Poslední země: Antarktida
Marek Vácha
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/8757/bmid_posledni-zeme-antarktida-jLP-8757.jpg
4
58
58
Antarktida je poslední země. Jet dál už na této planetě nejde. Poslední země, kde je ticho. Poslední země, kde ještě člověk nevystřelil na člověka. Poslední země, která ještě nepatří žádnému státu. Poslední země, kde se ani zvířata ani ptáci ještě nebojí člověka. Staří polárníci vyprávějí, že na jih od šedesáté rovnoběžky přestávají platit ekonomické a politické zákony. Poslední země, kde lidé ještě musí spolupracovat, aby přežili, bez rozdílu filosofických, politických nebo náboženských přesvědčení.... celý text
Přidat komentář
Zdařilý pokus zachytit ducha Antarktidy — ve všech jeho projevech. Od životadárných mořských proudů a lišejníků rostoucích o centimetr za tisíc let přes západy slunce či polární noci až po samotu, která autorovi dává pocítit přítomnost boha a vydanost člověka geologickému času:
„A náhle mi to dochází: právě jsem v třetihorách. [...] Před deseti tisíci roky zde čas ubíhal úplně stejně ve svém pomalém rytmu, stejné to tu bylo před milionem let či před čtyřiceti miliony lety, kdy kontinent pomalu doplul na své současné místo. [...] Až zemřu, následného rána budou antarktičtí ptáci zpívat tak jako včera.“
Dokumentární i poetické; informativní i meditativní. Na nemnoha stránkách textu, proložených fotografiemi, páter Vácha zvládl ledacos. Například vysvětlit, jak tulení organismus vyjde s kyslíkem během 70minutového ponoru; vylíčit, jak málem přišel o život při plavbě na rozbouřeném moři; zachytit atmosféru štědrovečerní mše na chilské základě; vysvětlit, čím může člověku ztrpčit život lachtan (:D); popsat každodennost polární stanice včetně, dejme tomu, praní šatů; i kontemplovat krásu světa. („Na ledovce odrážející se na stěně [mešního] kalicha při Proměňování však nezapomenu nikdy.“) Mimochodem řečeno, z představy tuleňů leopardích lovících lidi mi doteď běhá mráz po zádech.
Ta syntéza kněze a biologa, navíc vyzbrojeného řadou skautských dovedností, v autorově osobě je prostě zvláštní. Mrzí mě jeho invektiva: „Dole [na pólu] si člověk uvědomí, řečeno s mírnou nadsázkou, že ateismus je luxus levicových intelektuálů na Západě, že je o něm možno učeně diskutovat v literární kavárně u kávy, ale to je tak vše.“ Jinak jsem ale nadšená. Začínala jsem číst jakožto člověk, který si tu a tam pletl Antarktidu s Arktidou. Nejen, že se mi to už určitě nestane, ale knížka mě pobídla i ke všemožnému dohledávání, třeba k pátrání po osudu mandžuských poníků Roberta Falcona Scotta. Díky za všechno, co obsahuje — ale zejména za to, co napovídá o osobnosti pisatele.
můj první kontakt s Markem Váchou, knížka plná krásných obrázků a slov a vět k zamyšlení. navíc ji mám i s věnováním a i když se mi rozpadla (neházel jsem s ní, špatná vazba), patří mezi mé oblíbené
Krásný cestopis. Popis dějin, přírody i křesťanských postřehů autora při pobytu na Antarktidě a cestě zpět.
Krásné a romantické přiblížení končinám, které jsou az zdánlivě v nedosažitelnu mimo naše momentální představy o světě jako takovém. :)
Knížku jsem náhodou objevila v knihovně a byla jsem na ni hodně zvědavá. Věděla jsem, že Orko píše skvěle, ale na druhou stranu mě téma Antarktidy příliš nelákalo. Teď po přečtení musím říct, že je to nádherná kniha. Orko se na Antarktidu dívá ze všech možných úhlů pohledu - jako biolog, kněz, dobrodruh, estét, ekolog... Od všeho je tam něco (nechybí ani humor) a dohromady to vytváří jedinečnou atmosféru. Velice zajímavé a působivé čtení!
"Po příjezdu do školní jídelny v gymnáziu šok... Ve vzteku mne napadlo, že se postavím k odpadům a budu jíst jen to, co naši studenti chtějí vyhodit. Měl bych se výtečně."
To je moje srdcovka. Tu knížku mám prostě ráda. Je to o Antarktidě, o její fauně, floře, ... Ale není to naučná kniha, ani cestopis. Líbí se mi souvislosti, které k sobě Vácha staví.
Ač se kniha objektivně může zdát "jenom" jako popis života na Antarktidě, není tomu tak. Kniha je neuvěřitelně autentická – atmosféru a emoce z ní člověk cítí a vede k hlubokému zamyšlení nad krásou přírody, nad životem ve společnosti i nad vírou.
Poutavý popis, zajímavé vyprávění, fotografie fauny i flóry, tento čtenářský výlet na poslední nedotčený kontinent světa a nejstudenější místo na Zemi nelze než doporučit.
Antarktida je skutečně ta poslední země, o které bych si myslela, že je možné napsat dechberoucí knihu. Orko to dokázal.
Moje první knížka od Váchy a jsem velmi velmi nadšená... Těším se na další, které jsou prý více duchovní :)
Ač nesnáším zimu, po přečtení této knihy bych se hned na Antarktidu vypravila. Marek Orko Vácha je skvělý vypravěč, nejen na živo, ale i v psané formě.
Štítky knihy
Antarktida přírodní poměry polární expedice
Autorovy další knížky
| 2017 |  Nevyžádané rady mládeži |
| 2019 |  Česko na křižovatce |
| 2011 | Modlitba argentinských nocí |
| 2008 | Místo, na němž stojíš, je posvátná země |
| 2014 | Neumělcům života |
Kniha mě nečekaně mile překvapila. Myslela jsem, ze by mě cestopis nikdy nemohl bavit. Autor zde spojil snad všechny možné témata - historii, zoologii, filozofii, teologii