Pospolitost: vzájemná pomoc
Petr Alexejevič Kropotkin
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/115370/pospolitost-vzajemna-115370.jpg
5
9
9
Vynikající antropologicko-sociologická studie o vývoji lidských pospolitostí.
Přidat komentář
zo začiatku mi trocha vadilo to množstvo podobných príkladov ... aj vtáci druhu.... aj opice druhu... a takto sa správajú aj mravce ... atd atd... postupne som si na tieto dlhšie výčty zoznamov zvykol a v druhej polke ked sa venoval lúdskéj historii to hadam bolo aj treba, inak by sa to stratilo v zjednodušujúcich archívoch medzi všetkými tými atraktívnymi ľudskými potičkami, vojnami, paktmi atd...
"Súcit je nevyhnutným dôsledkom spoločenského života. Súcit však tiež znamená značný pokrok vo všeobecnej inteligencii a citlivosti. Je prvým krokom smerom k vývoju vyšších mravných citov. Tým sa stáva vplyvným faktorom evolúcie."
Petr Alexejevič Kropotkin je ruský spisovateľ, ktorý sa snaží vysvetliť evolúciu ľudstva, no popiera teórie samotného Darwina, teda teórie súvisiace s evolúciou. Je to zaujímavé čítanie. Keď som začínal čítať knihu netušil som do čoho idem a bol som milo prekvapený. Autorov štýl písania mi sadol, nebolo tam veľa odborných vecí a spisovateľ sa to snažil vysvetliť na jednoduchých príkladoch. Kropotkin je hlavne zástancom teórie, že ľudstvo sa vyvynulo vďaka spolupráci. Dával príklady aj zo zvieracej ríše. Druhy zvierat, ktoré si pomáhajú ako sú včeli, mravce, papagáje, opice, či rôzne divoko žijúce párnokopytníky majú väčši potencial prežiť, ako osamelý dravci ako orlo, vlk, či samotárske gorili. Opisuje tu spoločenský život človeka od doby kamenej, až po združovanie sa do veľkých miest. Autor má dobré zmýšlanie, no nie zo všetkým s ním súhlasím.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Anarchistická etika |
| 1922 | Pospolitost: vzájemná pomoc |
| 1923 | Moderní věda a anarchie |
| 2005 | Anarchistická morálka |
| 1919 | Anarchistická morálka, komunism a anarchie, velká revoluce |
Toto vědecko-popularizační dílo jsem dlouho odkládal, jelikož jsem se o autora více zajímal v souvislosti s anarchistickou teorií a tuto knihu jsem předsudečně zařadil někam do škatulky evoluční biologie, což se ukázalo jako nepřesné, jelikož v podání Kropotkina jde do jisté míry o spojené nádoby.
Hlavní myšlenka, tedy zásadní vliv spolupráce na vývoj druhů, je poměrně jednoduchá a autor jí aplikuje na příkladech zprvu ze zvířecí říše a následně u člověka. Pasáže s faunou mě, přiznám se, tolik nezaujaly, ale líbila se mi konzistentní linka, která je propojovala právě s částí o lidském druhu. Velice mě zaujaly části o vlivu centralizace moci na pospolitost, o zhoubném efektu státního zřízení na organizace jako jsou občiny, cechy či odbory a zmínka o tom, že se obhájci konkurenční teorie snaží úspěchy dosažené vzájemnou pomocí často přelakovat na výsledek soutěže. Velice zajímavé jsou také kapitoly o středověkých městech jakožto o boji samospráv s rozpínavou šlechtou.
Kde se Kropotkin dle mého moc netrefil, je predikce významu socialistických odborových organizací z posledních kapitol, jejichž vliv po druhé světové válce výrazně ochabl. To ale víme my teď.
Kde se naopak trefil velice dobře je devastující vliv hegemonie individualistického liberalismu a tržního kapitalismu na pospolitost, kde je jeho predikce až děsivě přesná.
Tuhle knihu by si měli přečíst všichni sociální darwinisté dnešní doby, kteří ze svých (často za pochybných okolností nabytých) obrazných zámků rozdávají knížecí moudra o "survival of the fittest".