Posol
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/79358/bmid_posol-vyR-79358.jpg
4
1486
1486
Devätnásťročný Ed Kennedy – ako väčšina mladých ľudí na predmestí – sa živí ako taxikár, hoci vzhľadom na vek porušuje austrálske zákony. Voľný čas trávi popíjaním s priateľmi a nekonečným kartovaním. Miluje dievča, ktoré ho má príliš rado, aby mu lásku opätovalo, a psa, nadšeného kávičkára. Na rozdiel od súrodencov to Ed nikam nedotiahol, je na najlepšej ceste skončiť ako jeho otec alkoholik. Jedného dňa sa stane svedkom prepadnutia v banke. Po tom, čo lupičovi prekazí plán, stane sa na krátky čas mediálnym hrdinom. Už sa nevie dočkať, kedy sa veci vrátia do zabehnutých koľají, keď v poštovej schránke objaví tajomnú zásielku: kárové eso, na ktorom sú napísané tri adresy. Edov život sa čoskoro otrasie v základoch. Mení sa na posla dobrých i menej príjemných správ, vstupuje do života neznámym ľuďom a prehodnocuje vlastnú minulosť. Už len zistiť, kto rozdáva karty v tejto zvláštnej hre – priatelia, príbuzní, či dokonca mŕtvy otec?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , Ikar (SK)Originální název:
I Am the Messenger, 2002
více info...
Přidat komentář
OBSAHUJE SPOILERY
Přečtete-li si anotaci, pak naprosto přesně víte, o co v příběhu půjde. Když jsem byla asi zhruba v půlce knihy, uvědomila jsem si jedno – Markus Zusak je opravdu SKVĚLÝ vypravěč. Textu, který používá k vyjádření určitých scén či emocí hrdinů používá MÉNĚ, než bych čekala, že je možné, abych si to JÁ JAKO ČTENÁŘ, dokázala užít - nicméně opak mého očekávání (či předsudků) byl v tomto případě opakem pravdy.
Zusakovy krátké věty, jasné a trefné popisy, barvitá přirovnaní a svižné tempo knihy měly své nezaměnitelné kouzlo a já si říkala, že by bylo zcela zbytečné přidávat další slova.
Postava Eda a jeho uvažování ze začátku mě trochu… štvaly (místy), ocenila bych méně nadávek a klení, více optimismu a nadhledu. Ovšem to jsem ještě netušila, jak skvěle má Markus Zusak promyšlený každý detail. Edova postava prodělávala během celého příběhu neskutečnou proměnu a mě došlo, že i jeho popisy a styl vyprávění, které čtenářům poskytuje, se postupně měnily.
V příběhu najdete všechno, co byste od příběhu mohli a měli očekávat - tedy: originální, reálné hrdiny, s nimiž budete držet a soucítit, humor, akci, romantiku, náměty k zamyšlení, odsýpající děj.
A když už jsem u těch námětů k zamyšlení – mnohdy jsem až žasla nad tím, jak Markus Zusak vyjádřil něco, o čem jsem si vzápětí uvědomila: „no jo, vlastně!“ A už jsem očima šupajdila zpátky, abych si tu větu přečetla ještě jednou.
Opravdu nevím, zda jsem si z knihy odnesla to, co bylo autorovým záměrem, nicméně budu i k próze přistupovat podobně jako k poezii – čili tak, že by si z ní každý měl odnést to, co je přesně pro něj a zaujme právě jeho.
Já si tedy z knihy odnesla to, že kolem nás je spousta lidí, kteří potřebují naši pomoc. A mnohdy to nemusí být darování 100 tisíc, ale ta nejobyčejnější malá pomoc, kterou bychom třeba ani za pomoc nemuseli považovat. Prostě stačí mnohdy drobnost.
Samotný konec jsem pak asi pochopila tak, že oním „zadavatelem“ úkolů pro Eda, je život sám. Nevím, třeba jsem to pochopila úplně špatně, a pokud ano, tak mě prosím opravte, nebo mi napište vaše stanovisko ;-) Budu za to ráda! Opravdu ;-)
Co mě k tomuto závěru vedlo? Asi to, že mám pocit, že život sám nám rozdává karty, někdy ne úplně ty „dobré“ které by se nám při hře (v životě) hodily. Zde je ale potom na nás, jak budeme hrát a jestli i svůj zdánlivý neúspěch dovedeme přetvořit v něco lepšího, zda jsme schopni něco obětovat, něčeho se vzdát ve prospěch druhých. Ono se to často může otočit (a jsem si jistá, že tuto zkušenost máte také – a bezpočtukrát ověřenou). A pak… někdy… můžeme vidět, že i ten neúspěch, ten „PÁD NA HUBU“ a to, co jsme považovali za to nejhorší, se ukáže vlastně být tím nejlepším (nebo cestou k tomu nejlepšímu) co nás mohlo potkat a nemuseli jsme to ani čekat. Jasně, někdy to není hned, někdy to trvá o DOST déle, ale výsledek se vždycky dostaví, dříve nebo později. A to je velká útěcha, nemyslíte?
Čtivý, zajímavý, příjemně plynoucí příběh, v němž si asi každý najde to „svoje“. Doporučuju všem čtenářům asi tak od 14 let.
Moje druhá kniha od tohoto spisovatele a znovu spokojenost. Hezký nápad a pěkně zpracovaný. Četla se mi dobře a je tam prostor na zamyšlení. Styl psaní mi nevadil. Za sebe mohu doporučit
Velice milá a příjemná kniha o poselství a splněných přáních. Díky hovorovému jazyku, sympatickému hrdinovi i různorodých úkolech to bylo super odpočinkové čtení.
Na druhou stranu si ale myslím, že se z toho dalo vytěžit mnohem více. Pokud by šel autor více do hloubky a trochu to rozvedl a možná i hrdinovi něco sem tam zkomplikoval, vyšla by z toho o něco působivější kniha.
Paráda, skvělý, líbí se mi víc, než Zlodějka knih. Těším se na další knihy od autora.
Markus Zusak, mladý australský autor, který se začlenil do světa literatury pomocí prvotiny nazvané Posel (2002,2012).
Dílo bylo právem ohodnoceno několika cenami (The Children´s Book Council of Australia 2003 a Německou cenu za literaturu pro mládež 2007).
Příběh na první pohled zcela obyčejného devatenáctiletého taxikáře, který si žije svůj skromný život – pracuje, hraje karty se svými třemi kamarády a zbožňuje svého smradlavého psa. Jednoho dne se ale stane něco nečekaného, Ed Kennedy – hlavní hrdina příběhu, dostane do schránky popsanou hrací kartu v podobě poselství. A do té doby stereotypní život nabírá nenadálý spád.
Po přečtení anotace mi Posel připomínal Sofiin svět od Josteina Gaardera. Jednalo se ale opravdu jen o první dojem. Téma určitého předání karty s informacemi je stejný, ale následný děj je úplně jiný. U Sofiina světa se jedná o předání informací týkající se historie filozofie u Posla se jedná o aktuální řešení situací, pomáhání ostatním a možnosti vytvořit štěstí alespoň u pár jedinců. Tak málo stačí a udělá to tak hodně. Kousek postrčit, něco pěkného říct, něco věnovat či být pouze na správném místě ve správnou dobu a vše je jinak. Člověk má pořád o čem přemýšlet.
Obsahem mě kniha zaujala, od první stránky pohltila, pustila až na poslední stránce a nutila mě pořád číst a číst a hlavně neodkládat. Takhle dobře a vtipně napsané dílo jsem dlouho nečetla. Těším se na Zlodějku knih.
Zkusila jsem si představit sebe, co bych dělala, kdybych ve schránce našla hrací kartu s určitým poselstvím. Byla bych určitě zvědavá a plna očekávání, co to dalšího přinese. Proč mi jí někdo dodal a co mi tím chce říct. Tzn. stejně jako Ed bych začala luštit šifru, snažila se najít souvislosti a stoprocentně by mi zvědavost nedala a šla bych do toho. Akorát s tím rozdílem, že bych nevěděla jak to skončí – u života Eda Kennedyho to aspoň z části vím a jsem tomu ráda. Konec bych maličko změnila, ale celkový pocit z knihy je naprosto luxusní:-)
Dlho som zberala odvahu k prečítaniu Posla, jednak som pochybovala, že po Zlodejke je možné znovu naraziť na kvalitnú knihu od jedného autora, jednak sa mi nepáčil výsmešný Žolíkov výraz na obálke. Pochybnosti - zbytočné a výsmech prešiel v hravosť.
Kniha je premyslená do najmenších detailov a ja si vysoko cením grafické značenie kapitol a podkapitol - kára, kríž, pika, srdce vždy od A po Kráľa a posledná kapitola 4 žolíky.
Dobrý prechodový most od jednoduchej detskej literatúry k tej zložitejšej "dospeláckej", keď nastane čas na odkrývanie reálneho sveta so všetkými jeho tvárami.
Je to naozaj veľmi dobre napísané a náhodou mňa aj ten koniec celkom dostal :)
Kniha se čte dobře, hlavní idea se mi líbila, je to celkem hezky zpracované. Ale na mě jak už bylo řečeno takové bez hloubky, chybí tomu to co druhá autorova kniha má, to "něco" co vás chytne až za srdce a pošimrá až v žaludku.
Zajímavý nápad a kniha je napsaná velmi hezky, autor si umí pohrávat se slovy. Závěr byl předvídatelný. Chyběla mi nějaká akce, napětí a překvapení. Spíše se mi příběh jevil jako pohádka, vše šlo příliš snadno. Např. když otec rodiny před domem našel Eda a podezíral ho, že je úchyl. Přirozeně se otec bál o své děti, a tak když Ed odpověděl, že v jeho domě kdysi bydlel, zní to moc "pohádkovsky", že ho jen tak pozval k sobě domů.
Velmi příjemná kniha, po Zlodějce knih nezklamala. Škoda, že už mám obě přečtené...:)
Když jsem knihu poprvé dostala do ruky a chystala se ji číst, nevěděla jsem, co od ní očekávat. Zlodějka knih na mě udělala opravdu velký dojem a obávala jsem se, aby toto dílo na mě zapůsobilo alespoň polovičním dojmem. Což se povedlo. Kniha se čte velmi pěkně a už se těším, co dalšího Zusak napíše.
Přečteno jen tak, tak - na přeskáčky, sem tam kousek. Přibližně v třetině už bylo jasné to závěrečné poselství a stylem i obsahem se to točilo v kruhu.
Ach to bylo pěkné nebo jak by řekla Milla: "BÁJEČNÉ"...:) Místy se mi chtělo brečet, ale častěji mě kniha rozesmála (V plném vlaku... Musela to být radost na mě pohledět...:D) Popravdě jsem od knihy nic moc nečekala, ale naprosto mě nadchla. Je velmi čtivá a kouzelná...
Hodně jsem s hodnocením váhala, knížka byla docela čtivá, celý nápad mě zaujal. Ale neměla jsem na nic dost času, tak mi to trvalo o něco déle. Mezitím mi některé charaktery opravdu přirostly k srdci. Ale prostě jsem po Zlodějce čekala něco "víc". Neumím to nijak popsat, nebyla jsem zklamaná, ale prostě to bylo málo.
Ta knížka je dobrá. A pokud nejste "osamělý člověk bloudící světem, nenacházející něhu" tak si ji přečtěte.
Nástup knížky se mi líbil, rozkreslení toho světa je napsáno dost dobře. Druhá půlka už je trochu monotematická. Závěr mě zklamal - zkazilo mě to celý dojem. Hlavní hrdina se celou dobu může přetrhnout... a ONA ho stejně ignoruje, a pak to má takový pohádkoidní konec.
Markus Zusak píše pro davy, srozumitelně, přímě. Tak jako spousta autorů, jejichž knihy lámou žebříčky úspěšnosti. Na rozdíl od nich mě však jeho knihy po dočtení nenechávají chladnou, nejsou jen plytkým letním čtením bez nápadu. Stejně jako Zlodějka knih mě Posel dokázal nadchnout, pobavit, rozesmutnit a nutil mě zamyslet se. Je to čtivá knížka s poselstvím a morálním dodatkem, ne tak otravně zjevným, ale plíživým, skoro soukromým a je na vás, jak s ním naložíte.
Ed Kennedy dostává esa, na kterých jsou adresy lidí, kteří potřebují pomoct. Takových lidí, kteří jsou všude kolem nás.
moc fajn čtení, styl psaní odlehčený, příjemný, zároveň to má silnou myšlenku,...
Nejprve si řekneme, jak celý příběh skončí. Konec se mi totiž líbil nejvíc. Zápletka se od jisté chvíle vyvíjela tak nepravděpodobně, že po většinu času mě asi nejvíc poutala otázka, jak z toho autor dokáže vybruslit. No a povedlo se mu to, duchaplně a s grácií. To musím ocenit, stejně jako fakt, že mě čtení prostě bavilo.
Jinak jsem neunikl svým obvyklým rozpakům z literatury pro mládež. U Posla hned poznáte, o jaký žánr se jedná. A já si nejsem jistý, jestli je třeba psát pro mládež jinak než pro dospělé, jestli se za tím neskrývá jen marketingová podbízivost. Na druhou stranu je zajímavé, že v podstatě zde máme knihu s „výchovným“ posláním. Poselství je to pěkné, i když trochu banální, což ale vyvažuje ne úplně přímočaré a jednoznačné provedení.
A ještě varování: Zusakův obrazný jazyk se už povznáší k výšinám „čokoládového nebe“ ze Zlodějky knih, což nemusí být pro každého úplně dobrá zpráva.
Po Zlodějce knih jsem se na tuto knihu opravdu těšila...bohužel jsem zklamaná. "Nejvíce" mě zaujala poslední část, se srdcovým esem.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2019 | Clayův most |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2015 | Smečka rváčů |
Další výborná kniha od Zusaka, alespoň já si ji tedy užil. Jsou tu povedené či alespoň přijatelné postavy (Ed, Audrey, Marv..), zajímavá zápletka (zásilky, pátrání, úkoly :), barvitý styl vyprávění, úvahy, plynulý a ucelený děj. Přiznám se, že zprvu mě kniha příliš nenadchla, ale když jsem se naladil na autorův styl vyprávění a sžil se s příběhem, četlo se to jedna báseň. Hlavní postava Ed Kennedy je někdy prevít a někdy zase klaďas a milius v jednom, ale ono je to vlastně jedno, který kluk se občas nepere se svědomím, zkrátka jsem autorovi všechno věřil. Myslím, že Zusak (tehdy mu bylo 27) rád napodobil Salingerův styl a napsal svůj vlastní příběh, který se mu povedl. „Lidi jsou někdy krásný. Ne tím, jak vypadaj. Ne tím, co říkaj. Jenom tím, co jsou“ - Ed Kennedy & M.Zusak.