Kniha obsahuje příběhy obyčejných lidí a ukazuje jak s takovými lidmy zamává válka.
Navíc obsahuje Epilog kde je vše uvedeno do historických souvislostí.
Rozhodně doporučuji přečíst.
44 dní, které znovu zamíchaly ´kartami´, rozdmýchaly staré emoce, zpřeházely životy a překreslily mapy...
Opět hluboce smekám před odvahou Lenky a Markéty zdokumentovat události a osudy lidí přímo v Karabachu a v čase, kdy se tam už téměř nikdo neodvážil.. Pohybují se po Arménském území, protože pro Azerbajdžánskou stranu jsou nežádoucími živly - i tak se však snaží podávat nestranná svědectví prošpikovaná fotodokumentací: Jak vypadá´moderní´válka vedená drony? Jak se lidé donucení k vystěhovalectví loučí se svým domovem a kam se podějí? A co Ti, kteří odmítli odejít? Jak se okolní krajiny včetně světových velmoci staví k celé situaci?
Celkový kontext dokresluje T. Šmíd rozborem historických souvislosti v závěru.
Nezavírejme oči před tím, co může potkat i nás! Doporučuji k přečtení..
Potřebná kniha o dění v "náhorní černé zahradě", o 44-denní válce mezi Ázery a Armény, tragické ztrátě domovů (jen stařenky doufají, že se do vesnice, v níž se řezaly hlavy těm, kteří neodešli, vrátí jejich blízcí a s nimi dobré časy...), téměř devíti tisících mrtvých (z toho nezanedbatelném množství civilistů na obou stranách), množství zraněných (kteří vnímají jako štěstí, že přišli "jen" o jednu nohu, protože mohou pracovat a dál bojovat), přepsaných hranicích (rozdělené vesnice, pole, vinice...) - a beznaději (protože jak vyplývá z historického exkurzu Tomáše Šmída, problémy dané oblasti nikdo neřeší - takže stejně jako tomu bylo v minulosti, i teď je další válka na dohled). Reportážní styl bez emocionálního nátlaku je přesně to, co toto téma potřebuje; i tak je čtenář zasažen.
Ocenuji knihu, fotky i zaverecny doslov popisujici historii i soucasnost konfliktu. Je mi zahadou, jak je mozne, ze se do medialniho prostoru dostava tak malo informaci o udalostech ne tak vzdalenych.